Modelování elektromagnetických polí (Přednášky)

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Numerické modelování elektromagnetických polí se s rozvojem výpočetní techniky a neustále rostoucí výkonností počítačů stalo spolu s optimalizačními technikami nepostradatelnou složkou návrhu konstrukcí nových elektrotechnických a elektronickýchzařízení i zařízení z ostatních oblastí technické praxe. Numerické modelování je také bezesporu nedílnou součástí komplexních analýz chování časoprostorových polí, které jsou důležité pro posouzení nových požadavků na kvalitu zařízení jako je elektromagnetická kompatibilita. Složité problémy řešené v současné technické praxi nelze zvládnout ve většině případů jinými prostředky než pomocí vhodných numerických metod za použití výkonných počítačů.

Strana 39 z 71

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Více info o tomto dokumentu zde!

Jak získat tento dokument?

Poznámky redaktora

6 znázorněn princip lokální aproximace potenciálu na prvku pomocí lineárních tvarových funkcí.4a) lze odvodit vztahy 1 1)( 1 1)1( + + − −− − − = − − = jj jj j jj jj j xx xx N xx xx N . lokální aproximaci platí )()()( )( 11 )()( xNxNx e jj e jj e +++= φφφ Obr.4b). Lokální aproximace potenciálu e-tém prvku tvarových funkcí krajních uzlů j+1 je znázorněna Obr.4: Aproximace prvku Aproximace potenciálu úloze Aproximaci demonstrujme příkladě obvykle používaného prvku tvaru lineárního trojúhelníku.5 Obr. 4. Obr. 4. obrázek 4. trojúhelníku uzly u1(x1, y1), u2(x2, y2) a u3(x3, y3) aproximujeme potenciál lineární funkcí CByAx ++=φ Obr. 4. 4. Pro tuto tzv.Modelování elektromagnetických polí 39 Obecně platí, každá aproximačních funkcí sestaví dvou tvarových funkcí na sousedních prvcích společným uzlem j )()()( )()1( xNxNxN j j j jj − , pro tvarové funkce viz.5: Aproximace potenciálu prvku lineárními tvarovými funkcemi j j+ φ(e) φj φj+ 1Nj (e) Nj+1 (e) b) j, j+1, xj+1 1 Nj (j-1) Nj (j) j–1, xj–1 a) (j)(j-1) 1 φ1 φ3 u1 u2 u3 φ2 φ(e) (x, y) x y φ φ1 φ3 u1 (x1, y1) u2 (x2, y2) u3 (x3, y3) φ2 φa(x, y) φ1N1 (e) (x, y) (e) . 4

---

---