Numerické modelování elektromagnetických polí se s rozvojem výpočetní techniky a neustále rostoucí výkonností počítačů stalo spolu s optimalizačními technikami nepostradatelnou složkou návrhu konstrukcí nových elektrotechnických a elektronickýchzařízení i zařízení z ostatních oblastí technické praxe. Numerické modelování je také bezesporu nedílnou součástí komplexních analýz chování časoprostorových polí, které jsou důležité pro posouzení nových požadavků na kvalitu zařízení jako je elektromagnetická kompatibilita. Složité problémy řešené v současné technické praxi nelze zvládnout ve většině případů jinými prostředky než pomocí vhodných numerických metod za použití výkonných počítačů.
Elektrický odpor U/I (Ω), magnetický odpor Um/Φ (H-1
);
20.Modelování elektromagnetických polí 69
8 Výsledky testů
8. Plocha rovnoběžníka daného vektory b;
11. Vektory jsou rovnoběžné (jsou sebe kolmé);
10. 10.39;
3. Síla působící rovnoběžné přímé vodiče umístěné vzdálenosti protékané proudy
I1, daná Ampérovým zákonem síly 2
12 2
4
RI I
R
µ
π
× ×
=
u
F ;
28. 6;
6. Vektory jsou sebe kolmé;
9. Tok magnetické indukce plochou ,
S
dΦ ⋅∫B uzavřenou plochou 0
S
d⋅ (Wb);
25. Gradient skalární funkce (x, její derivací vyjadřuje přírůstek skalární funkce
v daném směru ;
16. Plocha pod křivkou danou funkcí (x, omezená intervalem <a, b>;
18. Vektory jsou rovnoběžné;
8. Funkce nezávisí proměnné t;
15. Skalár definován velikostí, vektor definován velikostí směrem;
2. Tok elektrické indukce plochou ,
S
dΨ ⋅∫D uzavřenou plochou
S
Q (C);
23. Síla působící náboj elektrostatickém poli intenzity daná vztahem (N);
26. Objem pravidelného šestistěnu vymezeného vektory c;
12. Kapacita kondenzátoru (dvě elektrody nábojem -Q) určena množstvím náboje,
který zvýší potenciál elektrod Q/U (F);
22. ⎪x⎪, √(x2
+ y2
), √(x2
+ y2
+ z2
);
5. Vlastní indukčnost daného uspořádání vodičů proudem určena magnetickým
tokem, který váže plochou vytvořenou tímto uspořádáním, Φ/I;
19. 2ax lnx ;
14. Elektrická vodivost odpor I/U (S);
21. Divergence vektorové funkce A(x, představuje objemovou hustotu toku vektoru
v daném bodě, rotace vektoru daném směru představuje plošnou hustotu cirkulace
vektoru daném bodě;
17. Tok proudové hustoty plochou ,
S
dΙ ⋅∫J uzavřenou plochou 0
S
d⋅ (A);
24. Derivace dy/dx směrnicí tečny křivce f(x) daném bodě (x0, f(x0)), parciální
derivace ∂g/∂x směrnicí tečny křivce f(x, z,…) daném směru x;
13. 2
(W)zP. 6;
4. Síla působící vodič délky protékaný proudem směru jednotkového vektoru je
daná vztahem (N);
27. Vektorový součin vektorů vektor který kolmý rovině vektorů vektory a,
b, tvoří pravotočivý systém;
7.1 Vstupní test
1
