Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod. 8. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR.20 Náměr TDR Obr. Porucha byla odstraněna výměnou spojky. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy.21, náměru místo poruchy neznatelné. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr.1. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum. 8.24). Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením.23 Voda spojce
. 8. 8.68
8.3. 8. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky. obr.
Obr.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ. 8.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou. 8. 8. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr. byla příčinou nemožnosti určení minima. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr.22).22 Spojka kabelovou rezervou Obr. 8. 8.25) zateklá již dlouhou dobu.
Jak vidět obr. 8.23).21 Náměr TDR 2
Obr. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ
