V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Byly vyslovovány různé částečné hypothézy, až
nakonec novou obecnější mechaniku, dobře popisující velmi rychlé pohyby částic, vybudoval A.
Jak hromadily podrobnější experimentální poznatky, narážely mechanistické modely představy
klasické fyziky vůbec, stále větší obtíže. pasáž "Korpuskulárně- vlnový dualismus" v
§1.
Elektromagnetické záření přináší vesmíru informace dvojího druhu, podle způsobů jeho detekce a
analýzy:
♦ Optické zobrazení
Vizuálním pozorováním optickým zobrazením můžeme získat informace poloze jednotlivých
objektů daným rozlišením), jejich relativní intenzitě (jasnosti) příp. Původně bylo viditelné světlo, nyní tomu přistupují i
elektromagnetické vlny jiných délek radiovlny, infračervené, ultrafialové, gama záření *). však naděje, budoucnu změní. Speciální teorie relativity (§1. Projevovalo zvláště při zkoumání mikrosvěta,
které začalo koncem 19. "ultrafialovému paradoxu") některých vlastností
fotoelektrického jevu. některých detailech jejich
struktury. Pro
objasnění vlastností prostoru času, stejně jako pro pochopení podstaty gravitace, však fyzika
mikrosvěta přinesla zatím velmi málo. konci 19.6 "Čtyřrozměrný
prostoročas speciální teorie relativity") spolu kvantovou mechanikou nejdůležitější a
nejvšestrannější mezioborovou teorií dnešní fyziky; též "odrazovým můstkem" obecné teorie
relativity jakožto fyziky gravitace prostoročasu. "Unitární
teorie pole kvantová gravitace"). Kvantová teorie
gravitace zvláště unitární teorie pole svém úspěšném završení patrně spojí kvantovou fyziku,
elektrodynamiku, jadernou částicovou fyziku gravitací, teorií prostoru času (kap.htm (11 18) [15.století.
*) Problematika éteru stručně diskutována konci §1.století zdálo, téměř všechno ve
fyzice zásadě rozřešeno; zbýval jen problém éteru, nejasnosti kolem spektra záření "absolutně
černého" zahřátého tělesa (vedoucí tzv.5 "Elektromagnetické pole.Ullmann V.: Gravitace její místo fyzice
"éteru" nositele elektromagnetických jevů.1 "Atomy atomová jádra" monografie "Jaderná fyzika fyzika ionizujícího záření".2008 12:14:00]
.10.
V poslední době perspektivním jeví "pozorování" vesmíru pomocí jiných druhů záření neutrin (viz
"Neutrina"), protonů dalších částic kosmickém záření (viz "Kosmické záření"), gravitačních vln (§2.7
"Gravitační vlny").
Einstein rámci své speciální teorie relativity. Problematika éteru se
stala odrazovým můstkem vytvoření teorie relativity. viditelné světlo hvězd dalších objektů vesmíru několikrát přeměněné záření
pocházející původně nukleárních subnukleárních procesů mnohem vyšších energiích, odpovídajících primárně
záření γ. Snahy rozřešení problému záření absolutně černého tělesa, spolu výzkumy
v atomistice, vedly vytvoření kvantové fyziky viz např. Maxwellovy rovnice".
Elektromagnetické záření základní zdroj informací vesmíru
Prakticky veškeré informace tělesech procesech vesmíru získáváme prostřednictvím
elektromagnetického záření. základě změny polohy čase můžeme sledovat pohyby těles stanovovat jejich
http://astronuklfyzika. Při pozorování pohybu rychlých elektronů elektrických a
magnetických polích (kterým zabýval zvláště Lorentz) zjistilo, klasická Newtonovská
mechanika zde již není souladu experimentem.
Zkoumání zákonitostí mikrosvěta nesmírně obohatilo prohloubilo poznatky struktuře hmoty.
*) dobré uvědomit.cz/Gravitace1-1
