V této úvodní kapitole se pokusíme nastínit některé metodologické aspekty stavby fyziky a jejího začlenění do kontextu ostatní přírodovědy a vědeckého poznání vůbec. Tyto metodologické poznámky mohou být zajímavé např. pro studenty a zájemce nefyzikálních profesí, kteří si chtějí udělat ucelený obraz o fyzikálních aspektech zkoumání přírody.
Vzhledem ekvivalenci hmotnosti
a energie (vyjádřené známým Einsteinovým vztahem m.RNDr.cz/JadRadFyzika3. Celková vazbová energie jádra Εv
roste počtem nukleonů, avšak pro stabilitu jádra energetickou bilanci při transmutacích jader je
důležitější střední vazbová energie připadající jeden nukleon: Ev/N.mn. Štěpení slučování atomových jader.
Při velmi vysokých energiích záření gama, přesahujících ≈150MeV, pak již dochází produkci nových
elementárních částic (jako jsou π-mezony, při ještě vyšších energiích pak K-mezony hyperony), jak je
podrobněji zmíněno §1.1. Tento rozdíl hmotnosti
volných nukleonů skutečné hmotnosti jádra: Z.3. Pro různá atomová jádra tato
vazbová energie jeden nukleon různá, jak vidět obr.c2. Nejjednodušší fotojadernou reakcí vyražení neutronu z
jádra deuteria 2H1 (tj.
Nukleony jsou atomových jádrech silně vázány jadernými silami, čímž spojena značná potenciální
vazbová energie Ev.
Jaderná energie.mp (N-Z).5 "Elementární částice".
Pokud mají kvanta záření dostatečně vysokou energii, větší než vazbová energie nukleonů v
terčíkovém jádře (nejméně cca 2,5 MeV), mohou být pohlceny vyvolat jádře jadernou reakci, při níž je
z jádra vyražen neutron proton: fotojaderné reakce (γ, n), (γ, p); při dostatečně vysokých energiích γ
popř. lehkých prvků tato vazbová energie
roste určitými výkyvy nejlehčích prvků), pak růst zpomaluje maxima dosahuje pro prvky
skupiny železa (chrom, mangan, železo, nikl, měď), pro jádra těžší než železo vazbová energie nukleonu
opět zmenšuje; způsobeno tím, pro velká jádra začíná vedle přitažlivých jaderných sil krátkého
dosahu stále více uplatňovat elektrická odpudivá síla mezi protony.6 "Ionizující záření", pasáž "Interakce záření
gama").
http://astronuklfyzika.3. energie potřebná úplné "rozebrání" jádra jednotlivé nukleony, nebo
obráceně energie která uvolní při "složení" jádra těchto nukleonů. Vojtěch Ullmann: Jaderná radiační fyzika.
Pokud energie záření vyvolávajícího fotojadernou reakci jen málo vyšší než prahová energie (daná
vazbovou energií nukleonů), probíhá reakce přes složené jádro, vyšších energií pak přímým procesem.mn mZ,N nazývá hmotnostní
defekt celkovou vazbovou energií jádra souvisí vztahem ∆m.c2) následek, celková hmotnost
jádra mZ,N menší než součet hmotností jeho volných nukleonů Z. jeho rozštěpení proton neutron), která prahovou energii 2,23
MeV.
Výsledné jádro fotojaderné reakci může být radioaktivní říkáme, dochází tzv.mp (N-Z). gama-aktivaci. více částic: (γ, 2n), (γ, np), (γ, 2p), (γ, α).10.3 Jaderné reakce
fluorescence záření gama Mösbauerův jev (podrobněji popsaný §1. Pro těžší jádra vzniku fotojaderné reakce potřeba zpravidla podstatně vyšší energie záření γ.2008 12:13:33]
. 1.
Při ozáření těžkých jader oblasti uranů transuranů (jako 238U) tvrdým zářením energii vyšší než 15MeV, může dojít
k fotoštěpení takových jader dva fragmenty středně těžká jádra prostředku Mendělejevovy tabulky, podobně jako
při jejich štěpení spontánním účinkem neutronů.htm 34) [15
