V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
století. základě změny polohy čase můžeme sledovat pohyby těles stanovovat jejich
http://astronuklfyzika.
Elektromagnetické záření základní zdroj informací vesmíru
Prakticky veškeré informace tělesech procesech vesmíru získáváme prostřednictvím
elektromagnetického záření. Speciální teorie relativity (§1.2008 12:14:00]
.7
"Gravitační vlny").cz/Gravitace1-1.Ullmann V. "ultrafialovému paradoxu") některých vlastností
fotoelektrického jevu. některých detailech jejich
struktury. Maxwellovy rovnice".
*) dobré uvědomit. však naděje, budoucnu změní. konci 19. Pro
objasnění vlastností prostoru času, stejně jako pro pochopení podstaty gravitace, však fyzika
mikrosvěta přinesla zatím velmi málo. "Unitární
teorie pole kvantová gravitace"). Byly vyslovovány různé částečné hypothézy, až
nakonec novou obecnější mechaniku, dobře popisující velmi rychlé pohyby částic, vybudoval A. Snahy rozřešení problému záření absolutně černého tělesa, spolu výzkumy
v atomistice, vedly vytvoření kvantové fyziky viz např.1 "Atomy atomová jádra" monografie "Jaderná fyzika fyzika ionizujícího záření".
Einstein rámci své speciální teorie relativity. Při pozorování pohybu rychlých elektronů elektrických a
magnetických polích (kterým zabýval zvláště Lorentz) zjistilo, klasická Newtonovská
mechanika zde již není souladu experimentem. Problematika éteru se
stala odrazovým můstkem vytvoření teorie relativity. Projevovalo zvláště při zkoumání mikrosvěta,
které začalo koncem 19. Kvantová teorie
gravitace zvláště unitární teorie pole svém úspěšném završení patrně spojí kvantovou fyziku,
elektrodynamiku, jadernou částicovou fyziku gravitací, teorií prostoru času (kap.století zdálo, téměř všechno ve
fyzice zásadě rozřešeno; zbýval jen problém éteru, nejasnosti kolem spektra záření "absolutně
černého" zahřátého tělesa (vedoucí tzv.
V poslední době perspektivním jeví "pozorování" vesmíru pomocí jiných druhů záření neutrin (viz
"Neutrina"), protonů dalších částic kosmickém záření (viz "Kosmické záření"), gravitačních vln (§2. Původně bylo viditelné světlo, nyní tomu přistupují i
elektromagnetické vlny jiných délek radiovlny, infračervené, ultrafialové, gama záření *).6 "Čtyřrozměrný
prostoročas speciální teorie relativity") spolu kvantovou mechanikou nejdůležitější a
nejvšestrannější mezioborovou teorií dnešní fyziky; též "odrazovým můstkem" obecné teorie
relativity jakožto fyziky gravitace prostoročasu.
*) Problematika éteru stručně diskutována konci §1.5 "Elektromagnetické pole.
Jak hromadily podrobnější experimentální poznatky, narážely mechanistické modely představy
klasické fyziky vůbec, stále větší obtíže. viditelné světlo hvězd dalších objektů vesmíru několikrát přeměněné záření
pocházející původně nukleárních subnukleárních procesů mnohem vyšších energiích, odpovídajících primárně
záření γ.10.
Zkoumání zákonitostí mikrosvěta nesmírně obohatilo prohloubilo poznatky struktuře hmoty. pasáž "Korpuskulárně- vlnový dualismus" v
§1.
Elektromagnetické záření přináší vesmíru informace dvojího druhu, podle způsobů jeho detekce a
analýzy:
♦ Optické zobrazení
Vizuálním pozorováním optickým zobrazením můžeme získat informace poloze jednotlivých
objektů daným rozlišením), jejich relativní intenzitě (jasnosti) příp.: Gravitace její místo fyzice
"éteru" nositele elektromagnetických jevů.htm (11 18) [15
