8.22 Spojka kabelovou rezervou Obr. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod. 8. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ. 8. 8.25) zateklá již dlouhou dobu.24). toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr.23). náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr. 8. 8.21 Náměr TDR 2
Obr.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr.20 Náměr TDR Obr. 8.
Jak vidět obr.3.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou. 8.
Obr. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu.21, náměru místo poruchy neznatelné.23 Voda spojce
. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR. byla příčinou nemožnosti určení minima. 8.68
8. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum. 8. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou.22). Porucha byla odstraněna výměnou spojky. obr. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr.1. 8.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ
