Vyzařování a šíření elektromagnetických vln je oblastí, se kterou se denně setkáváme aniž bychom si to přímo uvědomovali. Elektromagnetické vlny se šíří prostorem, různé druhyvedení je nutí šířit se podle přání uživatele a také při tom i sloužit. Je proto velmi užitečné znát podmínky pro jejich využívání, především v technické praxi. Vždyť přechod na stále vyšší kmitočty nás nutí respektovat vlnovou povahu jevů i v situací, které byly doménou obvodů. Dnes již nikoho nepřekvapí, že úsek vedení mezi dvěma součástkami v počítači je spíše vedením než jen vodivým spojem.
8) 719H718H(9.
Ve vztahu 721H720H(9. Vektor kolmý na
vektor také průvodič r.dz, závisí směru a
dosti složitým způsobem vzdálenosti bodu příjmu, 2π/λ vlnové číslo.
. vzdálenou oblast, (nazývá také oblast záření). Intenzita elektrického pole složku vektor je
kolmý průvodič prodloužení protíná (podélnou) osu dipólu.12)
π
ϑ
ϕ
120
dE
dH (9.I. Naopak velkých vzdálenostech, kdy jsou
v rovnicích 714H713H(9.8) 717H716H(9.15)
Funkce F(ϕ,ϑ) nezávisí proměnné dipól proto vzhledem souřadnici září
dipól všesměrově.14)
a různé antény liší jen funkcí F(ϕ,ϑ). Pro elementární dipól poloze podle 722H721HObr.8) 715H714H(9.
Připomeňme však, vztahy 712H711H(9.
Pro výpočty vyzařování antén potřebujeme znát především intenzitu pole elementárního
dipólu vzdálené oblasti (bod příjmu bývá daleko vysílací antény).
V nejmenších vzdálenostech, kterých rozhodují intenzitách polí
prakticky jen členy nejvyšší mocninou jmenovateli (první členy závorkách).11) pouze členy první mocninou dosadíme-li parametry
vakua, dostaneme úpravě vztahy
r
e
dz
k
jIdE
jkr−
= sin
2
60 (9. Její
hranici leží vzdálenosti několika vlnových délek dipólu. Obecně můžeme tedy vyjádřit intenzitu
elektrického pole jakékoli antény vztahem
r
e
FIE
jkr−
= ),(60 (9. Leží-li bod pozorování této
oblasti, můžeme rovnicích 716H715H(9. Elektrické i
magnetické pole mají jedinou složku. 9. blízká oblast Její hranice vzdálenosti asi 2%
vlnové délky dipólu.2 (osa rovnoběžná osou je-li okolí vakuum (vzduch).Elektromagnetické vlny, antény vedení 89
Vidíme, složky intenzit polí jsou úměrné momentu dipólu I. Ponecháme-li tedy ve
vztazích 718H717H(9.e-jkr
/r Stejný
součin objevuje výrazech pro intenzitu pole všech proudových zdrojů (lineárních antén). Oblast,
splňující podmínku tzv.
Podmínka vymezuje tzv.8) 713H712H(9.
Zbývající část výsledku (mimo uvedený součin) specifická pro určitou anténu, nazývá se
funkce záření antény budeme označovat F(ϕ,ϑ).11) platí jen situacích, kdy elementární dipól je
rovnoběžný osou . Leží-li bod pozorování uvnitř blízké oblasti, můžeme zanedbat
členy nižšími mocninami kr.11) rozhodující pouze členy první mocninou jmenovateli.12) pro intenzitu elektrického pole vyskytuje součin 60. 9.13)
Vzorce udávají intenzity polí elementárního dipólu oblasti záření, je-li dipól situován
podle 720H719HObr.11) ponechat pouze členy první mocninou ve
jmenovateli.2 je
dz
k
jF ϑϑϕ sin
2
),( (9
