Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr.23).20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr. 8.23 Voda spojce
. byla příčinou nemožnosti určení minima. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy. Porucha byla odstraněna výměnou spojky.22). Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením.25) zateklá již dlouhou dobu.3. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr. 8. 8. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR.24).68
8.20 Náměr TDR Obr. obr. 8.
Jak vidět obr.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum.21 Náměr TDR 2
Obr.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky.21, náměru místo poruchy neznatelné. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr. 8. 8. 8.1.22 Spojka kabelovou rezervou Obr.
Obr. 8. 8. 8. 8. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ
