Numerické modelování elektromagnetických polí se s rozvojem výpočetní techniky a neustále rostoucí výkonností počítačů stalo spolu s optimalizačními technikami nepostradatelnou složkou návrhu konstrukcí nových elektrotechnických a elektronickýchzařízení i zařízení z ostatních oblastí technické praxe. Numerické modelování je také bezesporu nedílnou součástí komplexních analýz chování časoprostorových polí, které jsou důležité pro posouzení nových požadavků na kvalitu zařízení jako je elektromagnetická kompatibilita. Složité problémy řešené v současné technické praxi nelze zvládnout ve většině případů jinými prostředky než pomocí vhodných numerických metod za použití výkonných počítačů.
1 Vstupní test
1. Tok elektrické indukce plochou ,
S
dΨ ⋅∫D uzavřenou plochou
S
Q (C);
23. Skalár definován velikostí, vektor definován velikostí směrem;
2. 10. Elektrický odpor U/I (Ω), magnetický odpor Um/Φ (H-1
);
20. Vektory jsou rovnoběžné (jsou sebe kolmé);
10. Síla působící náboj elektrostatickém poli intenzity daná vztahem (N);
26. Vektory jsou sebe kolmé;
9. Elektrická vodivost odpor I/U (S);
21. Síla působící rovnoběžné přímé vodiče umístěné vzdálenosti protékané proudy
I1, daná Ampérovým zákonem síly 2
12 2
4
RI I
R
µ
π
× ×
=
u
F ;
28. Divergence vektorové funkce A(x, představuje objemovou hustotu toku vektoru
v daném bodě, rotace vektoru daném směru představuje plošnou hustotu cirkulace
vektoru daném bodě;
17. Vlastní indukčnost daného uspořádání vodičů proudem určena magnetickým
tokem, který váže plochou vytvořenou tímto uspořádáním, Φ/I;
19. 6;
6. 2ax lnx ;
14.39;
3. Gradient skalární funkce (x, její derivací vyjadřuje přírůstek skalární funkce
v daném směru ;
16. Tok proudové hustoty plochou ,
S
dΙ ⋅∫J uzavřenou plochou 0
S
d⋅ (A);
24. Síla působící vodič délky protékaný proudem směru jednotkového vektoru je
daná vztahem (N);
27. Plocha pod křivkou danou funkcí (x, omezená intervalem <a, b>;
18. Kapacita kondenzátoru (dvě elektrody nábojem -Q) určena množstvím náboje,
který zvýší potenciál elektrod Q/U (F);
22.Modelování elektromagnetických polí 69
8 Výsledky testů
8. Plocha rovnoběžníka daného vektory b;
11. Vektory jsou rovnoběžné;
8. Funkce nezávisí proměnné t;
15. Derivace dy/dx směrnicí tečny křivce f(x) daném bodě (x0, f(x0)), parciální
derivace ∂g/∂x směrnicí tečny křivce f(x, z,…) daném směru x;
13. Tok magnetické indukce plochou ,
S
dΦ ⋅∫B uzavřenou plochou 0
S
d⋅ (Wb);
25. Objem pravidelného šestistěnu vymezeného vektory c;
12. ⎪x⎪, √(x2
+ y2
), √(x2
+ y2
+ z2
);
5. Vektorový součin vektorů vektor který kolmý rovině vektorů vektory a,
b, tvoří pravotočivý systém;
7. 2
(W)zP. 6;
4
