V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
2008 12:14:37]
.
Dynamický rozpínající vesmír
V r.Ullmann V.gik, který mohl "stabilizovat" vesmír.
Naopak při vzdalování zdroje pozorovatele registrována frekvence nižší než skutečná.ϕ rovnici (5.
*) konstanta jen tom smyslu, nezávisí vzdálenosti souvislosti globální evolucí vesmíru však její
hodnota závisí čase t. Převrácená hodnota Hubbleovy konstanty
představuje tzv. Galaxie se
od sebe vzdalují tím rychleji, čím jsou sebe dál.5 bude ukázáno, jakou roli může hrát kosmologický člen tzv.Hubble při systematickém pozorování extragalaktických "mlhovin" dalekohledem na
Mount Wilson zjistil, spektra záření vzdálených galaxií jeví systematický posun směrem k
červené oblasti, přičemž velikost tohoto rudého posuvu nezávisí směru němž galaxie leží,
ale přibližně úměrná vzdálenosti dané galaxie :
z (5.htm 11) [15. Platí obecně pro všechny druhy vlnění. Hubbleův čas stáří vesmíru odvozené momentální rychlosti expanze, bez
započtení vlivu gravitace dynamiku expanze. kosmologického
členu Λ.
Později, když Hubbleových pozorování vyplynulo, theze statickém vesmíru chybná, označil
tento krok Einstein "největší chybu svého života" **), která zabránila teoreticky předpovědět
kosmologický rudý posuv způsobený expanzí vesmíru.cz/Gravitace5-1.1929 E.5.
*) Dopplerův jev kinematický efekt vznikající při vzájemném pohybu zdroje vlnění pozorovatele (detektoru
vlnění). inflační
expanzi velmi raného vesmíru. Relativní rozdíl
skutečné pozorované frekvence (Dopplerovský frekvenční posun) roste úměrně rychlostí pohybu zdroje
vůči pozorovateli: (V/v)].1) Newtonovy-Seeligerovy kosmologie, zde však nemusí zavádět
"zvenčí" (ad hoc), ale vzniká již při odvození Einsteinových rovnic gravitačního pole viz §2.10. Tyto souvislosti však vyjasnily dodatečně mnohem
později, když již byly známy výsledky relativistické teorie.2)
kde vlnová délka světla koeficient úměrnosti nazývá Hubbleova konstanta*). Pohybuje-li zdroj vlnění určité konstantní frekvence směrem
k pozorovateli (přijímači), registruje tento pozorovatel vyšší frekvenci než jakou zdroj skutečnosti vydává. Tento kosmologický člen, jenž zde hraje podobnou
úlohu jako člen Λ. Hubbleův rudý
posuv, který stejný pro všechny spektrální čáry vlnové délky, nejpřirozenější interpretovat
jako Dopplerův efekt způsobovaný rychlým vzdalováním dalekých galaxií nás.fo, kde rychlost šíření daného vlnění; ∆f/fo (f-fo)/f V/v. Analogicky platí i
pro vlnovou délku λ=v/f.: Relativistická kosmologie
ve vesmíru nepovažujeme statické, ale expandující (jakýsi "svislý vrh vzhůru" každého bodu podle
Hubbleova zákona, daný počátečních podmínkách).
Hubbleova pozorování kromě toho ukazovala přibližně homogenní izotropní průměrné
rozložení hmoty viditelné části vesmíru hustotou zhruba 10-31-10-29 g/cm3.
Protože tedy Einstein žádné řešení slučitelné statickým sférickým vesmírem nenašel, rozhodl se
modifikovat své původní gravitační rovnice Rik- (1/2) gik Tik zavedením tzv.
**)Později však mnozí odborníci uvítali kosmologický člen použili jej teoriích pokoušejících vysvětlit některé
problémy standardní kosmologie §5. Změřením rozdílu frekvencí vlnových délek primárního vysílaného vlnění a
http://astronuklfyzika
