24).20 Náměr TDR Obr.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou. 8. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr.21, náměru místo poruchy neznatelné. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum. obr.3. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr. 8. 8. 8.23). 8.21 Náměr TDR 2
Obr.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ.
Obr.
Jak vidět obr. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr.25) zateklá již dlouhou dobu.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky. 8. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy. 8. Porucha byla odstraněna výměnou spojky.1. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod.22). 8. 8. byla příčinou nemožnosti určení minima. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění.22 Spojka kabelovou rezervou Obr. 8.23 Voda spojce
.68
8. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením. 8. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ
