V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Později, když Hubbleových pozorování vyplynulo, theze statickém vesmíru chybná, označil
tento krok Einstein "největší chybu svého života" **), která zabránila teoreticky předpovědět
kosmologický rudý posuv způsobený expanzí vesmíru.5 bude ukázáno, jakou roli může hrát kosmologický člen tzv. Analogicky platí i
pro vlnovou délku λ=v/f. Změřením rozdílu frekvencí vlnových délek primárního vysílaného vlnění a
http://astronuklfyzika.htm 11) [15. Platí obecně pro všechny druhy vlnění. kosmologického
členu Λ.
Dynamický rozpínající vesmír
V r. Převrácená hodnota Hubbleovy konstanty
představuje tzv.
*) konstanta jen tom smyslu, nezávisí vzdálenosti souvislosti globální evolucí vesmíru však její
hodnota závisí čase t.Hubble při systematickém pozorování extragalaktických "mlhovin" dalekohledem na
Mount Wilson zjistil, spektra záření vzdálených galaxií jeví systematický posun směrem k
červené oblasti, přičemž velikost tohoto rudého posuvu nezávisí směru němž galaxie leží,
ale přibližně úměrná vzdálenosti dané galaxie :
z (5.cz/Gravitace5-1.
**)Později však mnozí odborníci uvítali kosmologický člen použili jej teoriích pokoušejících vysvětlit některé
problémy standardní kosmologie §5. Galaxie se
od sebe vzdalují tím rychleji, čím jsou sebe dál. Pohybuje-li zdroj vlnění určité konstantní frekvence směrem
k pozorovateli (přijímači), registruje tento pozorovatel vyšší frekvenci než jakou zdroj skutečnosti vydává.: Relativistická kosmologie
ve vesmíru nepovažujeme statické, ale expandující (jakýsi "svislý vrh vzhůru" každého bodu podle
Hubbleova zákona, daný počátečních podmínkách). Tyto souvislosti však vyjasnily dodatečně mnohem
později, když již byly známy výsledky relativistické teorie.
Protože tedy Einstein žádné řešení slučitelné statickým sférickým vesmírem nenašel, rozhodl se
modifikovat své původní gravitační rovnice Rik- (1/2) gik Tik zavedením tzv.1929 E. Hubbleův rudý
posuv, který stejný pro všechny spektrální čáry vlnové délky, nejpřirozenější interpretovat
jako Dopplerův efekt způsobovaný rychlým vzdalováním dalekých galaxií nás.fo, kde rychlost šíření daného vlnění; ∆f/fo (f-fo)/f V/v. Tento kosmologický člen, jenž zde hraje podobnou
úlohu jako člen Λ.ϕ rovnici (5. Hubbleův čas stáří vesmíru odvozené momentální rychlosti expanze, bez
započtení vlivu gravitace dynamiku expanze.5.1) Newtonovy-Seeligerovy kosmologie, zde však nemusí zavádět
"zvenčí" (ad hoc), ale vzniká již při odvození Einsteinových rovnic gravitačního pole viz §2.2008 12:14:37]
.
*) Dopplerův jev kinematický efekt vznikající při vzájemném pohybu zdroje vlnění pozorovatele (detektoru
vlnění).2)
kde vlnová délka světla koeficient úměrnosti nazývá Hubbleova konstanta*).Ullmann V.10. inflační
expanzi velmi raného vesmíru.
Naopak při vzdalování zdroje pozorovatele registrována frekvence nižší než skutečná. Relativní rozdíl
skutečné pozorované frekvence (Dopplerovský frekvenční posun) roste úměrně rychlostí pohybu zdroje
vůči pozorovateli: (V/v)].
Hubbleova pozorování kromě toho ukazovala přibližně homogenní izotropní průměrné
rozložení hmoty viditelné části vesmíru hustotou zhruba 10-31-10-29 g/cm3.gik, který mohl "stabilizovat" vesmír
