Vyzařování a šíření elektromagnetických vln je oblastí, se kterou se denně setkáváme aniž bychom si to přímo uvědomovali. Elektromagnetické vlny se šíří prostorem, různé druhyvedení je nutí šířit se podle přání uživatele a také při tom i sloužit. Je proto velmi užitečné znát podmínky pro jejich využívání, především v technické praxi. Vždyť přechod na stále vyšší kmitočty nás nutí respektovat vlnovou povahu jevů i v situací, které byly doménou obvodů. Dnes již nikoho nepřekvapí, že úsek vedení mezi dvěma součástkami v počítači je spíše vedením než jen vodivým spojem.
12) pro intenzitu elektrického pole vyskytuje součin 60.2 je
dz
k
jF ϑϑϕ sin
2
),( (9.11) ponechat pouze členy první mocninou ve
jmenovateli.
.11) pouze členy první mocninou dosadíme-li parametry
vakua, dostaneme úpravě vztahy
r
e
dz
k
jIdE
jkr−
= sin
2
60 (9.
Pro výpočty vyzařování antén potřebujeme znát především intenzitu pole elementárního
dipólu vzdálené oblasti (bod příjmu bývá daleko vysílací antény).14)
a různé antény liší jen funkcí F(ϕ,ϑ). blízká oblast Její hranice vzdálenosti asi 2%
vlnové délky dipólu. Intenzita elektrického pole složku vektor je
kolmý průvodič prodloužení protíná (podélnou) osu dipólu. Ponecháme-li tedy ve
vztazích 718H717H(9. Pro elementární dipól poloze podle 722H721HObr.11) rozhodující pouze členy první mocninou jmenovateli.Elektromagnetické vlny, antény vedení 89
Vidíme, složky intenzit polí jsou úměrné momentu dipólu I. 9.8) 715H714H(9.2 (osa rovnoběžná osou je-li okolí vakuum (vzduch).I. Naopak velkých vzdálenostech, kdy jsou
v rovnicích 714H713H(9. Oblast,
splňující podmínku tzv. Vektor kolmý na
vektor také průvodič r.e-jkr
/r Stejný
součin objevuje výrazech pro intenzitu pole všech proudových zdrojů (lineárních antén). Leží-li bod pozorování této
oblasti, můžeme rovnicích 716H715H(9. vzdálenou oblast, (nazývá také oblast záření). Její
hranici leží vzdálenosti několika vlnových délek dipólu. Elektrické i
magnetické pole mají jedinou složku.8) 713H712H(9.dz, závisí směru a
dosti složitým způsobem vzdálenosti bodu příjmu, 2π/λ vlnové číslo.
Podmínka vymezuje tzv. 9.13)
Vzorce udávají intenzity polí elementárního dipólu oblasti záření, je-li dipól situován
podle 720H719HObr.15)
Funkce F(ϕ,ϑ) nezávisí proměnné dipól proto vzhledem souřadnici září
dipól všesměrově.
Zbývající část výsledku (mimo uvedený součin) specifická pro určitou anténu, nazývá se
funkce záření antény budeme označovat F(ϕ,ϑ).
Připomeňme však, vztahy 712H711H(9.12)
π
ϑ
ϕ
120
dE
dH (9.11) platí jen situacích, kdy elementární dipól je
rovnoběžný osou . Leží-li bod pozorování uvnitř blízké oblasti, můžeme zanedbat
členy nižšími mocninami kr.8) 719H718H(9.
Ve vztahu 721H720H(9.8) 717H716H(9.
V nejmenších vzdálenostech, kterých rozhodují intenzitách polí
prakticky jen členy nejvyšší mocninou jmenovateli (první členy závorkách). Obecně můžeme tedy vyjádřit intenzitu
elektrického pole jakékoli antény vztahem
r
e
FIE
jkr−
= ),(60 (9
