21, náměru místo poruchy neznatelné. 8. 8.
Jak vidět obr.23).21 Náměr TDR 2
Obr.3.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr. 8.22 Spojka kabelovou rezervou Obr.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr. Porucha byla odstraněna výměnou spojky.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky.
Obr.22). Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum. obr. 8. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ. byla příčinou nemožnosti určení minima. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění. 8. 8.20 Náměr TDR Obr. 8. 8.24). 8.1. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr.68
8. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR.25) zateklá již dlouhou dobu.23 Voda spojce
. 8. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou. 8.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou
