8.21 Náměr TDR 2
Obr.24).25) zateklá již dlouhou dobu. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění. 8. 8.23 Voda spojce
. obr. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr. 8.
Obr. Porucha byla odstraněna výměnou spojky. 8.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy.22). 8. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením. byla příčinou nemožnosti určení minima.21, náměru místo poruchy neznatelné. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR.23).22 Spojka kabelovou rezervou Obr.1.68
8. 8.
Jak vidět obr. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum.20 Náměr TDR Obr. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu.3. 8. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou. 8. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ. 8. 8. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou
