Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR.20 Náměr TDR Obr. byla příčinou nemožnosti určení minima.1.21 Náměr TDR 2
Obr. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ. 8. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr. 8. obr. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr.
Jak vidět obr. 8.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou. 8.23 Voda spojce
.
Obr.68
8. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením. 8.3. 8. 8.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy.22). Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou.22 Spojka kabelovou rezervou Obr. 8. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění. 8.25) zateklá již dlouhou dobu.23). náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr. 8. Porucha byla odstraněna výměnou spojky. 8.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky.24).21, náměru místo poruchy neznatelné. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum
