68
8. 8. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr. 8.1. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky.23). 8. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr. 8. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou. 8.25) zateklá již dlouhou dobu.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou.22).24).
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ.
Obr. 8.21 Náměr TDR 2
Obr. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ. obr.3. 8. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu. 8. 8. byla příčinou nemožnosti určení minima. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum.21, náměru místo poruchy neznatelné. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr.23 Voda spojce
. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR.22 Spojka kabelovou rezervou Obr. Porucha byla odstraněna výměnou spojky. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy.
Jak vidět obr. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod. 8. 8.20 Náměr TDR Obr
