8. 8. obr. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění. 8.20 Náměr TDR Obr.23). Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením. byla příčinou nemožnosti určení minima. 8. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr. 8.22 Spojka kabelovou rezervou Obr.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky. 8.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou. 8. 8. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum.1.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu.3.24).21, náměru místo poruchy neznatelné. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr.22).21 Náměr TDR 2
Obr. 8.68
8. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy.
Jak vidět obr. 8. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ. Porucha byla odstraněna výměnou spojky.25) zateklá již dlouhou dobu.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR. 8. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr.
Obr.23 Voda spojce
