V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Při řešení Cauchyho úlohy tedy počáteční
podmínky Cauchyho hyperploše pouze zadáváme podkladě určitého teoretického modelu (např.cz/Gravitace3-3.
Determinismus principu, náhodnost chaos praxi ?
Cauchyova úloha ztělesňuje Laplaceovu mechanistickou představu vesmíru jako "hodinového
stroje":
"Rozum, který daný okamžik znal všechny síly řídící přírodu vzájemné polohy objektů ní, který byl
dostatečně výkonný, aby tato data mohl podrobit analýze, mohl shrnout jediného systému pohyb
největších vesmírných těles nejlehčích atomů: pro takový rozum nebylo nic nejisté budoucnost stejně jako
minulost byly přítomné před jeho zrakem" (Pierre Simon Laplace, 1812).: Geometrie topologie prostoro
Skutečně důsledné použití Cauchyho úlohy stanovení evoluce fyzikálních soustav přírodě však
není možné, Cauchyho úloha jen teoretickým modelem návodem, jak takové řešení principu
nalézt.
Jednotlivé elementární stupně chování systému přitom řídí deterministickými zákony, avšak
vyúsťují takové nepravidelnosti, vypadají jako zcela náhodné.
Kromě toho mohou (aspoň teoreticky, viz §3.htm (15 25) [15.) sledujeme evoluci tohoto
modelu.5-3. Dále, Cauchyova úloha ztělesněním deterministického
ducha klasické fyziky; kvantové procesy zachovávají deterministické vztahy jen úrovni vlnových
funkcí, zatímco globálně přesný determinismus klasické fyziky již narušen (viz následující pasáž a
též §4.
Toto zesilování chyb druhou slabinou, negující dokonalý Lapaceův determinismus.9) vyskytovat situace, kdy uvažovaný prostoročas
nemá globální Cauchyho hyperplochy určení jeho evoluce pak nestačí ani sebelepší znalost
úplného souboru počátečních podmínek. Citlivost na
počáteční podmínky činí chování systému nepravidelným nepředvídatelným chaotickým. Jelikož tento chaos generují samotné systémy řídící deterministickými zákony,
označuje často jako "deterministický chaos". Předpokládalo však, když uskutečníme počáteční měření přesností např.asučUllmann V.
Je náš vesmír deterministický jak tvrdil Laplace, nebo ovládán náhodou, jak nám často
jeví běžném životě? První slabina Laplaceovy představy tkví tom, nikdy nemůžeme
počáteční stav systému změřit absolutně přesně, takže ani budoucí vývody něj nemohou být
zcela přesné. Takovýto (zdánlivý) chaos je
tedy složité (zdánlivě) nepravidelné chování, které skutečnosti jednoduchý deterministický
podklad. možná též "hybnou silou" duševních činností
http://astronuklfyzika. Bohužel však ukázalo, chyba či
odchylka skutečnosti zvětšuje každém kroku evoluce systému roste chyba předpovědi o
určitá procenta, takže několika krocích, desítkách kroků, již nemůžeme předpovídat prakticky
nic. 12
desetinných míst, pak všechny následné předpovědi budou mít též přesnost desetinných
míst (počáteční chyba sice nevymizí, ale nezvětšuje se). Tento chaos patrně hlavní příčinou toho, že
naše příroda tak pestrá, různorodá, proměnná.2008 12:14:14]
.10. Příčina již tom, stanovit úplný soubor počátečních hodnot fyzikálních veličin na
Cauchyho hyperploše prostorového typu nelze jednak dostatečně hustě přesně, jednak vzhledem ke
konečné rychlosti šíření interakcí tomu bylo třeba dostat budoucnosti všech velmi
vzdálených) bodech, což rovněž prakticky není možné.
všude vakuum, nebo homogenní rozložení určitou hustotou pod.7)
