Modelování elektromagnetických polí (Přednášky)

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Numerické modelování elektromagnetických polí se s rozvojem výpočetní techniky a neustále rostoucí výkonností počítačů stalo spolu s optimalizačními technikami nepostradatelnou složkou návrhu konstrukcí nových elektrotechnických a elektronickýchzařízení i zařízení z ostatních oblastí technické praxe. Numerické modelování je také bezesporu nedílnou součástí komplexních analýz chování časoprostorových polí, které jsou důležité pro posouzení nových požadavků na kvalitu zařízení jako je elektromagnetická kompatibilita. Složité problémy řešené v současné technické praxi nelze zvládnout ve většině případů jinými prostředky než pomocí vhodných numerických metod za použití výkonných počítačů.

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: UTEE - Jarmila Dědková

Strana 19 z 71

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
13: Rozhraní plošnými náboji proudy Výpočet výrazně zjednoduší, jestliže možné některou souřadnic nebo závislost pole na čase zanedbat. Jednotková normála rozhraní směřuje prostředí rozhraní bez plošného náboje nebo plošného proudu splňují tečné složky obou intenzit H t1 00− E a normálové složky vektorů vyjadřující hustoty toků J n1n1 nn2 n20 J Z těchto vzorců dostaneme použitím materiálových vztahů také známé výrazy pro lom siločar rozhraní. Pro obecnější případ ploch plošnými náboji hustoty nebo proudy plošné hustoty K podle Obr. 2. 2.12: Podmínky rozhraní Příklad změny vektorů při průchodu rozhraním Obr.Modelování elektromagnetických polí 19 Podmínky rozhraní Diferenciální rovnice neplatí plochách, kde materiálové konstanty mění skokem. 2. příklad pokud závisí pole jen b)a) prostředí 2 ε2, µ2, γ2 prostředí 1 ε1, µ1, γ1 un E1 E2 Et1 Et2 En1 En2 prostředí 2 ε2, µ2, γ2 prostředí 1 ε1, µ1, γ1 un B1 B2 Bt1 Bt2 Bn1 Bn2 b)a) prostředí ε2, µ2, γ2 prostředí ε1, µ1, γ1 un Et1 Et2 prostředí ε2, µ2, γ2 prostředí ε1, µ1, γ1 un + + Ht1 Ht2 σ K . Vektory v prostředí mají odpovídající index, tečná složka doplněna indexem normálová n. 2.13 nutno tyto vzorce doplnit t1 t2, Kσ− H Obr.12. Normálová nebo tečná složka vektorů pole mění skokem derivace podle souřadnic zde neexistují. Diferenciální tvar Maxwellových rovnic pak třeba nahradit podmínkami spojitosti vektorů pole Připomeňme si, při průchodu rozhraním, ve kterém neakumuluje náboj, mění spojitě • tečná složka vektorů intenzity H, • normálová složka vektorů spojených toky J Obr. Rozlišujeme tak samostatné skupiny úloh