Porucha byla odstraněna výměnou spojky. 8.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr. 8.21 Náměr TDR 2
Obr.23). 8.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky.21, náměru místo poruchy neznatelné. 8.20 Náměr TDR Obr.
Jak vidět obr. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy.25) zateklá již dlouhou dobu.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ. 8. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr. 8. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr. obr.24). Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum.68
8.3.22). Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr. 8.
Obr. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ.22 Spojka kabelovou rezervou Obr. byla příčinou nemožnosti určení minima. 8. 8. 8.23 Voda spojce
.1. 8. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod
