Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod.21, náměru místo poruchy neznatelné. 8.22 Spojka kabelovou rezervou Obr.
Jak vidět obr. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr.1.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky. 8.68
8. 8. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ.24). Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr.25) zateklá již dlouhou dobu. 8. obr.3. byla příčinou nemožnosti určení minima.21 Náměr TDR 2
Obr. 8.
Obr. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr. 8. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou. 8. 8. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu. 8.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ.23 Voda spojce
. 8.20 Náměr TDR Obr. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum.22). 8. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr.23). Porucha byla odstraněna výměnou spojky.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR
