V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
*) mnohobuněčných organismů různými diferencovanými tkáněmi mechanismus dělení složitější. Kmenové buňky jsou schopné
neomezeného dělení, přičemž jsou schopny produkovat jak identické buňky kmenové, tak buňky dceřinné (asymetrické
dělení), nesoucí vlastnosti diferencované tkáně.2008 12:15:26]
.10.cz/RadiacniOchrana.
S fáze DNA replikuje dvojnásobný počet
G2 fáze premitotická dochází zdvojování organel tvorbě struktur potřebných pro dělení buňky.
Největší radiosenzitivita projevuje při zasažení buňky premitotické fázi začátku fáze, kdy
může dojít zastavení průběhu buněčného cyklu.
http://astronuklfyzika. Poněkud menší citlivost přechodu mezi fází a
S, nejmenší pro buňky fázi G0. krvetvorné nebo nádorové, vyvíjející plod
(zvláště počátečních stádiích vývoje).htm (12 48) [15.ochranačUllmann Radia
Při menších dávkách záření nedochází bezprostředně usmrcení buňky ani zástavě buněčného
dělení, avšak vzniklé radikály mohou vyvolat chemické změny DNA (deoxyribonukleová kyselina) tím i
v chrozomech nesoucích zakódované genetické informace. Mitotická fáze
se skládá sebe navazujících etap, během nichž nejprve oddělují chromozomy jádře, které rozdělí dvě
stejné části, pak vzniká cytoplasmatická přepážka mateřská buňka tak rozdělí dvě identické dceřinné buňky *).
Radiační účinky během buněčného cyklu
Účinek záření buňky závisí, vedle zmíněných fyzikálně-chemických faktorů, časové fázi
v buněčném cyklu, kdy ozáření došlo. fáze, kde již dále
nedělí. Dochází tomu zvláště plně diferencovaných buněk jako jsou neurony. hlediska reprodukčního mutace dělí somatické, které projevují jen
u konkrétního ozářeného jedince ozářené tkáni (kde mohou vést pozdnímu somatickému poškození
a vzniku zhoubných nádorů), gametické mutace zárodečných buněk, které mohou přenášet
na další generace potomstvu ozářených osob. kódu DNA) mohou
být trvalé nebo mohou reprodukovat. Základní rozdělení buněčného cyklu na
"klidové" období interfáze mezi dvěma děleními fázi vlastního buněčného dělení, mitózu. Podle svého rozsahu se
mutace rozdělují bodové neboli genové chromozomové (chromozomové aberace změny
počtu chromozomů).
Ozáření buněk vede tedy řadě škodlivých změn, nichž sice značná část může být
reparačními mechanismy organismu napravena, avšak některé změny (např.
M fáze mitotická dochází jadernému dělení (karyokineze) posléze dělení celé buňky (cytokineze). Tyto změny cytogenetické informace -
mutace pak při dělení mohou přenášet další buněčné generace. Zde tkáně skládají z
buněk kmenových (mateřských, klonovacích) buněk dceřinných, efektorových.
Na počátku fáze může buňka tuto fázi celý buněčný cyklus) opustit vstoupit klidové tzv. Buněčný cyklus posloupnost časově uspořádaných
dějů, kterými buňka prochází mezi svými děleními. účinky ionizujícího záření jsou citlivé zejména
tkáně intenzívním dělením buněk, jako jsou např.
Podrobněji buněčný cyklus dělí několik fází:
G1 fáze postmitotická proběhlém dělení nastává období růstu buňky, syntéza RNA, proteinů
