V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Na základní stav baria jde jen asi 6,5% případů, zatímco celých 93,5% případů jde excitovaný stav
jádra 137Ba energii 662keV, znázorněný vodorovnou čárkou. 1.htm 11) [15.4 Radionuklidy
Obr.3 v
§1.4.
Rozpadová schémata některých radionuklidů jsou značně složitá, řadou kaskádových
rozpadů korpuskulárních množstvím excitovaných energetických hladin, mezi nimiž nastávají
izomerní přechody doprovázené kvanty záření gama.
Dále obr. Několik nejzákladnějších vyjmenujeme zvlášť, další častěji používané radionuklidy
jsou uvedeny níže tabulce.RNDr.2), kde mateřské jádro rozpadá základní stav dceřinného jádra posunutého jedno
místo doprava. šipky znázorňující
vlastní přeměnu uvádí typ přeměny (zde alfa) příslušná energie kvanta emitovaného záření.
Z dalších lehkých radionuklidů velmi důležitý zvláště uhlík 14
C, což rovněž čistý beta-zářič
s poločasem rozpadu 5730let. Několik těchto radioisotopů zde v
tabulce postupně uvedeme.
Pomineme-li volný neutron (který β-radioaktivní no→p++e−+ν´ poločasem ≈13min.
Pro jednoduchost jsme zde zatím odhlédli skutečnosti, čistý rozpad základní
hladinu dceřinného jádra vyskytuje jen menším procentu případů; většinou vzniká dceřinné jádro
v excitovaném stavu. Zde
se stručně seznámíme některými radioisotopy obzvlášť zajímavými důležitými pro praktické
aplikace.), je
nejlehčím radionuklidem tritium 3
H což čistý beta-zářič poločasem rozpadu 12,3roku. Tomu odpovídají složitá spektra
takových radionuklidů.1.
Úplně vlevo čistý rozpad (podle obr.1.
Hned vedle rozpadové schéma čisté radioaktivty (NAZ NBZ-1 ν), kde dceřinné jádro je
vůči mateřskému jádru posunuto jedno místo doleva, což odpovídá snížení protonového čísla 1.1.4.
Hlavním faktorem, rozhodujícím významu použití radionuklidů, poločas rozpadu. Nejjednodušší typická rozpadová schémata radionuklidů β+, β−+ γ.4.2. Naprostá
většina významných radionuklidů, majících uplatnění vědě technice průmyslu, mají
dostatečně dlouhý poločas rozpadu měsíce, roky, desítky let více, což umožňuje jejich
dlouhodobé používání především formě uzavřených zářičů.2. Výjimkou jsou některé
krátkodobé radionuklidy používané nukleární medicíně, které díky svým chemickým
a farmakokinetickým vlastnostem nacházejí uplatnění radionuklidové diagnostice terapii ve
formě otevřených zářičů značených radiofarmak, aplikovaných přímo organismu
(většinou intravenózně perorálně, viz kap. přírodě vyskytuje jako kosmogenní radionuklid (je něm
založena radikarbonová metoda určování stáří archeologických předmětů) podobně jako tritium
se vyrábí uměle pro mnohé aplikace, zvláště biologické (např. Zde může být krátký poločas
rozpadu naopak výhoda hlediska radiační zátěže organismu.2), kde mateřské jádro NAZ rozpadá na
základní stav dceřinného jádra N-4BZ-2 nižší energii; jádro posunuto doleva dvě místa, jak
to odpovídá protonovému číslu Z-2 dolů podle energetického rozdílu. Spektrometrická analýza tohoto záření pak jednou hlavních metod
poznávání struktury nuklidů.2 §1.10. Svislou šipkou směrem dolů je
znázorněna deexcitace tohoto vzbuzeného stavu vyzáření fotonu záření této energii 662keV.2008 12:13:36]
.
Z oblasti lehkých radionuklidů této skupiny patří krátkodobé pozitronové radionuklidy: uhlík
http://astronuklfyzika. stopovací metody).
Některé nejdůležitější radionuklidy
Z velkého množství radionuklidů (nyní jich známo více než 1400), nichž některé vyskytují v
přírodě, většina však vyráběna uměle, význam praktické uplatnění jen necelá desetina. Poslední rozpadové schéma obrázku vpravo představuje opět radioaktivitu
β, avšak konkrétního jádra 137Cs, které poločasem T1/2=30 let rozpadá dceřinné jádro 137Ba. přírodě
se vyskytuje jako kosmogenní radionuklid, uměle vyrábí pro řadu aplikací biologii medicíně.4 "Scintigrafie").cz/JadRadFyzika4.4 rozpadové schéma čisté radioaktivity (NAZ NBZ+1 ν´, podle obr. Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika.1
