8.23).26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění.21 Náměr TDR 2
Obr. 8. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu.23 Voda spojce
. 8. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr.22). 8.
Jak vidět obr.1. 8.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR. 8. obr.22 Spojka kabelovou rezervou Obr. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením.
Obr. 8. Porucha byla odstraněna výměnou spojky. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ.20 Náměr TDR Obr. 8. byla příčinou nemožnosti určení minima. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod.24). náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr.25) zateklá již dlouhou dobu.68
8. 8. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ. 8.21, náměru místo poruchy neznatelné.3. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou. 8
