Receptář pro elektrotechnika

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Receptář obsahuje podrobné předpisy pro přípravu různých vyzkoušených a v provozu osvědčených prostředků na lepení, tmelení, čištění kovů, skla, dřeva a jiných materiálů, jejich povrchovou úpravu a pájení. Jsou zde popsány i speciální inkousty, různé mazací prostředky, nátěrové hmoty, impregnační prostředky, antistatické látky, chladicí a nemrznoucí směsi a problematika výroby plošných spojů. Receptář je určen technikům, mistrům, dělníkům, zlepšovatelům a širokému okruhu zájemců o nejrůznější recepty, návody a výrobky.

Vydal: Státní nakladatelství technické literatury Autor: Jan Škeřík

Strana 498 z 535

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Dále uvedeme plasty vhodné pro antistatickou úpravu obchodní názvy těchto plastů antistatickém provedení. Nejvíce používají sírany, chloridy dusičnany sodíku, draslíku, vápníku, hořčíku, hliníku, cínu zinku. sodná sůl karboxymetylcelulózy, draselné sodné soli vinylic- kých kopolymerů, polyvinylalkohol apod. Použijí-li však jako plnivo saze, práškové kovy nebo anorganické soli, elektrostatický náboj jejich vlivem zmenšuje. Uvedené soli používají vět­ šinou spojení dalšími aktivními látkami (např. Aby projevilo, nutné zvětšit obsah plniva sazí na 20 práškových kovů podle některých pramenů stačí ke znatelnému antistatickému účinku pouze 0,5 práškového hliníku. 501 . PVC jeho kopolymery Bakelite VYAR, VMDC, VMDB polystyrén Bextrene, Lustrex LO-Stat, Vestyron, Polystyrol, Bakelit, Lupolen, Vestolen, Krasten atd. Všechny tyto požadavky možné splnit pouze prostřednictvím spe­ ciálních změkčovadel antistatickými účinky. Kromě rozpustných anorganických solí technické praxi rozšířeno i použití halogenidů stříbra, mědi, olova, palladia nebo cínu, rozptýlených ve vhodném polymeru, dále koloidního oxidu cíničitého kyseliny kře­ mičité, které účinnost zvětšuje přídavkem taurinu (sloučeniny odvozené od kyseliny aminoetansulfonové). Vzhledem velké končen* trovanosti antistatických látek možné přidávat základnímu ma­ teriálu jen skutečně zcela nepatrném množství. Plniva, pigmenty maziva obsažená materiálu svými adsorpčními vlastnostmi většinou znemožňují migraci antistatických látek povrch materiálu, tím zmenšují jejich účinek. Přesné složení antistatických plastů většinou chráněno patenty, takže jakékoli bližší údaje možné čerpat pouze občasných drobných informací v odborných publikacích nebo přímo patentové literatury. Prostředky bázi anorganických solí Patří nejdéle známým také dosud stále používaným antistatickým látkám. Směsi obsahem oxidu křemičitého, oxidu titaničitého polyvinylalkoholu, přimíšené poly­ styrénu, osvědčily jako výborné antistatické látky.byla zachována optická propustnost transparentnost výrobku při tom však nesmějí vytvářet materiálem homogenní směs. polyamid Rilsan, některé typy Nylonu terpolymer ABS Forsan, Lustran, Terluran, Novodur AT styrénakrylonitril Luran 52, Kostil polypropylén Bakelite JMD, Hostalen PP/AST Podle chemického složení možné antistatické prostředky roztřídit na tyto skupiny: 1161. alkylsulfáty) a vhodnými pojivý, které mají již samy sobě antistatické účinky (např.) podobě antistatických laků