V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
.
Elektromagnetické vlny
Napíšeme-li Maxwellovy rovnice (1...)dV.)dS ňňňVf(.48)
analogické rovnicím (1.4 první polovině tohoto §1. Řešení (1.40) pro prostorovou oblast, kde pak jejich
parciální derivací podle času dosazením zbývajících dvou Maxwellových rovnic dostaneme
d'Alembertovy rovnice
∆ (1/c2) ∂2E/∂t2 (1/c2) ∂2B/∂t2 (1.2008 12:14:17]
.47a,b) ukazují, daném
místě daném časovém okamžiku pole dáno nikoliv okamžitým rozložením náboje proudu
v celém prostoru, ale rozložením retardovaným (zpožděným minulosti) vždy čas r'|/c,
který potřeba tomu, aby rychlostí překonala vzdálenost r'| jednotlivých bodů (x',y',
z') zdrojové soustavy vyšetřovaného místa (x,y,z) viz obr.3a). integrační konstanty). na.Ullmann V.47) proto nazývá
retardované potenciály. Vztahy (1.cz/Gravitace1-5.
Stejná hodnota pole jako bodě souřadnici časovém okamžiku bude všech
http://astronuklfyzika.)dV.1.. Jelikož tyto
rovnice mají nenulová řešení, může elektromagnetické pole existovat samostatně, bez přímé vazby
na elektrické náboje proudy.5 jsme plošné objemové integrály značili dvojnými a
trojnými integrály: ňňSf(.: Gravitace její místo fyzice
kde ∂2/∂x2 ∂2/∂y2 ∂2/∂z2 (1/c2)∂2/∂t2 d'Alembertův diferenciální operátor.htm 17) [15.10.: předchozím §1.. Změna (rozruch) elektromagnetickém poli (vyvolaná např.. změnou v
rozložení nábojů) tedy šíří konečnou rychlostí rovnou rychlosti světla c.47a,
b)
kde (x,y,z) polohový vektor bodu němž stanovujeme potenciály, r'= (x',y',z') polohový
vektor objemového elementu dV'= dx'dy'dz' při integraci hustoty náboje proudu, popisují
vnější pole působící soustavu (resp.)dS ňVf(.
*)Pozn..46) pro potenciály, avšak bez přítomnosti elektrických nábojů. dalším však pro stručnost budeme používat jen jedno integrační
znamení: ňSf(.48) na
∂2E/∂x2 (1/c2) ∂2E/∂t2 analogicky pro B)
a řešením bude každá funkce tvaru
E E(x, x/c) B(x, x/c) .38) (1. matematické
fyzice ukazuje, obecné řešení těchto rovnic tvar *)
(1.. Budeme-li hledat partikulární řešení závislá pouze jedné
souřadnici, např. čase zjednoduší rovnice (1
