Fyzika - fundamentální přírodní věda

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.

Vydal: - Neznámý vydavatel Autor: Vojtěch Ullmann

Strana 263 z 673

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
4). Dopplerovská spektrometrie Jelikož energie (vlnové délky) spektrálních čar jsou pevné přesně známé, vedle zjišťování prvků a sloučenin umožňuje spektrometrie analýzu pohybu měření rychlostí hvězd, galaxií jejich částí.4, pasáž "Co rozpíná nerozpíná při expanzi vesmíru?").: Gravitace její místo fyzice rychlosti. Naopak při vzdalování zdroje pozorovatele registrována frekvence nižší než skutečná. Změřením rozdílu frekvencí vlnových délek primárního vysílaného vlnění a http://astronuklfyzika. *) Dopplerův jev kinematický efekt vznikající při vzájemném pohybu zdroje vlnění pozorovatele (detektoru vlnění). Z observačního hlediska jsou však obě interpretace spektrálního posunu zásadě ekvivalentní. Hvězdy, mlhoviny, galaxie další útvary jsou natolik vzdálené, přímé pozorování změny jejich poloh čase jejich rychlostí není možné. *) Spektrální analýza viditelného světla provádí jeho rozložením optickém hranolu (disperze světla různý index lomu pro různé vlnové délky, tj. ♦ Spektrální analýza Elektromagnetické vlnění sobě nese nejen optické informace poloze "síle" zdrojů záření.fo, kde rychlost šíření daného vlnění; ∆f/fo (f-fo)/f V/v. Jestliže zdroj pohybuje směrem pozorovatele, vlnová délka se prodlužuje (červený posuv), při pohybu zdroje směrem pozorovateli vlnová délka zkracuje (posunuje směrem fialovému konci spektra). foton odpovídající energie h. Pohybuje-li zdroj vlnění určité konstantní frekvence směrem k pozorovateli (přijímači), registruje tento pozorovatel vyšší frekvenci než jakou zdroj skutečnosti vydává.htm (12 18) [15. Složitější situace obecné teorii relativity přítomnosti gravitace zakřiveného prostoročasu. Zde může jednat gravitační rudý posuv (viz §2. Neméně důležité informace jsou "zakódovány" vlnové délce frekvenci elektromagnetického vlnění jeho spektru*).cz/Gravitace1-1. série čar, spektru systematicky posunuty červenému nebo fialovému konci spektra, znamená to, zde působí Dopplerův jev změny vlnových délek pohybem zdroje vzhledem pozorovateli.2008 12:14:00] . Relativní rozdíl skutečné pozorované frekvence (Dopplerovský frekvenční posun) roste úměrně rychlostí pohybu zdroje vůči pozorovateli: (V/v)]. Analogicky platí i pro vlnovou délku λ=v/f. Jsou-li totiž čáry, resp. Chemická spektrometrie Každý atom daného prvku molekula konkrétní sloučeniny zcela určité, pevné a charakteristické energetické hladiny elektronů, při jejichž excitaci (vybuzení) absorbováno elektromagnetické záření určité vlnové délky (resp. Spektrální analýza záření jiných vlnových délek než světlo provádí pomocí příslušných metod detekce elektronického zpracování měřeného signálu vysokoenergetického záření viz "Detekce spektrometrie ionizujícího záření"). Analýzou spektrálních čar "světlých" (emisní spektrum) "tmavých" (absorbční spektrum) lze získat spolehlivou informaci atomech prvků molekulách sloučenin, které toto záření vysílají, nebo které při průchodu naopak absorbují lze provádět chemickou analýzu látek vzdáleném vesmíru. obou případech získá spektrum grafický obraz, kde vodorovné ose vlnová délka, na svislé ose nebo jasové škále intenzita světla jednotlivých vlnových délek. barvy) nebo optické mřížce (ohyb interference světelných vln podle různé vlnové délky). Toto však možné pouze nejbližších vesmírných těles planet Sluneční soustavě.c/λ) při jejichž deexcitaci záření této určité vlnové délky zase vysíláno (viz "Záření atomů").Ullmann V.10. Platí obecně pro všechny druhy vlnění. kosmologii pak setkáváme Hubbleovým rudým posuvem velmi vzdálených objektů (§5.1), který důsledkem expanze samotného prostoru (viz diskusi §5