Fyzika - fundamentální přírodní věda

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: Vojtěch Ullmann

Strana 437 z 673

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
5 bude ukázáno, jakou roli může hrát kosmologický člen tzv.1929 E. Platí obecně pro všechny druhy vlnění. Tyto souvislosti však vyjasnily dodatečně mnohem později, když již byly známy výsledky relativistické teorie.fo, kde rychlost šíření daného vlnění; ∆f/fo (f-fo)/f V/v. inflační expanzi velmi raného vesmíru. Galaxie se od sebe vzdalují tím rychleji, čím jsou sebe dál. Dynamický rozpínající vesmír V r. kosmologického členu Λ.: Relativistická kosmologie ve vesmíru nepovažujeme statické, ale expandující (jakýsi "svislý vrh vzhůru" každého bodu podle Hubbleova zákona, daný počátečních podmínkách).htm 11) [15. Relativní rozdíl skutečné pozorované frekvence (Dopplerovský frekvenční posun) roste úměrně rychlostí pohybu zdroje vůči pozorovateli: (V/v)]. Hubbleův rudý posuv, který stejný pro všechny spektrální čáry vlnové délky, nejpřirozenější interpretovat jako Dopplerův efekt způsobovaný rychlým vzdalováním dalekých galaxií nás. Změřením rozdílu frekvencí vlnových délek primárního vysílaného vlnění a http://astronuklfyzika.2008 12:14:37] . *) Dopplerův jev kinematický efekt vznikající při vzájemném pohybu zdroje vlnění pozorovatele (detektoru vlnění).5. **)Později však mnozí odborníci uvítali kosmologický člen použili jej teoriích pokoušejících vysvětlit některé problémy standardní kosmologie §5. Pohybuje-li zdroj vlnění určité konstantní frekvence směrem k pozorovateli (přijímači), registruje tento pozorovatel vyšší frekvenci než jakou zdroj skutečnosti vydává.Hubble při systematickém pozorování extragalaktických "mlhovin" dalekohledem na Mount Wilson zjistil, spektra záření vzdálených galaxií jeví systematický posun směrem k červené oblasti, přičemž velikost tohoto rudého posuvu nezávisí směru němž galaxie leží, ale přibližně úměrná vzdálenosti dané galaxie : z (5. Naopak při vzdalování zdroje pozorovatele registrována frekvence nižší než skutečná.10.Ullmann V. Tento kosmologický člen, jenž zde hraje podobnou úlohu jako člen Λ. *) konstanta jen tom smyslu, nezávisí vzdálenosti souvislosti globální evolucí vesmíru však její hodnota závisí čase t. Převrácená hodnota Hubbleovy konstanty představuje tzv. Hubbleův čas stáří vesmíru odvozené momentální rychlosti expanze, bez započtení vlivu gravitace dynamiku expanze.2) kde vlnová délka světla koeficient úměrnosti nazývá Hubbleova konstanta*). Později, když Hubbleových pozorování vyplynulo, theze statickém vesmíru chybná, označil tento krok Einstein "největší chybu svého života" **), která zabránila teoreticky předpovědět kosmologický rudý posuv způsobený expanzí vesmíru. Analogicky platí i pro vlnovou délku λ=v/f.cz/Gravitace5-1.1) Newtonovy-Seeligerovy kosmologie, zde však nemusí zavádět "zvenčí" (ad hoc), ale vzniká již při odvození Einsteinových rovnic gravitačního pole viz §2.ϕ rovnici (5. Protože tedy Einstein žádné řešení slučitelné statickým sférickým vesmírem nenašel, rozhodl se modifikovat své původní gravitační rovnice Rik- (1/2) gik Tik zavedením tzv.gik, který mohl "stabilizovat" vesmír. Hubbleova pozorování kromě toho ukazovala přibližně homogenní izotropní průměrné rozložení hmoty viditelné části vesmíru hustotou zhruba 10-31-10-29 g/cm3