Publikace se zabývá možnostmi nekonvenčního využití zdrojů energie, a to využitím energie sluneční, energie vodní a moderními způsoby využití energie větru, dále energie geotermální, energie z Vesmíru, energie moře, energie termonukleární a způsoby přímé přeměny energie. Ukazuje způsoby exploatace druhotných zdrojů energie, kterými jsou odpadní suroviny, odpadní plyny, odpadní teplo. Text je doplněn tabulkovými přehledy a ilustracemi. Určeno nejširšímu okruhu čtenářů.
Selenové buňky
použil 1877 Francouz Senleco při konstrukci podobných přístrojů.
Možnostmi výroby elektrické energie přím přeměnou energie tepelné
v termoelektrických generátorech zabýval 1885 Rayleigh, 1909 Alten-
167
. roce 1930 začaly vyrábět pro měření světelné energie
fotobuňky oxidem mědným selenem.
O 1955 začaly využívat fotoelektrické měniče nejen zařízeních po
zemských, ale kosmických. 1893 zdokonalili fotoelektrický člá
nek němečtí fyzici Friedrich Geitel (1855 1923) Julius Elster (1854 1920).
Následovala řada dalších pokusů, např.
Seebeckův jev byl již popsán souvislosti možnostmi využití sluneční energie. 1875 navrhl Američan Carey první prim i
tivní televizní přijímač, jehož obrazovku tvořilo 2500 fotočlánků. dálkovému přenosu obrazů, Francii (de Paiva) Anglii (Ayrton
a Perry).
V 1900 vynalezl ruský inženýr Josif Lazarevič Poljakov způsob využití foto
buněk reprodukci fotografických zvukových zápisů.
T e
Podstatou těchto měničů využití termoelektrického jevu, který pozoroval již
v 1821 německý fyzik Seebeck.
Thomsonův jev definován takto: prochází-li homogenním vodičem, němž
není všude stejná teplota, proud, vyvíjí něm nebo pohlcuje teplo, což záleží
na tom, jsou-li směry elektrického proudu tepelného toku souhlasné, anebo
opačné.
Zajímavý Bridgmanův jev, kterému též říká vnitřní Peltierův jev, při
němž změna proudu anizotropních krystalech vede uvolnění nebo pohlcová
ní tepla. Jsou známy tři termoelektrické jevy,a to:
Seebeckův (1821), Peltierův (1834) Thomsonův (1851).
Francouzský fyzik Peltier přišel 1834 to, vodivém spojení dvou
vodičů při průchodu stálého proudu vyvíjí teplo, při čemž nezáleží směru
proudu.
Peltierova jevu využívá při konstrukci chladicích baterií složených polo
vodičových článků. jevy však vzájemně provázejí, přičemž jsou jejich
účinky protichůdné. Jeden spoj ohřívá druhý ochlazuje. Později fotobuňky, na
zývané též fotonky, začaly uplatňovat zvukovém filmu, televizi, autom ati
zaci dalších oborech.erner Siemens (1816 1892).
Roku 1888 zabýval studiem fotoelektrického jevu ruský fyzik Alexander Gri-
gorjevič Stoletov (1839 1896), který sestrojil prakticky použitelný fotočlánek.
Lze tomu dodat, ohřívají-li spojené konce vodičů, neohřívají rovnoměr
ně celé délce, poněvadž zde objevují dva další termoelektrické jevy, to
Peltierův Thomsonův. obrácený děj, než jakým je
termoelektrický jev.
V letech 1878 1881 objevují další návrhy využití selenových článků,
např. Fotoelektrický výron způsobený absorpcí viditelného světla nebo krát
kovlnného záření pozoroval 1887 německý fyzik Heinrich udolf Hertz
a Halwachs 1888. Tento jev umožňuje přím přem ěnu
energie tepelné energii elektrickou
