V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Poznání, že
Země jak později ukázalo, ani sluneční soustava, ani naše Galaxie) nemá žádné privilegované
místo vesmíru, nazývá "Koperníkův princip" hraje důležitou roli současné kosmologii
(kap. základě jednoduchých pokusů pohyby těles Galilei
zformuloval zákon setrvačnosti (který popřel Aristotelovo učení pohybu), skládání pohybů a
rovněž dospěl principu relativnosti pohybu (viz §1.
Aristotelovu geocentrickoou kosmologii dále propracoval Ptolemaios (asi 100-160n.), který
rozpory mezi předpokládaným dokonale rovnoměrným pohybem pozorovanými
nepravidelnostmi pohybu planet spolu změnami jejich jasnosti (svědčícími změnách
vzdáleností mezi Zemí planetami) vyřešil hypothézou, skutečné pohyby planet vznikají
skládáním dvou nebo více rovnoměrných kruhových pohybů (tzv.1"Základní východiska principy kosmologie").6). Tím dal základ odstranění nesmyslného rozporu mezi "pozemským" a
"nebeským" sblížení astronomie ostatní přírodovědou, především fyzikou.: Gravitace její místo fyzice
chybný závěr opět vznikl základě běžné zkušenosti, lehká řídká tělesa padají daleko
pomaleji než hutná těžká tělesa.
Ptolemaios tak dosáhl poměrně dobré shody astronomickými pozorováními, ovšem cenu
značné složitosti vyumělkovanosti.2008 12:14:00]
.cz/Gravitace1-1. astronomii kosmologii byl Galilei rozhodným
http://astronuklfyzika.2 §1. náznakem
pojetí všeobecné gravitace.Bruno (nekonečnost světa v
prostoru čase, stejná povaha stálic Slunce) zvláště J.
Koperník (1473-1543), který všiml, pozorované pohyby Slunce planet daleko jednodušeji
a přirozeněji vysvětlí předpokladem, nehybným středem vesmíru Slunce, kolem něhož
obíhají planety Země. Stal tak průkopníkem
mechaniky pohybu těles, především kinematiky.
Koperník rovněž uvědomil, není zřejmě správné předpokládat jen jeden střed tíže ve
vesmíru, ale každé těleso mělo mít svou vlastní tíži.
Experiment zrod vědecké fyziky přírodovědy
Rozhodujícím způsobem přispěl rozvoji astronomie fyziky Galileo Galilei (1564-1642), kterého
lze považovat zakladatele fyziky jako vědecké discipliny. Koperníka tak setkáváme již s
náznakem realistického pojetí tíže jako snahy těles jejich částí spojovat celek, tj.htm 18) [15. deferentu, epicyklu ekvantu). Sestavil tak heliocentrický systém ukázal, Země jen jednou z
ostatních planet.5, §5. Aristotelovo-Ptolemaiovo geocentrické učení bylo pak
kanonizováno církví udrželo jako dogma celý středověk; rozvoj astronomie přírodních
věd tím byl zbrzděn dobu více než tisíce let.Kepler (1571-1630), který základě
astronomických pozorování zformuloval své tři důležité zákony pohybu planet kolem Slunce
(§1. Zavedl totiž fyziky experiment
jakožto rozhodující nástroj poznání.2).Ullmann V.10. Koperníkovu koncepci navázal J.l. Kepler tušil, příčinou těchto pohybů planet síla vycházející Slunce, avšak vzhledem
k neznalosti mechaniky nemohl dospět správnému vysvětlení; později podal Newton.
Rozvoj vědecké astronomie fyziky
Heliocentrický systém
První významný průlom tak dlouho vládnoucí zcestné koncepce stavby vesmíru učinil M
