Numerické modelování elektromagnetických polí se s rozvojem výpočetní techniky a neustále rostoucí výkonností počítačů stalo spolu s optimalizačními technikami nepostradatelnou složkou návrhu konstrukcí nových elektrotechnických a elektronickýchzařízení i zařízení z ostatních oblastí technické praxe. Numerické modelování je také bezesporu nedílnou součástí komplexních analýz chování časoprostorových polí, které jsou důležité pro posouzení nových požadavků na kvalitu zařízení jako je elektromagnetická kompatibilita. Složité problémy řešené v současné technické praxi nelze zvládnout ve většině případů jinými prostředky než pomocí vhodných numerických metod za použití výkonných počítačů.
MKP tedy nevyužívají aproximaci polynomy vyšších řádů dlouhém
intervalu, ale naopak mnoha malých intervalech lineární nebo nejvýše kvadratickou
aproximaci.3c) patrno sestavení aproximace. Aproximované řešení lze zapsat
)()()( 332211a xNxNxN φφφφ ++=
Uzlové hodnoty potenciálu jsou φ1, φ2, φ3; N1, Ν2, jsou aproximační funkce.
Řešení: Hledaná lineární funkce aproximující potenciál Obr.
Funkce prvku jsou současně aproximační tvarové. 4.
>∈<−= 5,0;0pro21)()1(
1 xxxN
Podobně )()2(
3 nenulová prvku (2) nulová mimo tento interval
>∈<−= 0,1;5,0pro12)()2(
3 xxxN
Platí ). Proto vystačíme pro rovnici řádu
s lineární aproximací. 4.3b) Obr.
.
Přesnější řešení dosáhneme
• záměnou lineární aproximace kvadratickou,
• hustějším dělením sítě prvků.FEKT Vysokého učení technického Brně
funkcí nelze použít pro řešení diferenciálních rovnic vůbec, neboť dosazení konstantních
hodnot jsou derivace nulové. Aproximační funkce tedy součtem funkcí tvarových. 4.
Kubické vyšší stupně tvarových funkcí nepoužívají, neboť řešení tendenci oscilovat. Tvarovým funkcím přisoudíme
jako horní index číslo prvku, kterém jsou definovány. 4.
Tento princip platí pro parciální diferenciální rovnice.1 Aproximujte potenciál prostoru mezi rovinnými elektrodami obě
s potenciálem Průběh potenciálu mezi elektrodami, viz Obr. tvarovou funkcí mimo prvek nulová
>∈<−=>∈<= 0,1;5,0pro22)(5,0;0pro2)( )2(
2
)1(
2 xxxNxxxN
Výsledná aproximační funkce )()()( )2(
2
)1(
22 xNxNxN . Aproximační funkci uzlu prvku (1) označíme )()1(
1 na
prvku určena rovnicí přímky, která rovna uzlu sousedním uzlu Dále nulová
mimo prvek e1.()(),()( )2(
33
)1(
11 xNxNxNxN Aproximační funkce vyjádřena každém z
prvků jinou, tzv. splnění
okrajových podmínek třeba položit neznámá hodnota φ2, pro kterou je
třeba sestavit rovnici. Oblast rozdělena
na dva prvky (elementy) e1, třemi uzly u1, u2, souřadnicích 0,0; 0,5;
x3 1,0.3a) naznačena
lomenou čarou. Zdálo se, rovnice druhého řádu budou vyžadovat alespoň
kvadratickou aproximaci. Elektrody jsou umístěny Mezi elektrodami je
náboj hustotě C/m3
. Pro ilustraci ukážeme následujícím příkladě odvození aproximační funkce.3a), dán výrazem
φ(x) –12 x2
+ +2.
Obě dílčí funkce jednotlivých prvcích nazývají funkce tvarové, protože určují tvar
aproximace (lineární, parabolická).
Příklad 4. Obr. Víme však, integrací per partes lze snížit řád rovnice jeden
