21 Náměr TDR 2
Obr.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky. obr.22 Spojka kabelovou rezervou Obr.
Jak vidět obr. 8.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr. 8. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr.23). 8. 8.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou. 8.23 Voda spojce
. 8.
Obr. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou.20 Náměr TDR Obr. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu. 8. 8. 8. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění. 8.21, náměru místo poruchy neznatelné.68
8. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR.3.22). Porucha byla odstraněna výměnou spojky. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr.1. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy.24). Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum.25) zateklá již dlouhou dobu. byla příčinou nemožnosti určení minima. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod. 8. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením
