Fyzika - fundamentální přírodní věda

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: Vojtěch Ullmann

Strana 372 z 673

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
hnědých trpaslíků. Nově vzniklý hnědý trpaslík tak může dočasně zářit jako slabá hvězda, avšak deuterium brzy spotřebuje, hnědý trpaslík chladne pak spíš podobný velké planetě. http://astronuklfyzika. Obří trpasličí hvězdy Gravitační kontrakcí zhušťováním plyno-prachových oblaků mohou vznikat hvězdy další útvary nejrůznějších velikostí hmotností. Jsou zásadě tři metody nepřímé detekce exoplanet: l Tranzitní metoda měří nepatrný pokles jasnosti hvězdy při přechodu planety přes kotouček hvězdy, přičemž tyto poklesy jasnosti pravidelně opakují. l Výkyvy těžiště hvězdy planeta hvězda obíhají kolem společného těžiště, což způsobuje pravidelné malé změny polohy vlastní hvězdy. Geometrickou podmínkou zde ovšem to, aby prodloužená rovina oběžné dráhy exoplanety procházela místem pozorovatele (tj. Dlouhodobé pozorování umožňuje základě analýzy změn (výkyvů) tranzitu zjistit příp. Jako hnědý trpaslík označuje útvar, který pomezí mezi malými hvězdami velkými planetami. planetu blízkosti hvězdy. Různé hmotnosti hvězd. ♦ Rotace zárodečného oblaku - oblak velkým rotačním momentem hybnosti při kontrakci snadno fragmentuje menší části, nichž vznikají hvězdy menších hmotností. Vzhledem nepatrným výchylkám velké vzdálenosti nelze zatím tento jev pozorovat přímo na poloze hvězdy obloze, ale radiální pohyby hvězdy směrem nám nás lze měřit spektrometricky pomocí Dopplerova jevu. Tento způsob sice citlivý, ale jedná vzácnou a jednorázovou událost; takového unikátního pozorování lze usoudit pouze existenci planety, nelze však stanovit parametry její dráhy. nitru větších hnědých trpaslíků však může docházet slučování jader deuteria.3).2008 12:14:25] . Sledování průběhu tohoto ohybu během zákrytu může odhalit příp. ♦ Interakce zhuštěnin zárodečném oblaku, vlivem nichž mohou být některé menší zárodky vymrštěny oblaku tím přijdou přísun materiálu - jejich růst zastaví.10. další planety (které našeho zorného úhlu nepřecházejí přes kotouč hvězdy) a přibližně stanovit parametry jejich oběhu. Tato hmotnost příliš malá to, aby jejich nitru teplota dosáhla hodnoty nezbytné pro zapálení obvyklé jaderné fúze vodíkových jader.cz/Gravitace4-1. Tato potenciální možnost závisí několika faktorech: ♦ Hmotnost zárodečného oblaku, limitující úhrnnou hmotnost hvězd, planet zbylého materiálu. Skutečně, astronomická pozorování ukazují širokou škálu hvězdných hmotností: trpasličích hvězd hmotnosti desetin M¤, přes hvězdy podobné našemu Slunci, po masívní hvězdy mnoha desítek hmotnosti Slunce M¤.htm 16) [15. Těmito nepřímými metodami již byly velké planety několika hvězd prokázány. Zvláště první generaci hvězd raném vesmíru byly výrazně zastoupeny hvězdy hmotností 300M¤. V důsledku těchto okolností, kromě hvězd hmotnosti Slunce vyšších, vzniká velké množství malých trpasličích hvězd hmotnostech několika desetin patrně útvarů ještě menších, které již nejsou hvězdami pravém slova smyslu tzv. ♦ Turbulence zárodečném oblaku, v jejichž důsledku původní oblak hustotně rozdělí řadu podoblastí-zárodků odlišných velikostí, z nichž pak vznikají hvězdy nejrůznějších hmotností.Ullmann V. l Gravitační čočka při zákrytu analyzované hvězdy jinou vzdálenější hvězdou lze očekávat ohyb jejího světla gravitačním polem, efekt gravitační čočky (miniaturní obdoba jevu diskutovaného §4. Zemí). Výsledná hmotnost hvězdy dána množstvím látky, kterou kontrahující oblak stačí sebe "nabalit" do zapálení termonukleární reakce.: Černé díry zásadě pomoci spektrometrická analýza: planety kolem hvězdy svítí odraženým světlem, které "červenější" než světlo mateřské hvězdy. Jejich hmotnost se odhaduje desítky hmotnosti Jupitera, tedy několik setin hmotnosti Slunce M¤