V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
htm 18) [15.Bruno (nekonečnost světa v
prostoru čase, stejná povaha stálic Slunce) zvláště J.5, §5. základě jednoduchých pokusů pohyby těles Galilei
zformuloval zákon setrvačnosti (který popřel Aristotelovo učení pohybu), skládání pohybů a
rovněž dospěl principu relativnosti pohybu (viz §1. Aristotelovo-Ptolemaiovo geocentrické učení bylo pak
kanonizováno církví udrželo jako dogma celý středověk; rozvoj astronomie přírodních
věd tím byl zbrzděn dobu více než tisíce let.6). Kepler tušil, příčinou těchto pohybů planet síla vycházející Slunce, avšak vzhledem
k neznalosti mechaniky nemohl dospět správnému vysvětlení; později podal Newton.
Experiment zrod vědecké fyziky přírodovědy
Rozhodujícím způsobem přispěl rozvoji astronomie fyziky Galileo Galilei (1564-1642), kterého
lze považovat zakladatele fyziky jako vědecké discipliny.1"Základní východiska principy kosmologie").
Ptolemaios tak dosáhl poměrně dobré shody astronomickými pozorováními, ovšem cenu
značné složitosti vyumělkovanosti. Koperníkovu koncepci navázal J. astronomii kosmologii byl Galilei rozhodným
http://astronuklfyzika.Ullmann V. náznakem
pojetí všeobecné gravitace.2008 12:14:00]
.
Rozvoj vědecké astronomie fyziky
Heliocentrický systém
První významný průlom tak dlouho vládnoucí zcestné koncepce stavby vesmíru učinil M. Poznání, že
Země jak později ukázalo, ani sluneční soustava, ani naše Galaxie) nemá žádné privilegované
místo vesmíru, nazývá "Koperníkův princip" hraje důležitou roli současné kosmologii
(kap. deferentu, epicyklu ekvantu).cz/Gravitace1-1.2).2 §1. Tím dal základ odstranění nesmyslného rozporu mezi "pozemským" a
"nebeským" sblížení astronomie ostatní přírodovědou, především fyzikou. Zavedl totiž fyziky experiment
jakožto rozhodující nástroj poznání. Koperníka tak setkáváme již s
náznakem realistického pojetí tíže jako snahy těles jejich částí spojovat celek, tj.
Koperník rovněž uvědomil, není zřejmě správné předpokládat jen jeden střed tíže ve
vesmíru, ale každé těleso mělo mít svou vlastní tíži. Sestavil tak heliocentrický systém ukázal, Země jen jednou z
ostatních planet.l.
Koperník (1473-1543), který všiml, pozorované pohyby Slunce planet daleko jednodušeji
a přirozeněji vysvětlí předpokladem, nehybným středem vesmíru Slunce, kolem něhož
obíhají planety Země.Kepler (1571-1630), který základě
astronomických pozorování zformuloval své tři důležité zákony pohybu planet kolem Slunce
(§1.), který
rozpory mezi předpokládaným dokonale rovnoměrným pohybem pozorovanými
nepravidelnostmi pohybu planet spolu změnami jejich jasnosti (svědčícími změnách
vzdáleností mezi Zemí planetami) vyřešil hypothézou, skutečné pohyby planet vznikají
skládáním dvou nebo více rovnoměrných kruhových pohybů (tzv.10.
Aristotelovu geocentrickoou kosmologii dále propracoval Ptolemaios (asi 100-160n. Stal tak průkopníkem
mechaniky pohybu těles, především kinematiky.: Gravitace její místo fyzice
chybný závěr opět vznikl základě běžné zkušenosti, lehká řídká tělesa padají daleko
pomaleji než hutná těžká tělesa
