Numerické modelování elektromagnetických polí se s rozvojem výpočetní techniky a neustále rostoucí výkonností počítačů stalo spolu s optimalizačními technikami nepostradatelnou složkou návrhu konstrukcí nových elektrotechnických a elektronickýchzařízení i zařízení z ostatních oblastí technické praxe. Numerické modelování je také bezesporu nedílnou součástí komplexních analýz chování časoprostorových polí, které jsou důležité pro posouzení nových požadavků na kvalitu zařízení jako je elektromagnetická kompatibilita. Složité problémy řešené v současné technické praxi nelze zvládnout ve většině případů jinými prostředky než pomocí vhodných numerických metod za použití výkonných počítačů.
5: Složky zářivého pole dipólu
Difrakce vln
Při šíření elektromagnetického pole vyzařováním (radiací) volného prostoru
s různými nehomogenitami tvaru přepážek, dochází okolí těchto přepážek difrakci,
ohybu vlny.4 Shrnutí
Časově proměnné elektromagnetické pole popsáno obecně soustavou Maxwellových
rovnic.
7. 7.
Obr.
Působením incidenční vlny těleso polarizuje elektricky vodivých materiálů mohou
indukovat vířivé proudy) stane tak zdrojem indukovaného pole, intenzita Ein tohoto pole
musí vyhovovat Helmholtzově rovnici
2
divgrad 0in inE )j(j2
εωγµω +−=k . ve
směru osy z
j
0 kz
zi −
= .FEKT Vysokého učení technického Brně
V
H
E
vf
1/r
z
y
x
Ql
Amplituda zářivé složky
Eθ kulové ploše, vynesená
v závislosti směru se
nazývá směrová charakteristika.
Výsledné pole dáno součtem obou polí
tot inE . Jejich tvar volí podle toho zda popisujeme elektromagnetické pole vodivém
prostředí nebo pole volném prostoru, případně vlastnosti pole vedeného pomocí odraz
. Dopadající vlnu, která ozařuje těleso, označíme jako vlnu incidenční větší
vzdálenosti zdroje můžeme předpokládat, jedná vlnu rovinnou postupující např
