8.24).20 Náměr TDR Obr.
Obr. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy.
Jak vidět obr. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr.22). Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr.21, náměru místo poruchy neznatelné. 8. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou.23 Voda spojce
.3. obr. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu. 8.68
8. 8. 8.23). 8. Porucha byla odstraněna výměnou spojky. 8.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky. 8. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ.25) zateklá již dlouhou dobu. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění.21 Náměr TDR 2
Obr. 8. 8. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod.1. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ.22 Spojka kabelovou rezervou Obr.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR. 8. byla příčinou nemožnosti určení minima
