V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
. důsledku autoregulačních synergických mechanismů. rámci této nové teorie chaosu
http://astronuklfyzika.e−λ.10. Označují metaforicky jako "efekt motýlího křídla" -
že totiž pouhé mávnutí motýlího křídla, způsobícího nepatrné zvíření vzduchu třebas Evropě, může čase
"vyvolat" vznik bouře cyklonu druhé straně Země Americe Austrálii. skutečných
systémech mnoha těles, řídících navíc nejen zákony klasické, ale kvantové mechaniky,
pozorujeme, sebemenší nejistota určení stavu systému daném časovém okamžiku zpravidla
vede naprosté ztrátě možnosti přesně stanovit jeho stav poměrně krátkém časovém období. zase některé složité systémy mohou chovat překvapivě jednoduše
- např.106let. Systém po
uplynutí dostatečně dlouhého času nakonec stává chaotickým.asučUllmann V. Vzniká ostatně principiální otázka, odkud tyto statistické pravidelnosti pocházejí;
jsou snad stopami nějakého skrytého determinismu fundamentálnější úrovni? Kvantová fyzika
to rezolutně popírá. Oběžné dráhy
planet vzájemně ovlivňují gravitačními poruchami symetrie Keplerových orbit zvolna porušuje.
V klasické fyzice donedávna předpokládalo, jednoduché systémy chovají jednoduše že
tedy každé složité chování musí mít "složité příčiny". totiž chování jednoduchých systémů může být velmi
složité, zdánlivě chaotické.
Je zajímavé, takové zdánlivě stabilní systémy jako Sluneční soustava jsou patrně chaotické.
*) tuto nestabilitu indeterminismus chování složitých systémů často narážejí meteorologové při snaze o
dlouhodobější předpověď počasí (která zpravidla nedaří).
Ukazuje tedy, deterministická představa funguje jen nejjednodušších idealizovaných
případech determinismus můžeme uvažovat jen principu", nikoli praxi. Pro vnitřní
planety Sluneční soustavy (mimo Merkur) Ljapunovův čas odhaduje 5. Vysoká hodnota tohoto času
vysvětluje neobyčejnou přesnost astronomických předpovědí pohybů planet časových horizontech stovky a
tisíce let.
Teprve souboru velkého počtu částic radioaktivních jader objevují přesné statistické
pravidelnosti.. Jinak
řečeno, téměř totožné stavy přítomnosti mohou vyvíjet velmi odlišným budoucnostem -
jakákoli předpověď stává nemožnou, jev efektivně stává náhodným; mluvíme chaotickém
chování systému *). Např. Míru lineární stability nestability "chaotičnosti"
takového systému lze charakterizovat tzv.cz/Gravitace3-3. Ljapunovovým časem 1/λ, který systém odchýlí 2,7-krát
(tímto faktorem zvětší každá počáteční odchylka); parametr 1/TL někdy nazývá Ljapunovův exponent.2008 12:14:14]
.t.
Ljapunovova nestabilita
Výpočty počítačové simulace ukazují, takových nestabilních systémů malá změna počátečních podmínek
způsobí, původně blízké trajektorie časem sebe exponenciálně rozbíhají: δo.: Geometrie topologie prostoro
a naší lidské "svobody vůle". časových intervalech stovky miliónů miliard let však chaotičnost drah planet projevila již
rozhodujícím způsobem; některá planet mohla dokonce vázaný systém sluneční soustavy opustit.
Malé rozdíly počátečních podmínkách mohou vyvolat velké změny výsledných jevech. Analýza chování systémů posledních letech
však ukázala některá překvapující zjištění. to, zda určitá elementární částice radioaktivní jádro v
daném okamžiku rozpadne nerozpadne, čistě náhodná záležitost; mezi jádrem které má
vzápětí rozpadnout tím které nikoli (nebo dlouhou dobu) nelze nalézt vůbec žádný rozdíl.htm (16 25) [15.
Kvantová fyzika navíc ukazuje, mikroměřítcích prostoru času příroda skutečně a
principiálně řízena náhodou
