Elektromagnetické vlny, antény a vedení (přednášky)

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Vyzařování a šíření elektromagnetických vln je oblastí, se kterou se denně setkáváme aniž bychom si to přímo uvědomovali. Elektromagnetické vlny se šíří prostorem, různé druhyvedení je nutí šířit se podle přání uživatele a také při tom i sloužit. Je proto velmi užitečné znát podmínky pro jejich využívání, především v technické praxi. Vždyť přechod na stále vyšší kmitočty nás nutí respektovat vlnovou povahu jevů i v situací, které byly doménou obvodů. Dnes již nikoho nepřekvapí, že úsek vedení mezi dvěma součástkami v počítači je spíše vedením než jen vodivým spojem.

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: UREL - Zdeněk Nováček

Strana 91 z 145

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Ponecháme-li tedy ve vztazích 718H717H(9.8) 713H712H(9.Elektromagnetické vlny, antény vedení 89 Vidíme, složky intenzit polí jsou úměrné momentu dipólu I. . Obecně můžeme tedy vyjádřit intenzitu elektrického pole jakékoli antény vztahem r e FIE jkr− = ),(60 (9.12) pro intenzitu elektrického pole vyskytuje součin 60. Leží-li bod pozorování této oblasti, můžeme rovnicích 716H715H(9.e-jkr /r Stejný součin objevuje výrazech pro intenzitu pole všech proudových zdrojů (lineárních antén). Intenzita elektrického pole složku vektor je kolmý průvodič prodloužení protíná (podélnou) osu dipólu.dz, závisí směru a dosti složitým způsobem vzdálenosti bodu příjmu, 2π/λ vlnové číslo.2 (osa rovnoběžná osou je-li okolí vakuum (vzduch). Připomeňme však, vztahy 712H711H(9. 9. Pro elementární dipól poloze podle 722H721HObr.8) 715H714H(9.12) π ϑ ϕ 120 dE dH (9. Zbývající část výsledku (mimo uvedený součin) specifická pro určitou anténu, nazývá se funkce záření antény budeme označovat F(ϕ,ϑ). Ve vztahu 721H720H(9. V nejmenších vzdálenostech, kterých rozhodují intenzitách polí prakticky jen členy nejvyšší mocninou jmenovateli (první členy závorkách). Elektrické i magnetické pole mají jedinou složku.14) a různé antény liší jen funkcí F(ϕ,ϑ). Pro výpočty vyzařování antén potřebujeme znát především intenzitu pole elementárního dipólu vzdálené oblasti (bod příjmu bývá daleko vysílací antény). Leží-li bod pozorování uvnitř blízké oblasti, můžeme zanedbat členy nižšími mocninami kr.8) 717H716H(9. Oblast, splňující podmínku tzv. Její hranici leží vzdálenosti několika vlnových délek dipólu. Naopak velkých vzdálenostech, kdy jsou v rovnicích 714H713H(9. blízká oblast Její hranice vzdálenosti asi 2% vlnové délky dipólu.11) rozhodující pouze členy první mocninou jmenovateli.8) 719H718H(9.11) ponechat pouze členy první mocninou ve jmenovateli.I.11) pouze členy první mocninou dosadíme-li parametry vakua, dostaneme úpravě vztahy r e dz k jIdE jkr− = sin 2 60 (9. Vektor kolmý na vektor také průvodič r.13) Vzorce udávají intenzity polí elementárního dipólu oblasti záření, je-li dipól situován podle 720H719HObr. vzdálenou oblast, (nazývá také oblast záření).2 je dz k jF ϑϑϕ sin 2 ),( (9. 9.15) Funkce F(ϕ,ϑ) nezávisí proměnné dipól proto vzhledem souřadnici září dipól všesměrově.11) platí jen situacích, kdy elementární dipól je rovnoběžný osou . Podmínka vymezuje tzv