Předložený studijní materiál slouží jako základní studijní materiál pro distanční formustudia předmětu Elektrotechnika 1. Spolu s dalšími základními předměty jako Matematika 1,Fyzika 1 a Počítače a programování 1 vytváří nezbytně nutné teoretické základy společné provšechny elektrotechnické obory, které jsou potřebné k dalšímu studiu předmětů specializacíve vyšších ročnících studia.
Obvod však může
obsahovat závislé zdroje napětí proudu. Uzly obvodu výhodné
očíslovat tak, „živé“ vstupní svorce přidělíme pořadové číslo „mrtvou“ svorku zvolíme
za referenční uzel.64 )
Poznámka:
Determinanty 1:1∆ 2:1∆ (včetně příslušných znamének) nazývají jako algebraické doplňky. mezi uzly, kterým připojen zdroj vstupního signálu. Při
výpočtu předpokládáme, obvodu žádné další nezávislé zdroje nejsou. „Živou“ výstupní svorku označíme pořadovým číslem Pro jednoduchost
budeme předpokládat, vstup výstup mají jednu (tj. odpor, který bychom naměřili
mezi dvěma jeho uzly, např.
Obecněji, pro algebraický doplněk ji:∆ jeho znaménko rovno ji+
− )1( kde řádek j
sloupec, které dané matice vypouštějí. sloupce,
2:1∆ záporně vzatý determinant matice, která původní matice vznikne vynechání
1. Ten se
objeví jako jediný nenulový prvek prvním řádku vektoru pravých stran.62 jako poměr tj.63 )
Činitel přenosu napětí určíme vztahů 3. obvykle charakterizováno tzv. Řešením obvodu
vypočítáme vstupní napětí
1
1:1
1 IU
∆
∆
= 3.
Uvažujeme, jsme uzlu přivedli proud nezávislého proudového zdroje. řádku sloupce.61 3.
1:1
2:1
∆
∆
=uK 3.
K výpočtu obou veličin použijeme metodu uzlových napětí.Elektrotechnika 1
Výpočet vstupního odporu obvodu činitele přenosu
Často potřebujeme vypočítat vstupní odpor obvodu, tj. činitelem
přenosu napětí, tj. Dále nás často zajímá, jak obvod zpracovává vstupní
signál jak jej přenáší výstupní svorky. poměrem výstupního napětí napětí vstupu.61 )
výstupní napětí pak
1
2:1
2 IU
∆
∆
= 3.62 )
V těchto výrazech znamená:
∆ determinant vodivostní matice ,
1:1∆ determinant matice, která původní matice vznikne vynechání řádku a
1.61 pak vstupní odpor určíme jako poměr tedy
∆
∆
= 1:1
vstR 3.
Ze vztahu 3. „mrtvou“) svorku společnou. Pokud bychom tedy jinak stejných předpokladů
napájeli zdrojem proudu i–tý uzel, vstupní odpor vzhledem tomuto uzlu uzlu referenčnímu
by byl roven ∆∆= iivstR činitel přenosu napětí mezi i–tým j–tým uzlem iijiuK ∆∆=
