straně stejnosměrné stál například Thomas
Alva Edison, právě díky jeho vedení většina amerických měst poprvé poznala světlo elektrických
žárovek.
Ovšem technická výhoda postupně přešla stranu jeho názorových podnikatelských soků, jako byli
Nikola Tesla George Westinghouse. století byl ještě vyrovnaný spor. Stejnosměrný „tábor“ měl zpočátku výhodu, spotřebiče byly právě tento proud.
Když dálku nešlo
Přitom konci 19. Stačí desetkrát
zvýšit napětí (třeba 220 2,2 kV), hodnota proudu klesne desetinu ztráty způsobené
odporem jen pouhou setinu původního množství (ztráty stoupají druhou mocninou proudu).
Navíc Edison rychle obsadil americká města, kde elektrifikace probíhala nejrychleji.
Stejnosměrný proud ale samozřejmě zůstal jak demonstruje nově spuštěné čínské vedení, jeho
význam zřejmě budoucna spíše poroste.
.
U střídavého proudu šel tento problém jednoduše obejít, protože tehdejší technologií bylo
jednoduché změnit jeho napětí. Především právě přenosech delší vzdálenosti. Největším problémem stejnosměrného proudu totiž ukázaly
být ztráty drahocenné elektřiny vedení, které neumožňovaly přenos vzdálenosti byť jen
několika kilometrů. Má
své nezanedbatelné výhody. Což například znamenalo, Edisonovy elektrárny musely být přímo centrech
měst obtěžovaly jejich obyvatele.líných letních rán méně než GW, během nejvyšších zimních denních špiček posledních letech pak
zhruba 11,7 GW.
U stejnosměrného proudu tato klíčová technologie nebyla dispozici, navíc paličatý Edison nebyl
přístupný kompromisům, tak svůj boj prohrál.
Že rekordní stejnosměrné vedení slouží dopravě elektřiny velmi dlouhé vzdálenosti historická
ironie. Právě problémy dodávkami větší vzdálenosti totiž vedly jeho porážce „válce proudů“
s proudem střídavým. když zvýšíme napětí, sníží proud klesnou ztráty
