Fyzika - fundamentální přírodní věda

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: Vojtěch Ullmann

Strana 320 z 673

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
8); b) Integrací rovnic (3.10. slabé narušeni symetrie).2008 12:14:14] .2 (spojitost stabilita řešení Cauchyovy úlohy) Nechť představuje oblasti řešení Cauchyho úlohy pro počáteční podmínky ω prostorové hyperploše S. Gravitační pole zároveň určuje metriku tedy strukturu prostoročasu, ve kterém Cauchyho úlohu řešíme.: Geometrie topologie prostoro které obsahují druhé časové derivace metrického tenzoru popisují tedy evoluci pole. Lze dokázat, pokud počáteční hodnoty vyhovují vazbovým rovnicím pokud pro případné negravitační pole splněn postulát lokální příčinnosti (viz §3. Potom pro změněné počáteční podmínky takové, jejich změna ∆ω bude malá oblasti J−(U) dostaneme oblasti nové řešení g', které bude blízké původnímu řešení g. Máme-li dvě metriky mezi nimiž existuje difeomorfismus převádějící jednu na druhou, jsou tyto metriky fyzikálně ekvivalentní. získat hodnoty metrického tenzoru jiných prostorových hyperplochách.htm (14 25) [15. pro OTR) však poněkud liší příslušné úlohy pro jiná fyzikální pole. http://astronuklfyzika. Navíc toto řešení jistém smyslu spojitě závisí počátečních podmínkách, jak tvrdí věta, jejíž zjednodušené znění takové [127] : Teorém 3.asučUllmann V.cz/Gravitace3-3.1), Cauchyho úloha pro Einsteinovy rovnice pohybové rovnice negravitační hmoty) jednoznačné řešení přesností do difeomorfismu). Proto obecně dopředu nevíme, jaká bude Cauchyho oblast evoluce počáteční hyperplochy neznáme prostoročasovou oblast, níž být určeno řešení (evoluce nám může uchystat "překvapení", třebas formě horizontu singularity). Gravitační pole však díky své univerzálnosti vykazuje samogravitaci (interaguje "samo sebou") Einsteinovy rovnice gravitačního pole jsou nelineární samy sobě, bez přítomnosti jiných polí.5, kdy ze známého řešení při určitých počátečních podmínkách (např. Tyto metody mají značný význam hlavně při rozboru gravitačního kolapsu, při němž známého průběhu kolapsu sféricky symetrickém případě usuzujeme průběh reálného kolapsu bez přesné symetrie, viz kapitolu 4. Tato věta ospravedlňuje použití perturbační analýzy řešení gravitačních rovnic zmíněné §2. Aby tato nejednoznačnost odstranila, třeba předepsat určité podmínky, podobně jako elektrodynamice zavádějí pro potenciály Lorentzovy podmíky odstranění libovůle kalibračních transformacích. Cauchyho úloha zde potom spočívá tom, že: a) vhodné počáteční hyperploše prostorového charakteru máme (zadáme, změříme) hodnoty metriky jejích prvních derivací, které musí vyhovovat vazbovým podmínkám (3. řešení pro případ přesné symetrie) se snažíme získat informace novém řešení při poněkud změněných počátečních podmínkách (např. Rovnice většiny fyzikálních polí jsou lineární; nelineární rovnice objeví při interakci více polí mezi sebou.9) můžeme pak počáteční řešení rozšířit dále, tj. Existují tedy celé třídy ekvivalentních metrik, takže řešení gravitačních rovnic může být nalezeno jen přesností difeomorfismu. Cauchyho úloha pro gravitační pole (tj