Publikace se zabývá možnostmi nekonvenčního využití zdrojů energie, a to využitím energie sluneční, energie vodní a moderními způsoby využití energie větru, dále energie geotermální, energie z Vesmíru, energie moře, energie termonukleární a způsoby přímé přeměny energie. Ukazuje způsoby exploatace druhotných zdrojů energie, kterými jsou odpadní suroviny, odpadní plyny, odpadní teplo. Text je doplněn tabulkovými přehledy a ilustracemi. Určeno nejširšímu okruhu čtenářů.
jevy však vzájemně provázejí, přičemž jsou jejich
účinky protichůdné.
V letech 1878 1881 objevují další návrhy využití selenových článků,
např. dálkovému přenosu obrazů, Francii (de Paiva) Anglii (Ayrton
a Perry). Jeden spoj ohřívá druhý ochlazuje.
T e
Podstatou těchto měničů využití termoelektrického jevu, který pozoroval již
v 1821 německý fyzik Seebeck.
V 1900 vynalezl ruský inženýr Josif Lazarevič Poljakov způsob využití foto
buněk reprodukci fotografických zvukových zápisů.erner Siemens (1816 1892). 1893 zdokonalili fotoelektrický člá
nek němečtí fyzici Friedrich Geitel (1855 1923) Julius Elster (1854 1920).
Roku 1888 zabýval studiem fotoelektrického jevu ruský fyzik Alexander Gri-
gorjevič Stoletov (1839 1896), který sestrojil prakticky použitelný fotočlánek. Tento jev umožňuje přím přem ěnu
energie tepelné energii elektrickou.
Thomsonův jev definován takto: prochází-li homogenním vodičem, němž
není všude stejná teplota, proud, vyvíjí něm nebo pohlcuje teplo, což záleží
na tom, jsou-li směry elektrického proudu tepelného toku souhlasné, anebo
opačné.
Možnostmi výroby elektrické energie přím přeměnou energie tepelné
v termoelektrických generátorech zabýval 1885 Rayleigh, 1909 Alten-
167
.
Následovala řada dalších pokusů, např.
Seebeckův jev byl již popsán souvislosti možnostmi využití sluneční energie. 1875 navrhl Američan Carey první prim i
tivní televizní přijímač, jehož obrazovku tvořilo 2500 fotočlánků. Selenové buňky
použil 1877 Francouz Senleco při konstrukci podobných přístrojů.
Francouzský fyzik Peltier přišel 1834 to, vodivém spojení dvou
vodičů při průchodu stálého proudu vyvíjí teplo, při čemž nezáleží směru
proudu.
O 1955 začaly využívat fotoelektrické měniče nejen zařízeních po
zemských, ale kosmických. Fotoelektrický výron způsobený absorpcí viditelného světla nebo krát
kovlnného záření pozoroval 1887 německý fyzik Heinrich udolf Hertz
a Halwachs 1888.
Zajímavý Bridgmanův jev, kterému též říká vnitřní Peltierův jev, při
němž změna proudu anizotropních krystalech vede uvolnění nebo pohlcová
ní tepla. Později fotobuňky, na
zývané též fotonky, začaly uplatňovat zvukovém filmu, televizi, autom ati
zaci dalších oborech.
Lze tomu dodat, ohřívají-li spojené konce vodičů, neohřívají rovnoměr
ně celé délce, poněvadž zde objevují dva další termoelektrické jevy, to
Peltierův Thomsonův.
Peltierova jevu využívá při konstrukci chladicích baterií složených polo
vodičových článků. roce 1930 začaly vyrábět pro měření světelné energie
fotobuňky oxidem mědným selenem. Jsou známy tři termoelektrické jevy,a to:
Seebeckův (1821), Peltierův (1834) Thomsonův (1851). obrácený děj, než jakým je
termoelektrický jev
