Porucha byla odstraněna výměnou spojky. 8. 8. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením.3.21 Náměr TDR 2
Obr. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr.25) zateklá již dlouhou dobu. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy. byla příčinou nemožnosti určení minima. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ.24). Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr. 8.20 Náměr TDR Obr.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr.
Jak vidět obr.22). Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum.23). Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr. 8.21, náměru místo poruchy neznatelné. 8.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění.1. obr. 8. 8. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod.22 Spojka kabelovou rezervou Obr. 8.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou.68
8. 8. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou. 8. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu. 8.
Obr.23 Voda spojce
