V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
t (souřadnice z
jsou vynechány) odpovídající výchozí vztažné soustavě znázorněn obr. Osa x', která dána podmínkou t'= 0,
je podle (1.10.
Zakrývá některé důležité strukturní vlastnosti plynoucí pseudoeukleidovského charakteru prostoročasu výpočtu
některých fyzikálních veličin, které jsou reálné, používají operace komplexními čísly. Nejjednoduššími geometrickými objekty v
prostoročase jsou již zmíněné světobody představující jednotlivé elementární události. Zatímco Eukleidově geometrii vzdálenost mezi
dvěma body rovna nule jen tehdy, když oba body splývají, interval mezi dvěma událostmi v
prostoročase může být nulový tehdy, když obě události jsou sebe velmi daleko (např. jednou
takovou událostí může být vyslání rádiového signálu zde Zemi druhou událostí jím vyvolaný
manévr kosmické rakety třebas někde Jupitera).
Jelikož STR zabýváme pohyby rychlostech blízkých rychlosti světla, vhodné v
prostoročasových diagramech časové ose místo prostého času vynášet časovou souřadnici x°= c. takového geometrického vyjádření
Lorentzovy transformace velmi názorně plynou kinematické efekty STR jako kontrakce délek
nebo dilatace času; rovněž zde snadno řeší známý paradox hodin [232],[242].ct. Tento
formalismus při geometrické intetepretaci STR některé výhody, např. těchto
souřadnicových osách lze odečítat prostoročasové souřadnice libovolného světobodu (události) ve
vztažné soustavě Aby bylo možno odečítat prostoročasové souřadnice těchto událostí vztažné
soustavě S', pohybující vzhledem směru osy rychlostí třeba tomto diagramu
vytyčit souřadnicové osy x'°= c. Lorentzova transformace může být
znázorněna jako pootočení souřadnicového systému. protože STR nám zde slouží jako základ pro
vybudování obecné teorie relativity studium obecných vlastností prostoročasu, budeme zásadně používat reálnou
časovou souřadnici . Takový
prostoročasový diagram, němž vyznačena osa kolmá časová osa c.2008 12:14:32]
.htm (18 38) [15.
Základem našeho poznávání objektivní reality jsou příčinné (kauzální) vztahy mezi jevy a
událostmi. Tento úhel sklonu roste rychlostí soustavy S'
vůči při V→c blíží 45°, kdy osy ct' splývají.5c, přechod jiné inerciální soustavě pomocí Lorentzových transformací geometricky
znamená přechod kosoúhlé soustavě prostoročasových souřadnic, jejíž osy jsou vůči původním
osám nakloněny úhel daný vztahem tgα= V/c.
t, aby měřítko časové ose bylo souměřitelné škálami osách prostorových. Použití imaginární časové souřadnice však též nevýhody.t' odpovídající soustavě S'.
Prostorové časové souvislosti mezi událostmi tělesy jsou vyjádřeny geometrickými vztahy mezi
příslušnými útvary čtyřrozměrném prostoročase.69) přímka =(V/c).: Gravitace její místo fyzice
Od normální Eukleidovské metriky liší záporným znaménkem časové souřadnice.Ullmann V.
*) speciální teorii relativity často používá imaginární časová souřadnice x4= ict, která byla Minkowskim
zavedena proto, aby geometrie prostoročasu formálně podobala geometrii Eukleidova prostoru. Jak tedy
vidět obr. Sledujme dvě události Aş(tA,xA,yA,zA) Bş(tB, xB,yB,zB) hlediska vztažné soustavy S
http://astronuklfyzika. Taková
metrika označuje jako pseudoeukleidovská.1. Podívejme proto, jaká omezení příčinné vztahy mezi událostmi kladou zákonitosti
STR.cz/Gravitace1-6.5c. Hlavně však použití
imaginární časové souřadnice ztrácí jakýkoliv význam obecné teorii relativity, kde geometrii zakřiveného
prostoročasu nelze nijak "připodobnit" Eukleidově geometrii.1.x osa t', daná podmínkou x'=0, přímka (V/c)
