V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
htm (13 48) [15. konec konců podobné, jako kdybychom
do tkáně difuzně aplikovali např.
Reparační mechanismy molekulární nitro-buněčné úrovni spočívají biochemických procesech, které vedou k
opravě určitého typu poškození DNA.
http://astronuklfyzika.6
"Radioterapie"), kde používá frakcionované ozařování někdy též kombinace chemoterapie
a radioterapie pro dosažení určité synchronizace buněčného cyklu cyklem ozařovacím. Konečný účinek chemický
či chemicko-biologický: záření pouze dodá tkáně energii (ve specifické formě ionizace), která nakonec vede k
produkci "jedu" (volných radikálů) vnitřní chemické "otravě" buněk.10. Různá radiační citlivost jednotlivých druhů tkání důležitá z
hlediska radiační ochrany hraje důležitou úlohu při léčbě zářením radioterapii (§3. peroxyd vodíku jinou vysoce reaktivní chemikálii, mající denaturační či
genotoxické účinky. biologickém stádiu radiačního účinku probíhají též
procesy protichůdné procesy reparace regenerace, které vedou obnově schopnosti
buněčného dělení funkce tkání orgánů. Tkáně rychle rostoucí s
krátkým buněčným cyklem mají vyšší časové zastoupení buněčných fází takže jsou citlivější
na záření. Vlivem těchto chromozomových reparačních mechanismů může
buňka během několika hodin ozáření obnovit svou schopnost dělení. Tyto procesy jsou spojené činností řady (reparačních) enzymů,
zvaných endonukleázy, exonukleázy, polymerázy, ligázy.2008 12:15:26]
.cz/RadiacniOchrana. Průměrná doba, během
které buňky nacházejí určitých fázích, závisí druhu tkáně. Radiační změny živých tkáních tedy mohou být
reverzibilní.
Reparační procesy
Při ozáření živé tkáně nedochází pouze jednosměrným nevratným změnám vedoucím k
poškození buněčných struktur jejich funkcí.
Rozdíl poškození DNA způsobený běžnými faktory (jako jsou oxidanty metabolismu) ionizujícím zářením spočívá
v tom, ionizačním ozáření dochází zvýšenému výskytu shluků poškození DNA (zvláště hustě ionizujícího
záření); běžných neradiačních poškození toto rozložení rovnoměrnější.
Radiační poškození otrava organismu chemickým jedem
Z výše uvedeného popisu mechanismu škodlivého účinku ionizujícího záření živou tkáň vyplývá, radiační
účinky nejsou žádnými "tajemnými" neobvyklými jevy vyvolanými neviditelným zářením. Pomalu rostoucí dobře diferencované tkáně (jako jsou nervové, svalové, vazivové)
jsou relativně radiorezistentní, neboť většina buněk setrvává poměrně dlouho fázi část
je dokonce klidovém stadiu G0. Probíhají podstatě dva druhy reparačních procesů dvou různých úrovních:
q Nitrocelulární reparace
Na úrovni postižené buňky působí jednak antioxidanty chránící před reaktivními radikály, dále dochází
k enzymatickým procesům, jimiž jsou napravovány poškozené struktury DNA procesy odstraňující ty
z nich, které již nelze opravit.ochranačUllmann Radia
Živá tkáň tvořena směsí buněk nejrůznějších stádiích buněčného cyklu
