8. 8.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ.22).21, náměru místo poruchy neznatelné. obr.23 Voda spojce
. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr.
Obr. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod. 8.68
8. 8. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění.1. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením.25) zateklá již dlouhou dobu. 8. byla příčinou nemožnosti určení minima. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum. 8. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy. Porucha byla odstraněna výměnou spojky.24). 8.23). Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu. 8. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr.20 Náměr TDR Obr.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky. 8. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr.
Jak vidět obr.3.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou. 8.22 Spojka kabelovou rezervou Obr.21 Náměr TDR 2
Obr. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr. 8
