23 Voda spojce
. 8. 8.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR. 8. 8.22 Spojka kabelovou rezervou Obr. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením.21 Náměr TDR 2
Obr. 8. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod.21, náměru místo poruchy neznatelné. 8.
Obr. 8.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou.1. 8.20 Náměr TDR Obr.25) zateklá již dlouhou dobu.3.
Jak vidět obr. 8. 8. Porucha byla odstraněna výměnou spojky. 8.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr.23). obr.68
8. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu.24). Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr.22). Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr. byla příčinou nemožnosti určení minima