|
Kategorie: Diplomové, bakalářské práce |
Tento dokument chci!
Práce se zabývá principem satelitní navigace. Přibližuje problematiku určení polohy a nadmořské výšky na povrchu Země. Obsahuje rozbor navigačních zpráv a způsob zpracování navigačních signálů v GPS přijímačích. Dále jsou popsány návrh a realizace emulátoru navigačního signálu systému GPS v prostředí Matlab. Ten slouží kegenerování kompletních navigačních zpráv, které je možné vysílat pomocí univerzálního softwarového rádia. V poslední části práce je proveden rozbor těchto signálů zachycených pomocí druhého softwarového rádia.
Tvar elipsy dán její hlavní poloosou a,
.“ tohoto zákona zřejmé, rychlost družice apogeu je
nejnižší perigeu nejvyšší, tak jak znázorňuje obrázek 13.
První Keplerův zákon formulován takto [12]: „Družice obíhají kolem Země po
eliptických drahách, jejichž jednom společném ohnisku nachází Země.
Druhý Keplerův zákon popisuje závislost rychlosti délce průvodiče [12]:
„Obsahy ploch opsaných průvodičem družice (spojnice středu Země družice) stejný
čas jsou stejně velké.“ ideálním
případě mohou družice pohybovat kružnici, potom Země leží středu jejich
oběžné dráhy.2. Pokud označíme oběžné doby družic jako délky
hlavních poloos jako potom lze zapsat [12]:
2 3
1 1
2 3
2 2
T a
T a
. Prvním bod
perigeum, kdy družice nachází nejblíže Zemi. Pohyb družice
Z Keplerových zákonů tedy vyplývá, oběžné dráhy družic jsou elipsy (pro kruhové
dráhy lze použít stejný princip výpočtu).
Obr. Pro družice blízko Země oběžná doba kratší
než pro družice vzdálené. Oba body leží hlavní poloose dráhy při
jejich spojení vznikne přímka apsid. Pro eliptickou oběžnou dráhu jsou důležité dva body.1.11)
2. druhém bodu apogeu družice
nachází maximální vzdálenosti Slunce.23
2.
(2. 13: Závislost plochy opsané průvodičem družice jednotku času [13]
Třetí Keplerův zákon hovoří závislosti oběžné doby družice její vzdálenosti
od Země [12]: „Poměr druhých mocnin oběžných dob dvou družic stejný jako poměr
třetích mocnin jejich hlavních poloos“.2. století. Tyto zákony jako první formuloval německý matematik astronom
Johannes Kepler již 17.2. Tyto zákony platí obecně pro jakékoli těleso
pohybující gravitačním poli působením dostředivé síly. Keplerovy zákony
Před vlastním výpočtem nutné zaměřit fyzikální zákony, které platí pro všechna
tělesa pohybující oběžných drahách nejenom kolem Země, ale kolem ostatních
planet hvězd
