V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
: Gravitace její místo fyzice
místech, jejichž souřadnice čas splňují rovnici c.(t to).10. Tím Maxwellovi podařilo sjednotit do
ucelené teorie nejen jevy elektrické magnetické, ale zahrnout tam jevy optické.cz/Gravitace1-5.f 2π/T kruhová frekvence vlny, konstantní fázový posun.2008 12:14:17]
.49')
(tečka nad znamená derivaci podle času: A
.
Z Maxwellových rovnic tak plyne existence elektromagnetických vln, které šíří rychlostí
rovnou rychlosti světla. znamená, že
vektory elektrického magnetického pole jsou neustále kolmé jak navzájem, tak vektoru n
° směru šíření vlny elektromagnetické vlny jsou příčné.: vzniku vlastnostech různých druhů elektromagnetického záření (radiovlny, infračervené záření,
viditelné světlo, X-záření, záření podrobněji pojednáno např.40) pro =0, plyne ∂B/∂t -rot (n°/c) (dE/d(t-
x/c)) ∂E/∂t, takže vztah mezi elektrickým magnetickým polem elektromagnetické vlně je
B (1.Ullmann V.50)
http://astronuklfyzika. Veličina 2πc/ω pak
představuje vlnovou délku, tj. rovinné monochromatické vlně bude pole harmonickou funkcí
argumentu t-x/c
A cos [ω.htm 17) [15.38) (1. Protože rot stačí pro popis rovinné
vlny pouze vektorový potenciál pomocí něhož pole stanoví vztahy
B (1/c) (A
.(t x/c) ,
kde ani nezávisí ani Zavedením vlnového vektoru
k =def (ω/c) (1. §1. Tento poznatek přivedl Maxwella názoru, světlo zřejmě
elektromagnetické vlnění velmi krátké vlnové délce. vzdálenost kterou vlna urazí jednu periodu (vzdálenost dvou
nejbližších míst stejnou fází).
Nejjednodušší případ elektromagnetické vlny vlna monochromatická, níž pole každém
daném bodě jednoduchou harmonickou funkcí času: A(t)r =const. Je-li E(t-x/
c), pak Maxwellových rovnic (1.
× n°) (1/c) [(A
.cos(ωt α), α(r), kde =
2π.
V rovinné vlně šířící směru osy jsou všechny veličiny funkcemi pouze t-x/c. Jedná tedy vlnění šířící ve
směru osy fázovou rychlostí c.
× n°) n°] (1.
Pozn.1 "Atomy atomová jádra"
pojednání "Jaderná fyzika fyzika ionizujícího záření".49)
kde jednotkový vektor směru šíření vlny ("×" značí vektorový součin).
ş ∂A/∂t). Ao(r)
