8. Pomocí metody nejasného
minima však místo nebylo určeno bodově, ale rozmezí cca tomto rozmezí totiž
byla porucha magnetického pole tak velká, nebylo možné nalézt přesné minimum. 8. 8.23 Voda spojce
. Poté
jsem znovu provedl měření pomocí TDR zaměřil zjištěnou vzdálenost poruchy. 8. Stínění proti zemi mělo izolační odpor 0,09 MΩ. Porucha byla odstraněna výměnou spojky. Po
provedeném výkopu ukázalo, místě poruchy uložena spojka se
stočenou rezervou kabelu (obr. Vypočtená vzdálenost poruchy 1927 pak téměř
shodovala detekovanou nehomogenitou vzdálenosti 1935 náměru OTDR.22 Spojka kabelovou rezervou Obr. 8. 8. 8.21, náměru místo poruchy neznatelné. Protože nebyla dispozici dokumentace, které by
bylo možné zjistit délku kabelu nutnou výpočtu vzdálenosti místa poruchy, byla délka
určena reflektometrickým měřením. Následná lokalizace
poruchy trase byla úspěšná obou zjišťovaných metod. 8.3. Předběžné zaměření
poruchy pomocí TDR nebylo úspěšné, proto bylo přistoupeno zaměření poruchy
můstkem, Murrayovo metodou.1. Po
otevření spojky pak předpoklad plně potvrdil (obr. Spojka musela být podle
rozsahu koroze (obr. obr.24). toho lze usoudit, příčina utopení
spojky byla kvůli špatnému nasazení těsnění.23).20), proto jsem využil optické vlákno délku kabelu změřil
pomocí OTDR (obr.22).26 jsou pak vidět také
usazeniny spolu místem vniku vody spojky.
Z této shody jsem usoudil, porucha bude zřejmě způsobena zateklou spojkou. 8.21 Náměr TDR 2
Obr. 8.68
8. náměru TDR však nebylo možné přesně určit
konec kabelu (obr. 8.
Obr.
V nejhorším případě byl izolační odpor žíly proti stínění 0,05 MΩ, nejlepším případě
pak 160 MΩ.
Jak vidět obr. Porucha číslo 3
Tato porucha byla nahlášena jako snížený izolační stav celého kabelu.20 Náměr TDR Obr. byla příčinou nemožnosti určení minima.25) zateklá již dlouhou dobu
