Modelování elektromagnetických polí (Přednášky)

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Numerické modelování elektromagnetických polí se s rozvojem výpočetní techniky a neustále rostoucí výkonností počítačů stalo spolu s optimalizačními technikami nepostradatelnou složkou návrhu konstrukcí nových elektrotechnických a elektronickýchzařízení i zařízení z ostatních oblastí technické praxe. Numerické modelování je také bezesporu nedílnou součástí komplexních analýz chování časoprostorových polí, které jsou důležité pro posouzení nových požadavků na kvalitu zařízení jako je elektromagnetická kompatibilita. Složité problémy řešené v současné technické praxi nelze zvládnout ve většině případů jinými prostředky než pomocí vhodných numerických metod za použití výkonných počítačů.

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: UTEE - Jarmila Dědková

Strana 20 z 71

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Avšak ani použitím nejmodernější výpočetní techniky nedokážeme dosud nalézt dostatečně přesné řešení většiny problémů inženýrské praxe. elektrotechnice pole ustálených proudů vodičích polovodičích, dvourozměrné magnetické pole magnetické pole permanentních magnetů. rovnice elektrostatického pole jsou formálně shodné rovnicemi jiných polí. Podle časové závislosti lze obecný nestacionární problém elektromagnetického pole zjednodušit problém statický, stacionární, kvazistatický kvazistacionární.FEKT Vysokého učení technického Brně na jedné prostorové souřadnici nezávisí čase, soustava rozpadne obyčejné diferenciální rovnice, které lze snadno integrovat. Pro řešení polí prostoru, kde vyskytují prostředí různými materiálovými vlastnostmi, musí být diferenciální rovnice doplněny podmínkami spojitosti tečné složky vektorů intenzit. Stejné rovnice ale popisují jiná pole inženýrské praxe, jako stacionární pole tepelné, (ochlazování elektronických součástek nebo elektrických strojů) nebo pole ustáleného proudění kapaliny. Integrální větu Gaussovu, Stokesovu nebo Greenovu možné využít zjednodušení matematického popisu.4 Shrnutí Skalární vektorové funkce používáme při popisu vlastností fyzikálních veličin v prostoru čase. Diferenciální (lokální) fyzikální veličiny definují fyzikální vlastnosti prostředí nebo pole v daném místě mohou proto záviset prostorových souřadnicích čase. Pokud veličina popisující fyzikální vlastnosti prostředí (konduktivita, permitivita, permeabilita) konstantou, označujeme dané prostředí jako lineární. Všechny metody řešení jsou závislé zjednodušení obecné soustavy, a proto zjednodušené skupiny rovnic uveďme. 2. Podle počtu proměnných rozlišujeme úlohy jedno-, dvou- trojrozměrné, zkráceně 1D, 2D, dimense). Analytické řešení konkrétní úlohy dokážeme nalézt jen pro některé úlohy. Složitější problémy řeší výhradně numericky. Předpokládáme, uvedené funkce jsou integrovatelné nebo diferencovatelné podle prostorových souřadnic nebo podle času. toky vektorů vymezenou plochou určují celkové množství a mohou záviset pouze čase. Integrální (globální) veličiny jako např. Výchozí rovnice pro popis elektromagnetických polí jsou založeny platnosti základních zákonů jako Ampérův zákon celkového proudu, Gaussova věta elektrostatiky, Faradayův indukční zákon (zákon elektromagnetické indukce), zákon kontinuity magnetické indukce. Diferenciální rovnice pro speciální případy elektromagnetických polí nestacionární (časově proměnné pole) obecný případ rot t ∂ = + ∂ D H div 0=B rot t ∂ = − ∂ B E div ρ=D kvazistacionární pole předpoklad: t ∂ ∂ D J rot div 0=B rot t ∂ = − ∂ B E div ρ=D statické, stacionární pole předpoklad: 0 t ∂ = ∂ , zdroje pole jsou klidu konstantní rot div 0=B rot 0=E div ρ=D Lze ukázat, např