21, náměru místo poruchy neznatelné.20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr. 8.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR.1.21 Náměr TDR 2
Obr. obr.22 Spojka kabelovou rezervou Obr. toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou. 8. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením.25) zateklá již dlouhou dobu. 8. 8.
Jak vidět obr. 8.20 Náměr TDR Obr. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr. 8. 8. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr.22). Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod. 8.
Obr. 8. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr.3.24). Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy. 8. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr.23 Voda spojce
.68
8. byla příčinou nemožnosti určení minima.23). Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou. 8. Porucha byla odstraněna výměnou spojky.26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum
