Fyzika - fundamentální přírodní věda

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: Vojtěch Ullmann

Strana 436 z 673

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Seeliger pokusil modifikovat Newtonův gravitační zákon tím, Poissonovy rovnice přidal další "kosmologický" člen -Λ. Vytvoření Einsteinovy obecné teorie relativity moderní fyziky gravitace vytyčilo zcela nové obzory kosmologii, pro kterou položilo pevný vědecký základ.1) Tato rovnice jako řešení potenciál (1.2008 12:14:37] .htm 11) [15.1917 pokusil aplikovat své gravitační rovnice vesmír jako celek vytvořit tak první relativistický model vesmíru. Tento předpoklad však 20. Aby tato modifikace Newtonova zákona neovlivnila souhlas experimentem který existuje rámci sluneční soustavy, musí být "kosmologická konstanta" dostatečně malá ~10-45m-2).19) (jež dnes označuje jako Yukawova typu), který ubývá nekonečna natolik rychle, výrazy pro potenciál intenzitu gravitačního pole buzeného homogenně rozloženou hmotou konvergují.ϕ (5.cz/Gravitace5-1.ϕ, způsobující "slábnutí" gravitace velkých vzdálenostech: ∆ϕ Λ. *) Dnes víme, hlavní zdroj obtíží jak Newtonovského, tak původního Einsteinova kosmologického modelu, je společný: předpoklad statičnosti (časové neproměnnosti) vesmíru.10. Pro skutečně nekonečný případ však tyto síly každého směru jsou nekonečně velké; celková síla, intenzita pole potenciál při integraci divergují. Stojí zmínku, mnohé základní poznatky relativistické kosmologie ohledně dynamiky expanze vesmíru, kritické hustoty pod. Místo modifikace Newtonova zákona spíše mělo modifikovat druhé východisko Newtonovské kosmologie vzdát se předpokladu statičnosti vesmíru; něco takového ovšem tehdy mohlo sotva někoho napadnout. Vyšel přitom předpokladu homogenity izotropie rozložení hmoty vesmíru.: Relativistická kosmologie účinek vyruší.50) chovaly podobně nevýhodně jako starší Poissonova rovnice jediným homogenním statickým řešením zde Minkowskiho prostoročas odpovídající prázdnému plochému prostoru *). Má-li být hmota statické rovnováze, musí být intenzita gravitačního pole všude nulová, takže podle Newtonova gravitačního zákona vyjádřeného tvaru div neboli , musí být všude nulová rovněž hustota hmoty rámci Newtonova zákona tedy statickým "vesmírem" mohl být pouze prázdný prostor. A. Navíc domníval, ve shodě pevným přesvědčením fyziky filosofie doby, vesmír statický. Relativistická kosmologie Jelikož interakce kosmických objektů nacházejících velkých vzdálenostech sebe probíhá především prostřednictvím gravitace, nepřekvapuje, řešení základních kosmologických problemů pomáhají vyzkumy pravě oblasti gravitace.Einstein toho byl dobře vědom, tak hned r.Ullmann V.let všem přírodovědcům včetně Einsteina zdál být naprosto přirozený jeho oprávněnosti nijak nepochybovalo. Při použití na statickou kosmologii však původní Einsteinovy rovnice (2., lze získat rámci Newtonovské kosmologie, pokud homogenní izotropní rozložení hmoty http://astronuklfyzika. Uvedené rovnici vyhovuje konstantní potenciál, který dává nulovou intenzitu gravitačního pole. světle později zjištěných skutečností lze říci, že Seeligerův pokus odstranění gravitačního paradoxu nebyl úspěšný