Numerické modelování elektromagnetických polí se s rozvojem výpočetní techniky a neustále rostoucí výkonností počítačů stalo spolu s optimalizačními technikami nepostradatelnou složkou návrhu konstrukcí nových elektrotechnických a elektronickýchzařízení i zařízení z ostatních oblastí technické praxe. Numerické modelování je také bezesporu nedílnou součástí komplexních analýz chování časoprostorových polí, které jsou důležité pro posouzení nových požadavků na kvalitu zařízení jako je elektromagnetická kompatibilita. Složité problémy řešené v současné technické praxi nelze zvládnout ve většině případů jinými prostředky než pomocí vhodných numerických metod za použití výkonných počítačů.
Modelování elektromagnetických polí 69
8 Výsledky testů
8. Plocha pod křivkou danou funkcí (x, omezená intervalem <a, b>;
18. Elektrická vodivost odpor I/U (S);
21. Gradient skalární funkce (x, její derivací vyjadřuje přírůstek skalární funkce
v daném směru ;
16. Vektory jsou sebe kolmé;
9. 6;
6. Tok proudové hustoty plochou ,
S
dΙ ⋅∫J uzavřenou plochou 0
S
d⋅ (A);
24. Síla působící rovnoběžné přímé vodiče umístěné vzdálenosti protékané proudy
I1, daná Ampérovým zákonem síly 2
12 2
4
RI I
R
µ
π
× ×
=
u
F ;
28. Vektorový součin vektorů vektor který kolmý rovině vektorů vektory a,
b, tvoří pravotočivý systém;
7.1 Vstupní test
1. Síla působící náboj elektrostatickém poli intenzity daná vztahem (N);
26. Funkce nezávisí proměnné t;
15. 6;
4. ⎪x⎪, √(x2
+ y2
), √(x2
+ y2
+ z2
);
5. Plocha rovnoběžníka daného vektory b;
11. Divergence vektorové funkce A(x, představuje objemovou hustotu toku vektoru
v daném bodě, rotace vektoru daném směru představuje plošnou hustotu cirkulace
vektoru daném bodě;
17. Objem pravidelného šestistěnu vymezeného vektory c;
12. Vektory jsou rovnoběžné;
8. Vlastní indukčnost daného uspořádání vodičů proudem určena magnetickým
tokem, který váže plochou vytvořenou tímto uspořádáním, Φ/I;
19. Derivace dy/dx směrnicí tečny křivce f(x) daném bodě (x0, f(x0)), parciální
derivace ∂g/∂x směrnicí tečny křivce f(x, z,…) daném směru x;
13. Kapacita kondenzátoru (dvě elektrody nábojem -Q) určena množstvím náboje,
který zvýší potenciál elektrod Q/U (F);
22. Vektory jsou rovnoběžné (jsou sebe kolmé);
10. Tok elektrické indukce plochou ,
S
dΨ ⋅∫D uzavřenou plochou
S
Q (C);
23. 10. 2ax lnx ;
14. Tok magnetické indukce plochou ,
S
dΦ ⋅∫B uzavřenou plochou 0
S
d⋅ (Wb);
25. Skalár definován velikostí, vektor definován velikostí směrem;
2. 2
(W)zP.39;
3. Síla působící vodič délky protékaný proudem směru jednotkového vektoru je
daná vztahem (N);
27. Elektrický odpor U/I (Ω), magnetický odpor Um/Φ (H-1
);
20
