Publikace se zabývá možnostmi nekonvenčního využití zdrojů energie, a to využitím energie sluneční, energie vodní a moderními způsoby využití energie větru, dále energie geotermální, energie z Vesmíru, energie moře, energie termonukleární a způsoby přímé přeměny energie. Ukazuje způsoby exploatace druhotných zdrojů energie, kterými jsou odpadní suroviny, odpadní plyny, odpadní teplo. Text je doplněn tabulkovými přehledy a ilustracemi. Určeno nejširšímu okruhu čtenářů.
posledních typů termoelektrických
měničů dosahuje účinnosti %. Vnější
obvod elektrod připojen zátěž.
Ještě před použitím přím přeměně energie tepelné elektrickou tepel
ná emise uplatnila konstrukci elektronek. Uvažuje též konstrukcemi tepelných
čerpadel chladicích"zařízení.
Tyto termoelektrické měniče dnes používají formě solárních baterií na
pájení rádiových televizních zařízení umělých družicích, protože jsou pom ěr
ně účinnější než baterie fotoelektrické. Joffe 1950 dal podnět zpracování teorie
termoelektrických polovodičových sestav. Faye, Becquerel, Elster Geitel.
Někdy tepelná emise značí jako Edisonův jev, ačkoliv téhož jevu všimli již
mnohem dříve např.
Vlivem tepelné emise dochází pohybu elektronů katody anodě, tím ke
vzniku elektrického proudu připojeném vnějším elektrickém obvodě.
T e
Tepelná emise elektronů umožňuje transformaci tepla elektrickou energii.
Thomas Alva Edison (1847 1931) pozoroval 1883, mezi elektrodou
zatavenou baňce vzduchoprázdně žárovky žhavým žárovkovým vláknem pro
chází při kladném napětí elektrodě vzhledem vláknu elektrický proud.
Obr. Při teplotě 1000 2000 vysílá katoda in
168
. Použití praxi však term o
emisní měniče dočkaly kolem 1955 podle konstrukce Hatsopoulose.kirch 1929 bram Fjodorovič Joffe, který zvýšil účinnost polovodičových
termoelektrických generátorů %.
Souvislost mezi jevem Seebeckovým, Peltierovým Thomsonovým spolehlivě
prokázal 1931 Osanger.
Thomsona teoretické vysvětlení jevu tepelné emise.
Zdrojem tepelné energie termoemisních generátorů může být energie sluneční
ho záření, jaderná jiná energie.
Roku 1933 dokončil Langm uir základě prací Preecea, Fleminga J. Princip termoemisního mě
niče článku
1 katoda (emitor), anoda (ko
lektor), elektrony, vakuová
baňka, odporová zátěž
Na obrázku 120 schéma termoemisního měniče, který skládá dvou kovo
vých elektrod, nichž jedna (emitor) neboli (katoda) vysokou teplotu (přes
1000 druhá (kolektor-anoda) udržována teplotě 500 600 Elektro
dy jsou vakuu mezi nimi jen nepatrná vzdálenost (asi 0,01 mm). 120
