V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
...
Pro stabilní jádra klade poločas rozpadu rovný nekonečnu: T1/2→ λ→0)..cz/JadRadFyzika2.. Dynamika rozpadu zde bude záviset
na poměru poločasů rozpadu primárního mateřského radionuklidu dceřinných, dále rozpadajících radionuklidů.
Z praktického hlediska však některé krátkodobé procesy, které při teoretickém srovnání mají dobu života
poněkud delší než charakteristický jaderný čas, nelze experimentálně analyzovat nemají podstatě žádný
reálný význam.." knize "Gravitace, černé díry fyzika prostoročasu".λ N.
Extrémním případem enormně dlouhého poločasu rozpadu hypotéza radioaktivity nejjednoduššího jádra
vodíku, tj..htm 36) [15. Podle nynějších kosmologických představ zde
vesmír existuje cca 13÷15 miliard let... tento problém naráží při výzkumu silně nerovnovážných jader, např..5) proton měl rozpadat s
poločasem cca 1033let.
Z teoretického hlediska logickým kritériem pro posouzení stability radioaktivity mohlo být porovnání
střední doby života daného jádra dobou existence vesmíru... Máme-li dispozici celkově jader poločasu rozpadu T1/2, pak dobu
dosavadní existence vesmíru toho rozpadlo cca N...(exp)[-1n2. Jsou-li však preparátu obsaženy dva nebo více druhů radionuklidů různými poločasy rozpadu,
nebude závislost okamžité aktivity čase již (mono)exponenciální funkce, ale bude kombinací dvou několika
exponenciálních závislostí poločasy odpovídajícími zastoupeným radionuklidům bude jednat biexponenciální
či obecně multiexponenciální závislost.6 "Budoucnost vesmíru.
Specifická sitace časové zákonitosti rozpadu nastane tehdy, když jedná radionuklid, jehož dceřinná jádra
nejsou stabilní, ale dále rozpadají jedná obecně tzv. nestability protonu podle některých grandunifikačních teorií (viz §3.15...NA λB.NB, jejíž integrací (za okrajové podmínky při t=0 NA(0)=N0,
http://astronuklfyzika.
V nejjednodušším případě následného rozpadu dvou radionuklidů A(λA)→B(λB)→C(stabilní) bude rychlost rozpadu
dceřinného radionuklidu dána rovnicí dNB/dt λA..
Směsi radionuklidů, rozpadové řady
Shora odvozený (mono-)exponenciální zákon rozpadu platí jen pro radioaktivní látku sestávající radioaktivních jader
stejného druhu přesně danou hodnotou poločasu rozpadu, jejichž dceřinná jádra jsou již stabilní dále se
nerozpadají.10. opačném případě se
jedná jen kinematické efekty při jaderné reakci (např.RNDr. Srovnáme-li odhadem celkového množství cca ≈1027 protonů vesmíru, pak za
dosavadní dobu existence vesmíru možná nestačil rozpadnout ani jeden proton protony můžeme směle
považovat stabilní.. Při kosmologických úvahách (či spíše spekulacích) globální evoluci vesmíru vzdálené
budoucnosti však takové extrémně dlouhé poločasy rozpadu mohou výrazně uplatnit (je "dost času") -
viz §5..109/T1/2] jader. 48Ca, 64,70Zn, 76Ge, 82Se, 92,100Mo, 116Cd, 124Sn, 123Sb, 136,142Ce, 144,145,150Nd, 147-149Sm, 152Gd, 156Dy, 165Ho,
180,182,183,186W, 192Os, 190,192,198Pt, 196Hg, 209Bi. Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika. Problémem prokázat, nejsou zcela stabilní, ale časem se
rozpadají, byť nesmírně pomalu. Proto některých jader extrémně dlouhým poločasem
rozpadu (pohybujícím většinou mezi 1014 1018 let) není jejich radioaktivita často ani bezpečně prokázána -
např. rozpadovou řadu. Šipka času.
Pokud poločas rozpadu primárního radionuklidu podstatně delší než poločasy dceřinných radionuklidů, ustaví se
rychlost rozpadu tomto nejdelším (řídícím) poločasu rozpadová řada bude radioaktivní rovnováze.
. při pokusech o
vytváření těžkých transuranů Z>115, které rozpadají natolik rychle, jejich prchavou existenci velmi
obtížné prokázat. 1..
q Jaký nejdelší může být poločas radioaktivního rozpadu?
V oblasti extrémně dlouhých poločasů nepotýkáme problémem prokázat existenci jader nepochybně
existují lze experimentálně analyzovat...2008 12:13:25]
. vyražení částice jádra), které namají svůj původ ve
skutečném jádře příslušný radiační jaderný proces pak neoznačujeme jako radioaktivitu.2 Radioaktivita
Pouze takové jaderné konfigurace, jejichž doba života podstatně delší než tento charakteristický jaderný čas,
lze považovat samostatná jádra jejich následný rozpad považovat radioaktivitu.ln2/T1/2, přičemž radioaktivitu měříme detekcí emitovaného záření (α,β,γ), jehož
intenzita úměrná aktivitě Pro nuklidy enormně dlouhým poločasem rozpadu (T1/2>≈1012let) bude hustota
(četnost) emitovaného záření již velmi nízká, podstatně nižší než hladina přírodního radiačního pozadí, takže
jeho experimentální prokázání velmi obtížné..
Z praktického hlediska třeba uvědomit, aktivita preparátu obsahujícího jader poločasu rozpadu
T1/2 A[Bq] N
