8. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr.21, náměru místo poruchy neznatelné.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr. 8. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou. 8. obr.68
8. 8.22 Spojka kabelovou rezervou Obr. 8.20 Náměr TDR Obr. 8. Porucha byla odstraněna výměnou spojky. 8. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy. byla příčinou nemožnosti určení minima.21 Náměr TDR 2
Obr. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky. 8.25) zateklá již dlouhou dobu.22). Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr.24). Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu.1.3. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr.23). 8.
Jak vidět obr.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR.
Obr. 8. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění. 8. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ.23 Voda spojce
