8. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr. 8. Porucha byla odstraněna výměnou spojky. 8.
Obr.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ.21, náměru místo poruchy neznatelné. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr. 8. 8.1.23 Voda spojce
.68
8. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr. 8.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky. 8.23).
Jak vidět obr.24). Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu.22 Spojka kabelovou rezervou Obr.25) zateklá již dlouhou dobu.3.22). 8. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou. 8. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění.21 Náměr TDR 2
Obr. 8. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr. 8. byla příčinou nemožnosti určení minima. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy. obr.20 Náměr TDR Obr. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod
