V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
6).: OBECNÁ TEORIE RELATIVTITY fyzika gravitace
metrického tenzoru jeho derivace; nazývají Christoffelovy koeficienty afinní konexe (jejich
význam bude ukázán §2. pomocí metriky) lze zachytit zdánlivé síly působící na
hmotná tělesa neinerciálních vztažných soustavách Podobně všechny ostatní fyzikální zákony
(např.
Zákony elektrodynamiky žádnou reformulaci nepotřebovaly, Maxwellovy rovnice již svém
klasickém tvaru jsou Lorentz-invariantní (na základě elektrodynamiky vlastně STR vznikla). Rovnice (2.
Jiná situace Newtonovým gravitačním zákonem, který nejen není relativisticky invariantní,
ale přímém rozporu druhým základním principem STR principem existence konečné
maximální možné rychlosti šíření interakcí. Newtonův gravitační zákon vyjádřený pomocí
Poissonovy rovnice 4πGρ neobsahuje žádné časové derivace.2008 12:14:35]
.5 1. jejich působení pohyb těles nebo na
elektromagnetické jevy.
http://astronuklfyzika.cz/Gravitace2-1. Podle tohoto zákona tedy
gravitační pole ϕ(x,y,z,t) nějakém místě (x,y,z) okamžiku dáno okamžitým rozložením
hmoty (x,y,z,t) celém prostoru tomtéž okamžiku Změna distribuci hmoty nějakém místě
se projeví okamžitě gravitačním poli celém prostoru rozruch Newtonově gravitačním poli se
šíří nekonečně rychle. Reformulaci základních zákonů klasické
Newtonovy dynamiky provedl Einstein hned při sestavování své speciální teorie relativity; kromě
takových jevů jako dilatace času kontrakce délek objevily dalši zajímavé efekty závislost
hmotnosti rychlosti, vztah ekvivalence hmotnosti energie další tím související důsledky. zákony elektrodynamiky) lze vyjádřit obecně invariantním tvaru platném libovolné
vztažné soustavě viz §2.htm 10) [15.
Teprve spojení principem ekvivalence, který fiktivní setrvačné síly neinerciálních soustavách
staví roveň skutečně existujícím gravitačním silám, dává obecnému principu relativity hluboký
fyzikální význam: vede obecně invariantní teorie zdánlivých setrvačných sil Einsteinově teorii
gravitace.
Vidíme tedy, pomocí veličin gik (tj.10. Přítomnost složek gik fyzikálních zákonech
vyjadřuje vliv zdánlivých setrvačných sil, např. takto zapsaných rovnicích explicitně figurují též složky metrického
tenzoru gik jejich derivace podle souřadnic.4.Ullmann V.4).2a) nazývá rovnice geodetiky (zde však
samozřejmě jedná přímku vyjádřenou jen křivočarých souřadnicích). rámci speciální teorie relativity lze tak vybudovat obecně invariantni
teorii zdánlivých setrvačných sil jejich vlivu všechny obecné fyzikální zákony (kromě gravitace).
Po vzniku speciální teorie relativity stalo jasné, každý fyzikální zákon který chce činit nároky
na obecnost správnost, musí vyhovovat principům STR. Newtonův gravitační zákon založen představě okamžitého působení na
dálku nutně tedy jen přibližným zákonem použitelným pouze při malých rychlostech příliš
velkých hmotnostech (aby gravitační pole bylo slabé).
Obecný princip relativity vzatý izolovaně však fyzikálně bezobsažný, protože každý fyzikální
zákon lze formálně přepsat tak, aby vyhovoval obecnému principu relativity (měl stejnou formu ve
všech vztažných soustavách) aniž nějak rozšíří nebo prohloubí fyzikální význam tohoto zákona.
Speciální teorie relativity však umožnila lépe pochopit hluboké souvislosti mezi jednotlivými zákony
elektrodynamiky (viz §1
