V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Elektrodynamika tedy nepotřebuje žádnou relativistickou reformulaci, teorie relativity nevede k
žádným novým neočekávaným elektromagnetickým jevům.
Čtyřrozměrná elektrodynamika
Maxwellovy rovnice elektrodynamiky, když původně vznikly základě klasických
nerelativistických představ, jsou invariantní vzhledem Lorentzově transformaci.Ullmann V.htm (35 38) [15.
Elektrický náboj definován jako invariantní skalární veličina, takže velikost náboje tělesa je
stejná všech inerciálních vztažných soustavách:
dq' ρ'.. Elektrodynamika
je proto základu relativistická elektromagnetické jevy jsou vlastně jediným případem, kdy se
s relativistickými efekty setkáváme běžném životě (není ale snadné toho všimnout!).2008 12:14:32]
.: Gravitace její místo fyzice
Tik =
/ \
.δi
k (1.10. dx1dx2dx3 . Sestává-li vyšetřovaná soustava "bodových" částic hmotnostech (a=1,2,.31).
Základní veličinou elektrodynamiky elektrický náboj, pro nějž platí zákon zachování (1..108)
Koncepci tenzoru energie-hybnosti výhodné zachovat případě, kdy nejedná skutečné
kontinuum.
Tato jednota elektromagnetických zákonitostí zvláště zřetelně vystupuje při čtyřrozměrné
prostoročasové formulaci.
| |
| |
\ /
Po transformaci obecné vztažné soustavy, níž daný objemový element pohybuje čtyřrychlostí
ui, bude tenzor energie-hybnosti ideální kapaliny dán vztahem
Tik p.
http://astronuklfyzika. Aplikace zákonitostí speciálni teorie
relativity však zavádí elektrodynamice jasnější jednotnější řád ukazuje hluboké vnitřní
souvislosti jevů, které jsou klasického hlediska chápány jako nezávislé empirické skutečnosti. Ti
k p.ηik resp.cz/Gravitace1-6.,N),
které pohybují čtyřrychlostmi ui
a, pak tenzor energie-hybnosti může být definován jako
kde δ3(x) trojrozměrná Diracova delta-funkce
