21, náměru místo poruchy neznatelné.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou. 8.23 Voda spojce
.25) zateklá již dlouhou dobu. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy. 8. 8. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr.21 Náměr TDR 2
Obr.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ. obr. 8.23).
Obr. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky.22 Spojka kabelovou rezervou Obr. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr.3.1. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum. 8. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění. 8. 8. Porucha byla odstraněna výměnou spojky.20 Náměr TDR Obr. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou. byla příčinou nemožnosti určení minima. 8. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením.
Jak vidět obr.24).20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr.22). 8. 8.68
8. 8. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu
