Kniha podává zhuštěnou formou celou látku silnoproudé elektrotechniky, a to jak z hlediska vysvětlení principů funkce a vlastností silnoproudých strojů, přístrojů a zařízení, tak i z hlediska jejich provozu, výpočtu a návrhu. V knize jsou probrána nejen zařízení klasická, ale i výhledově perspektivní, např. výkonová elektronika, supravodiče, jaderné elektrárny apod.Kniha je určena nejširšímu okruhu inženýrů a techniků, zajímajících se o obor silnoproudé elektrotechniky nebo pracujících v tomto oboru.
Energetika elektrického pohonu přechodných stavech. Pro ztráty statorových vinutích platí
kde i?2 odpor rotorového vinutí přepočtený statorovou stranu. Příkon přímo úměrný momentu, úhlová rychlost
wo konstanta úměrnosti. Zanedbáme-li magne
tizační proud, magnetomotorické napětí statoru stejné jako rotoru kde je
proud rotoru přepočtený stranu statoru.
Je tomu tak proto, příčinou poklesu úhlové rychlosti při zatížení právě úbytek napětí
v obvodu kotvy. Dosahujeme-li všech změn úhlové rychlosti skokovou změnou
parametrů napájecích zdrojů (např. tomto případě celkové ztráty vinutích určí opět
pomocí (13-109). 817c) představuje vyšrafovaný
obdélník celkové ztráty závislé proudu. 817e,fjsou vyšrafovaným obdélníčkem vyznačeny ztráty vinutí kotvy při řízení
stroje magnetickým tokem.
Určuje-li tedy vyšrafovaný obdélník obr. případě stejnosměrného motoru (obr. případě asynchronního motoru (obr. Takové přechodné stavy nazýváme
„principiálně bezeztrátové“. Při stálém magnetizačním proudu tedy pevný vztah mezi
proudy statoru rotoru tedy také ztrátami statoru rotoru (pokud nemění podstatně
impedance jednoho vinutí jako tomu motoru vírovou kotvou). obvodu kotvy) platí
kde o)o konstantní úhlová rychlost. Pak pro výkon ztráty platí
APji íIl miRíl!,2
a pro celkové ztráty
(13-108)
APj APj! APj2 í{RíI'Í R'J'i) APi2
•2
(13-109)
Pp Mo>o (13-110)
P Mo) M(coo co)
Celková ztracená energie během změny úhlové rychlosti C02 je
(13-111)
(13-112)
781
. 817c,d).
Mějme motor, pro jehož příkon (nebo část příkonu např. Při změně úhlové
rychlosti stroje dosahované dostatečně pomalou plynulou změnou napětí nebo magnetic
kého toku stejnosměrného motoru nebo napětí kmitočtu střídavých motorů nepřevyšují
proudy stroji tedy ani ztráty obvyklé hodnoty. Magnetomotorická napětí obou těchto vinutí působí
proti sobě vytvářejí výsledné magnetizační magnetomotorické napětí (nebo proudovém
diagramu magnetizační proud).proudu jsou APo pak účinnost stroje dána vztahem
Pí ííoí
coo
i
^ APo APi ícoí -j- APo Aíi(o>o coi) APo
«o —
(13-107)
pokud APo<3^Aficoo •
Při řízení napětím stejnosměrného motoru napětím kmitočtem asynchronního
motoru jsou ztráty obvodu kotvy opět dány vyšrafovaným obdélníkem (obr. 817d ztráty obvodu kotvy APj2, rovnice
(13-109) umožňuje určit součet ztrát vinutích statoru rotoru.
Na obr. 817f znázorňuje ztráty obvodu kotvy asynchron
ního motoru při sníženém napětí. Obrázek 817e znázorňuje ztráty obvodu kotvy stejnosměrného
motoru částečně odbuzeném stavu, obr. jsou dále popsány.
U asynchronního motoru určitá jednoznačná funkční závislost mezi ztrátami vinu
tích statoru ztrátami vinutích rotoru. 817d) jde
pouze ztráty vinutí rotoru celkové ztráty závislé proudu jsou dány součtem ztrát
ve vinutí kotvy ztrát statorovém vinutí. přímé připojení motoru síť) nebo změnou odporu ve
výkonových obvodech, jsou tyto přechodné stavy „ztrátové“
