Elektromagnetické vlny, antény a vedení (přednášky)

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Vyzařování a šíření elektromagnetických vln je oblastí, se kterou se denně setkáváme aniž bychom si to přímo uvědomovali. Elektromagnetické vlny se šíří prostorem, různé druhyvedení je nutí šířit se podle přání uživatele a také při tom i sloužit. Je proto velmi užitečné znát podmínky pro jejich využívání, především v technické praxi. Vždyť přechod na stále vyšší kmitočty nás nutí respektovat vlnovou povahu jevů i v situací, které byly doménou obvodů. Dnes již nikoho nepřekvapí, že úsek vedení mezi dvěma součástkami v počítači je spíše vedením než jen vodivým spojem.

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: UREL - Zdeněk Nováček

Strana 91 z 145

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
I.2 je dz k jF ϑϑϕ sin 2 ),( (9.11) platí jen situacích, kdy elementární dipól je rovnoběžný osou .13) Vzorce udávají intenzity polí elementárního dipólu oblasti záření, je-li dipól situován podle 720H719HObr.11) ponechat pouze členy první mocninou ve jmenovateli.8) 713H712H(9. Intenzita elektrického pole složku vektor je kolmý průvodič prodloužení protíná (podélnou) osu dipólu.14) a různé antény liší jen funkcí F(ϕ,ϑ). Leží-li bod pozorování této oblasti, můžeme rovnicích 716H715H(9. . Leží-li bod pozorování uvnitř blízké oblasti, můžeme zanedbat členy nižšími mocninami kr. Vektor kolmý na vektor také průvodič r.e-jkr /r Stejný součin objevuje výrazech pro intenzitu pole všech proudových zdrojů (lineárních antén). Ponecháme-li tedy ve vztazích 718H717H(9. Oblast, splňující podmínku tzv.12) π ϑ ϕ 120 dE dH (9. Podmínka vymezuje tzv.Elektromagnetické vlny, antény vedení 89 Vidíme, složky intenzit polí jsou úměrné momentu dipólu I. Pro výpočty vyzařování antén potřebujeme znát především intenzitu pole elementárního dipólu vzdálené oblasti (bod příjmu bývá daleko vysílací antény).11) pouze členy první mocninou dosadíme-li parametry vakua, dostaneme úpravě vztahy r e dz k jIdE jkr− = sin 2 60 (9.15) Funkce F(ϕ,ϑ) nezávisí proměnné dipól proto vzhledem souřadnici září dipól všesměrově. Její hranici leží vzdálenosti několika vlnových délek dipólu. Ve vztahu 721H720H(9.8) 717H716H(9. Připomeňme však, vztahy 712H711H(9. 9. Obecně můžeme tedy vyjádřit intenzitu elektrického pole jakékoli antény vztahem r e FIE jkr− = ),(60 (9. Naopak velkých vzdálenostech, kdy jsou v rovnicích 714H713H(9.dz, závisí směru a dosti složitým způsobem vzdálenosti bodu příjmu, 2π/λ vlnové číslo.11) rozhodující pouze členy první mocninou jmenovateli. blízká oblast Její hranice vzdálenosti asi 2% vlnové délky dipólu. vzdálenou oblast, (nazývá také oblast záření).8) 719H718H(9.2 (osa rovnoběžná osou je-li okolí vakuum (vzduch).8) 715H714H(9.12) pro intenzitu elektrického pole vyskytuje součin 60. 9. Pro elementární dipól poloze podle 722H721HObr. V nejmenších vzdálenostech, kterých rozhodují intenzitách polí prakticky jen členy nejvyšší mocninou jmenovateli (první členy závorkách). Elektrické i magnetické pole mají jedinou složku. Zbývající část výsledku (mimo uvedený součin) specifická pro určitou anténu, nazývá se funkce záření antény budeme označovat F(ϕ,ϑ)