Elektromagnetické vlny, antény a vedení (přednášky)

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Vyzařování a šíření elektromagnetických vln je oblastí, se kterou se denně setkáváme aniž bychom si to přímo uvědomovali. Elektromagnetické vlny se šíří prostorem, různé druhyvedení je nutí šířit se podle přání uživatele a také při tom i sloužit. Je proto velmi užitečné znát podmínky pro jejich využívání, především v technické praxi. Vždyť přechod na stále vyšší kmitočty nás nutí respektovat vlnovou povahu jevů i v situací, které byly doménou obvodů. Dnes již nikoho nepřekvapí, že úsek vedení mezi dvěma součástkami v počítači je spíše vedením než jen vodivým spojem.

Vydal: FEKT VUT Brno Autor: UREL - Zdeněk Nováček

Strana 91 z 145

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Pro elementární dipól poloze podle 722H721HObr.11) rozhodující pouze členy první mocninou jmenovateli.8) 717H716H(9. . Vektor kolmý na vektor také průvodič r.11) ponechat pouze členy první mocninou ve jmenovateli.13) Vzorce udávají intenzity polí elementárního dipólu oblasti záření, je-li dipól situován podle 720H719HObr. Obecně můžeme tedy vyjádřit intenzitu elektrického pole jakékoli antény vztahem r e FIE jkr− = ),(60 (9. Naopak velkých vzdálenostech, kdy jsou v rovnicích 714H713H(9.I. Leží-li bod pozorování uvnitř blízké oblasti, můžeme zanedbat členy nižšími mocninami kr.e-jkr /r Stejný součin objevuje výrazech pro intenzitu pole všech proudových zdrojů (lineárních antén). Oblast, splňující podmínku tzv. vzdálenou oblast, (nazývá také oblast záření). Ponecháme-li tedy ve vztazích 718H717H(9. Elektrické i magnetické pole mají jedinou složku.8) 715H714H(9. V nejmenších vzdálenostech, kterých rozhodují intenzitách polí prakticky jen členy nejvyšší mocninou jmenovateli (první členy závorkách).11) platí jen situacích, kdy elementární dipól je rovnoběžný osou . Pro výpočty vyzařování antén potřebujeme znát především intenzitu pole elementárního dipólu vzdálené oblasti (bod příjmu bývá daleko vysílací antény).11) pouze členy první mocninou dosadíme-li parametry vakua, dostaneme úpravě vztahy r e dz k jIdE jkr− = sin 2 60 (9.12) pro intenzitu elektrického pole vyskytuje součin 60. Leží-li bod pozorování této oblasti, můžeme rovnicích 716H715H(9. Zbývající část výsledku (mimo uvedený součin) specifická pro určitou anténu, nazývá se funkce záření antény budeme označovat F(ϕ,ϑ). Intenzita elektrického pole složku vektor je kolmý průvodič prodloužení protíná (podélnou) osu dipólu.2 je dz k jF ϑϑϕ sin 2 ),( (9.12) π ϑ ϕ 120 dE dH (9. blízká oblast Její hranice vzdálenosti asi 2% vlnové délky dipólu.8) 713H712H(9. 9. Podmínka vymezuje tzv. Připomeňme však, vztahy 712H711H(9. Její hranici leží vzdálenosti několika vlnových délek dipólu.dz, závisí směru a dosti složitým způsobem vzdálenosti bodu příjmu, 2π/λ vlnové číslo.Elektromagnetické vlny, antény vedení 89 Vidíme, složky intenzit polí jsou úměrné momentu dipólu I.14) a různé antény liší jen funkcí F(ϕ,ϑ). Ve vztahu 721H720H(9.8) 719H718H(9.2 (osa rovnoběžná osou je-li okolí vakuum (vzduch).15) Funkce F(ϕ,ϑ) nezávisí proměnné dipól proto vzhledem souřadnici září dipól všesměrově. 9