Vyzařování a šíření elektromagnetických vln je oblastí, se kterou se denně setkáváme aniž bychom si to přímo uvědomovali. Elektromagnetické vlny se šíří prostorem, různé druhyvedení je nutí šířit se podle přání uživatele a také při tom i sloužit. Je proto velmi užitečné znát podmínky pro jejich využívání, především v technické praxi. Vždyť přechod na stále vyšší kmitočty nás nutí respektovat vlnovou povahu jevů i v situací, které byly doménou obvodů. Dnes již nikoho nepřekvapí, že úsek vedení mezi dvěma součástkami v počítači je spíše vedením než jen vodivým spojem.
blízká oblast Její hranice vzdálenosti asi 2%
vlnové délky dipólu.12)
π
ϑ
ϕ
120
dE
dH (9. 9.8) 719H718H(9.dz, závisí směru a
dosti složitým způsobem vzdálenosti bodu příjmu, 2π/λ vlnové číslo.
Zbývající část výsledku (mimo uvedený součin) specifická pro určitou anténu, nazývá se
funkce záření antény budeme označovat F(ϕ,ϑ).
.11) platí jen situacích, kdy elementární dipól je
rovnoběžný osou . Intenzita elektrického pole složku vektor je
kolmý průvodič prodloužení protíná (podélnou) osu dipólu.11) rozhodující pouze členy první mocninou jmenovateli.14)
a různé antény liší jen funkcí F(ϕ,ϑ). Její
hranici leží vzdálenosti několika vlnových délek dipólu.11) ponechat pouze členy první mocninou ve
jmenovateli. Ponecháme-li tedy ve
vztazích 718H717H(9.
Ve vztahu 721H720H(9.Elektromagnetické vlny, antény vedení 89
Vidíme, složky intenzit polí jsou úměrné momentu dipólu I.8) 713H712H(9.2 (osa rovnoběžná osou je-li okolí vakuum (vzduch). 9.12) pro intenzitu elektrického pole vyskytuje součin 60.I.
V nejmenších vzdálenostech, kterých rozhodují intenzitách polí
prakticky jen členy nejvyšší mocninou jmenovateli (první členy závorkách).11) pouze členy první mocninou dosadíme-li parametry
vakua, dostaneme úpravě vztahy
r
e
dz
k
jIdE
jkr−
= sin
2
60 (9. Pro elementární dipól poloze podle 722H721HObr. Naopak velkých vzdálenostech, kdy jsou
v rovnicích 714H713H(9.e-jkr
/r Stejný
součin objevuje výrazech pro intenzitu pole všech proudových zdrojů (lineárních antén).
Podmínka vymezuje tzv. Oblast,
splňující podmínku tzv.8) 715H714H(9.2 je
dz
k
jF ϑϑϕ sin
2
),( (9.13)
Vzorce udávají intenzity polí elementárního dipólu oblasti záření, je-li dipól situován
podle 720H719HObr. vzdálenou oblast, (nazývá také oblast záření). Vektor kolmý na
vektor také průvodič r.15)
Funkce F(ϕ,ϑ) nezávisí proměnné dipól proto vzhledem souřadnici září
dipól všesměrově. Leží-li bod pozorování této
oblasti, můžeme rovnicích 716H715H(9. Obecně můžeme tedy vyjádřit intenzitu
elektrického pole jakékoli antény vztahem
r
e
FIE
jkr−
= ),(60 (9. Leží-li bod pozorování uvnitř blízké oblasti, můžeme zanedbat
členy nižšími mocninami kr.
Připomeňme však, vztahy 712H711H(9.8) 717H716H(9. Elektrické i
magnetické pole mají jedinou složku.
Pro výpočty vyzařování antén potřebujeme znát především intenzitu pole elementárního
dipólu vzdálené oblasti (bod příjmu bývá daleko vysílací antény)
