Renesance
Prvním projektem dodávkami stejnosměrného proudu větší vzdálenosti byl zhruba
stokilometrový podmořský kabel spojující švédský ostrov Gotland pevninou, který začal fungovat v
roce 1954. Podle odborníků dnes zhruba
platí, nižší náklady vedení menší ztráty převáží nad nevýhodami případě vzdáleností 600 až
800 kilometrů. let 150 kV).
Hlavní nevýhodou tedy byly jsou náklady přeměnu stejnosměrného proudu jisté míry tím
spojené technické obtíže. Zároveň stejnosměrné
vedení stejnou vzdálenost zhruba třetinu menší ztráty než stejné vedení střídavým proudem.
Dnes jich světě stojí řádově desítky prakticky všechny jsou Číně. Jak
již bylo řečeno, zvýšení napětí výrazně omezuje ztráty, tak 100 umožní ekonomicky výhodný
přenos ještě větší vzdálenosti. Protože dnes problém efektivně technicky vyřešený, volba mezi AC
(altering current, tedy střídavý proud) (direct current) vedením značné míry otázkou
„kupeckých počtů“. Velmi jednoduše řečeno, ušetří kabelech i
stožárech často třeba bojích těmi, kdo nechtějí „za humny“. Země svou první UHVDC linku
zprovoznila roku 2010.
Ano, musíte sice postavit drahé transformátorové stanice vedení spojuje pouze dva vybrané body a
nic jiného, ale nad určitou vzdálenost prostě jednoduše vyplatí. „ultra vysokého napětí“ (používá se
často anglická zkratka UHVDC), tedy nad 800 kilovoltů.
Zvýšení napětí nepředstavovalo ovšem jen ekonomickou příležitost, ale technický problém. Tento
snímek ovšem není Číny, pochází francouzského Baixàs, kde končí zhruba kilometrů dlouhý
podzemní kabel, který zlepšuje možnosti výměny mezi francouzskou španělskou sítí. Ten pracoval napětím „jen“ 100 (od 70. Protože ovšem výhody většího
napětí jsou jasné (menší ztráty), postupně začaly rodit sítě tzv. Spojuje velkou vodní elektrárnu Siang-ťia-pa jihozápadní provincii Jün-nan se
Šanghají maximální přenosový výkon 6,4 GW. Pokud stavíte podmořský kabel, volba jasná při délkách nad kilometrů (hlavně
proto, ponořené vodiče střídavým proudem mají mnohem větší ztráty). Ani pro 100 nejsou malé: jeden transformátor pro tento systém váží cca 800 tun
při délce zhruba metrů. Dnes jich fungují necelé dvě desítky další se
chystají. transformátorových průchodek, což jsou laicky
řečeno nevodivé, obvykle keramické, „trubky“ (odborníci prominou), které mají bezpečně vyvést
proud prostoru transformátoru beze ztrát nebezpečí pro okolí.
Se zvyšováním napětí obecně velikost řady dílů neroste lineárně.
Vývoj začal zhruba před deseti let, inženýři uvažovali využití ještě vyšších hladin napětí, například 1
200 kV. staršího UHVDC vedení mluvilo přenosech vzdálenosti
maximálně kolem 000 kilometrů, vyšším napětím hranice měla posunout zhruba 000
km.
Rozhodně nešlo postavit vše „stejně, jen větší“, řekli čínští účastníci projektu serveru IEEE Spectrum.
Stejnosměrné vedení pak lze postavit jednodušeji levněji než vedení střídavého proudu: už
například proto, není zapotřebí přenášet tři fáze.
Velká část bude pracovat napětím 800 kV, ale linka Sin-ťiangu nemá zůstat rozhodně jediná. Při přechodu 800 100 kV
například významně narostla nutná velikosti tzv. Což ovšem znamenalo další výrazné zvyšování velikosti klíčových komponentů, tedy
především transformátorových měničů, míry, výrobního závodu nešlo údajně
vůbec odvézt.Pohled nitra transformátorové stanice jednom konci dálkového stejnosměrného vedení. 800 systému měly průchodky
