V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Základní rozdělení buněčného cyklu na
"klidové" období interfáze mezi dvěma děleními fázi vlastního buněčného dělení, mitózu.
http://astronuklfyzika. Tyto změny cytogenetické informace -
mutace pak při dělení mohou přenášet další buněčné generace. Podle svého rozsahu se
mutace rozdělují bodové neboli genové chromozomové (chromozomové aberace změny
počtu chromozomů). fáze, kde již dále
nedělí. kódu DNA) mohou
být trvalé nebo mohou reprodukovat. krvetvorné nebo nádorové, vyvíjející plod
(zvláště počátečních stádiích vývoje). účinky ionizujícího záření jsou citlivé zejména
tkáně intenzívním dělením buněk, jako jsou např.10.2008 12:15:26]
.
Ozáření buněk vede tedy řadě škodlivých změn, nichž sice značná část může být
reparačními mechanismy organismu napravena, avšak některé změny (např. Buněčný cyklus posloupnost časově uspořádaných
dějů, kterými buňka prochází mezi svými děleními.
S fáze DNA replikuje dvojnásobný počet
G2 fáze premitotická dochází zdvojování organel tvorbě struktur potřebných pro dělení buňky. hlediska reprodukčního mutace dělí somatické, které projevují jen
u konkrétního ozářeného jedince ozářené tkáni (kde mohou vést pozdnímu somatickému poškození
a vzniku zhoubných nádorů), gametické mutace zárodečných buněk, které mohou přenášet
na další generace potomstvu ozářených osob. Kmenové buňky jsou schopné
neomezeného dělení, přičemž jsou schopny produkovat jak identické buňky kmenové, tak buňky dceřinné (asymetrické
dělení), nesoucí vlastnosti diferencované tkáně.
M fáze mitotická dochází jadernému dělení (karyokineze) posléze dělení celé buňky (cytokineze).ochranačUllmann Radia
Při menších dávkách záření nedochází bezprostředně usmrcení buňky ani zástavě buněčného
dělení, avšak vzniklé radikály mohou vyvolat chemické změny DNA (deoxyribonukleová kyselina) tím i
v chrozomech nesoucích zakódované genetické informace. Zde tkáně skládají z
buněk kmenových (mateřských, klonovacích) buněk dceřinných, efektorových.
*) mnohobuněčných organismů různými diferencovanými tkáněmi mechanismus dělení složitější.
Podrobněji buněčný cyklus dělí několik fází:
G1 fáze postmitotická proběhlém dělení nastává období růstu buňky, syntéza RNA, proteinů.
Největší radiosenzitivita projevuje při zasažení buňky premitotické fázi začátku fáze, kdy
může dojít zastavení průběhu buněčného cyklu.htm (12 48) [15. Mitotická fáze
se skládá sebe navazujících etap, během nichž nejprve oddělují chromozomy jádře, které rozdělí dvě
stejné části, pak vzniká cytoplasmatická přepážka mateřská buňka tak rozdělí dvě identické dceřinné buňky *). Poněkud menší citlivost přechodu mezi fází a
S, nejmenší pro buňky fázi G0.
Na počátku fáze může buňka tuto fázi celý buněčný cyklus) opustit vstoupit klidové tzv. Dochází tomu zvláště plně diferencovaných buněk jako jsou neurony.cz/RadiacniOchrana.
Radiační účinky během buněčného cyklu
Účinek záření buňky závisí, vedle zmíněných fyzikálně-chemických faktorů, časové fázi
v buněčném cyklu, kdy ozáření došlo
