Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy. 8.21, náměru místo poruchy neznatelné. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou.21 Náměr TDR 2
Obr. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ.20 Náměr TDR Obr. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr.1. 8.68
8. obr. 8. Porucha byla odstraněna výměnou spojky.23). 8.24). 8.25) zateklá již dlouhou dobu.23 Voda spojce
.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod. 8.
Jak vidět obr. 8. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění. 8. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením. byla příčinou nemožnosti určení minima.
Obr. 8. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu. 8.22 Spojka kabelovou rezervou Obr.22). 8. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky.3. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum
