Elektromagnetické vlny, antény a vedení (přednášky)

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Vyzařování a šíření elektromagnetických vln je oblastí, se kterou se denně setkáváme aniž bychom si to přímo uvědomovali. Elektromagnetické vlny se šíří prostorem, různé druhyvedení je nutí šířit se podle přání uživatele a také při tom i sloužit. Je proto velmi užitečné znát podmínky pro jejich využívání, především v technické praxi. Vždyť přechod na stále vyšší kmitočty nás nutí respektovat vlnovou povahu jevů i v situací, které byly doménou obvodů. Dnes již nikoho nepřekvapí, že úsek vedení mezi dvěma součástkami v počítači je spíše vedením než jen vodivým spojem.

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: UREL - Zdeněk Nováček

Strana 91 z 145

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
13) Vzorce udávají intenzity polí elementárního dipólu oblasti záření, je-li dipól situován podle 720H719HObr. Její hranici leží vzdálenosti několika vlnových délek dipólu.12) pro intenzitu elektrického pole vyskytuje součin 60. Intenzita elektrického pole složku vektor je kolmý průvodič prodloužení protíná (podélnou) osu dipólu. Leží-li bod pozorování uvnitř blízké oblasti, můžeme zanedbat členy nižšími mocninami kr. V nejmenších vzdálenostech, kterých rozhodují intenzitách polí prakticky jen členy nejvyšší mocninou jmenovateli (první členy závorkách). Pro elementární dipól poloze podle 722H721HObr. Obecně můžeme tedy vyjádřit intenzitu elektrického pole jakékoli antény vztahem r e FIE jkr− = ),(60 (9. blízká oblast Její hranice vzdálenosti asi 2% vlnové délky dipólu.11) ponechat pouze členy první mocninou ve jmenovateli.11) rozhodující pouze členy první mocninou jmenovateli.2 (osa rovnoběžná osou je-li okolí vakuum (vzduch).14) a různé antény liší jen funkcí F(ϕ,ϑ). 9.I. Naopak velkých vzdálenostech, kdy jsou v rovnicích 714H713H(9.Elektromagnetické vlny, antény vedení 89 Vidíme, složky intenzit polí jsou úměrné momentu dipólu I.8) 719H718H(9. Zbývající část výsledku (mimo uvedený součin) specifická pro určitou anténu, nazývá se funkce záření antény budeme označovat F(ϕ,ϑ). .2 je dz k jF ϑϑϕ sin 2 ),( (9. Leží-li bod pozorování této oblasti, můžeme rovnicích 716H715H(9. Připomeňme však, vztahy 712H711H(9. 9.dz, závisí směru a dosti složitým způsobem vzdálenosti bodu příjmu, 2π/λ vlnové číslo. Elektrické i magnetické pole mají jedinou složku.e-jkr /r Stejný součin objevuje výrazech pro intenzitu pole všech proudových zdrojů (lineárních antén). Pro výpočty vyzařování antén potřebujeme znát především intenzitu pole elementárního dipólu vzdálené oblasti (bod příjmu bývá daleko vysílací antény).11) pouze členy první mocninou dosadíme-li parametry vakua, dostaneme úpravě vztahy r e dz k jIdE jkr− = sin 2 60 (9.8) 717H716H(9.8) 713H712H(9.12) π ϑ ϕ 120 dE dH (9. Vektor kolmý na vektor také průvodič r.11) platí jen situacích, kdy elementární dipól je rovnoběžný osou . Podmínka vymezuje tzv. vzdálenou oblast, (nazývá také oblast záření).15) Funkce F(ϕ,ϑ) nezávisí proměnné dipól proto vzhledem souřadnici září dipól všesměrově. Ponecháme-li tedy ve vztazích 718H717H(9.8) 715H714H(9. Oblast, splňující podmínku tzv. Ve vztahu 721H720H(9