Vyzařování a šíření elektromagnetických vln je oblastí, se kterou se denně setkáváme aniž bychom si to přímo uvědomovali. Elektromagnetické vlny se šíří prostorem, různé druhyvedení je nutí šířit se podle přání uživatele a také při tom i sloužit. Je proto velmi užitečné znát podmínky pro jejich využívání, především v technické praxi. Vždyť přechod na stále vyšší kmitočty nás nutí respektovat vlnovou povahu jevů i v situací, které byly doménou obvodů. Dnes již nikoho nepřekvapí, že úsek vedení mezi dvěma součástkami v počítači je spíše vedením než jen vodivým spojem.
11) pouze členy první mocninou dosadíme-li parametry
vakua, dostaneme úpravě vztahy
r
e
dz
k
jIdE
jkr−
= sin
2
60 (9.
V nejmenších vzdálenostech, kterých rozhodují intenzitách polí
prakticky jen členy nejvyšší mocninou jmenovateli (první členy závorkách).8) 719H718H(9.2 je
dz
k
jF ϑϑϕ sin
2
),( (9. Pro elementární dipól poloze podle 722H721HObr.2 (osa rovnoběžná osou je-li okolí vakuum (vzduch).8) 717H716H(9. vzdálenou oblast, (nazývá také oblast záření). Elektrické i
magnetické pole mají jedinou složku.
Zbývající část výsledku (mimo uvedený součin) specifická pro určitou anténu, nazývá se
funkce záření antény budeme označovat F(ϕ,ϑ).13)
Vzorce udávají intenzity polí elementárního dipólu oblasti záření, je-li dipól situován
podle 720H719HObr.
Podmínka vymezuje tzv. Leží-li bod pozorování této
oblasti, můžeme rovnicích 716H715H(9. Oblast,
splňující podmínku tzv.I.8) 715H714H(9.
.
Připomeňme však, vztahy 712H711H(9.8) 713H712H(9.11) rozhodující pouze členy první mocninou jmenovateli.11) ponechat pouze členy první mocninou ve
jmenovateli.12)
π
ϑ
ϕ
120
dE
dH (9.e-jkr
/r Stejný
součin objevuje výrazech pro intenzitu pole všech proudových zdrojů (lineárních antén). Její
hranici leží vzdálenosti několika vlnových délek dipólu.Elektromagnetické vlny, antény vedení 89
Vidíme, složky intenzit polí jsou úměrné momentu dipólu I. Leží-li bod pozorování uvnitř blízké oblasti, můžeme zanedbat
členy nižšími mocninami kr. 9.15)
Funkce F(ϕ,ϑ) nezávisí proměnné dipól proto vzhledem souřadnici září
dipól všesměrově.
Ve vztahu 721H720H(9.12) pro intenzitu elektrického pole vyskytuje součin 60. blízká oblast Její hranice vzdálenosti asi 2%
vlnové délky dipólu. Ponecháme-li tedy ve
vztazích 718H717H(9. Naopak velkých vzdálenostech, kdy jsou
v rovnicích 714H713H(9.11) platí jen situacích, kdy elementární dipól je
rovnoběžný osou .
Pro výpočty vyzařování antén potřebujeme znát především intenzitu pole elementárního
dipólu vzdálené oblasti (bod příjmu bývá daleko vysílací antény). 9. Intenzita elektrického pole složku vektor je
kolmý průvodič prodloužení protíná (podélnou) osu dipólu.14)
a různé antény liší jen funkcí F(ϕ,ϑ). Vektor kolmý na
vektor také průvodič r. Obecně můžeme tedy vyjádřit intenzitu
elektrického pole jakékoli antény vztahem
r
e
FIE
jkr−
= ),(60 (9.dz, závisí směru a
dosti složitým způsobem vzdálenosti bodu příjmu, 2π/λ vlnové číslo
