obr. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ.21 Náměr TDR 2
Obr. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr.21, náměru místo poruchy neznatelné. 8. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění.1. byla příčinou nemožnosti určení minima. 8.68
8.3.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr. 8. Porucha byla odstraněna výměnou spojky. 8.23 Voda spojce
. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr. 8. 8.24). Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou.22 Spojka kabelovou rezervou Obr. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr.23).
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou.
Obr. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR. 8. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy.
Jak vidět obr.25) zateklá již dlouhou dobu. 8. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum. 8.20 Náměr TDR Obr.22).26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu. 8.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ. 8
