V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
beta gama, vytvářejí při svém průchodu kritickým místem pouze
po jednom primárním narušení (zlomu), takže definitivnímu vzniku poškození třeba průchodu
dvou jednotlivých částic daným místem rychle sobě počet těchto poškození pak závisí převážně
na druhé mocnině dávky, pro menší dávky poškození výrazně nižší. Ukázalo se, poškození buňky
je zapotřebí dosažení určité kritické hodnoty lokální hustoty energie daném místě čase. interfázi (intervalu mezi dvěma buněčnými děleními).2008 12:15:26]
.10.ochranačUllmann Radia
Teorie duální radiační akce, molekulárně-biologická teorie
Radikálová teorie byla později dále zdokonalena upřesněna základě poznatků molekulární
biologie.cz/RadiacniOchrana. Mikrodozimetrickým
rozborem distribuce dávky záření sledováním chromozomálních aberací zjistilo, radiační
poškození buňky závisí hustotě ionizace kritickém místě. Zde poškození neprojeví okamžitě, ale tím, buňka není schopna dále dělit. mitotická smrt buňky, níž dochází průběhu buněčného dělení
- mitózy.
Účinky záření buňky
Výše zmíněné mechanismy radiačních účinků subcelulární úrovni vyúsťují účinky základní
stavební jednotky všech živých tkání buňky. Částice "hustě" ionizujícího
záření (alfa, neutrony, protony) jsou schopny při jediném průchodu kritickým místem vyvolat dvě a
více primárních poruch, což stačí vzniku reálného poškození, takže počet poškození, tj.2.
Částice "řídce" ionizujícího záření, tj.5.
r Změny genetické informace buňky mutace
http://astronuklfyzika.htm (11 48) [15.
Mitotická smrt buňky nastává při menších dávkách (jednotky Gy), které nestačí vyvolání přímé
smrti buňky interfázi. Při ozáření buňky příslušnou dávkou záření může dojít
v zásadě dvěma význačným typům poškození (obr. K
poškození buňky dochází při kombinaci dvou primárních dějů odehrávajících dvojvláknech
nukleové kyseliny DNA, tvořící jádro buňky, přičemž pravděpodobnost poškození závislá na
počtu vzniklých zlomů působení reparačních procesů jedná komplexní
molekulárně-biologický děj.1 vpravo):
r Smrt buňky
Při značně vysokých dávkách záření (stovky Gy) dochází vlivem výše zmíněných mechanismů destrukci
a denaturaci důležitých složek buněčného obsahu, což může vést bezprostřednímu usmrcení buňky i
v "klidovém" období, tzv. Ukazuje tedy, buňky, které rychle dělí, mají vyšší radiosenzitivitu. Pro výsledný biologický účinek významná nejen celková energie (dávka) předaná tkáni, ale
i prostorová distribuce této energie elementárních objemech. radiační
účinek, zde přímo úměrný dávce záření; poškození zde vzniká snadněji, tyto druhy záření mají
vyšší biologickou účinnost, což odráží výše uvedený jakostní faktor Q. Daleko častějším
typem zániku buňky však tzv
