Vyzařování a šíření elektromagnetických vln je oblastí, se kterou se denně setkáváme aniž bychom si to přímo uvědomovali. Elektromagnetické vlny se šíří prostorem, různé druhyvedení je nutí šířit se podle přání uživatele a také při tom i sloužit. Je proto velmi užitečné znát podmínky pro jejich využívání, především v technické praxi. Vždyť přechod na stále vyšší kmitočty nás nutí respektovat vlnovou povahu jevů i v situací, které byly doménou obvodů. Dnes již nikoho nepřekvapí, že úsek vedení mezi dvěma součástkami v počítači je spíše vedením než jen vodivým spojem.
Oblast,
splňující podmínku tzv.
Připomeňme však, vztahy 712H711H(9.e-jkr
/r Stejný
součin objevuje výrazech pro intenzitu pole všech proudových zdrojů (lineárních antén). blízká oblast Její hranice vzdálenosti asi 2%
vlnové délky dipólu.8) 717H716H(9.12)
π
ϑ
ϕ
120
dE
dH (9.
V nejmenších vzdálenostech, kterých rozhodují intenzitách polí
prakticky jen členy nejvyšší mocninou jmenovateli (první členy závorkách).15)
Funkce F(ϕ,ϑ) nezávisí proměnné dipól proto vzhledem souřadnici září
dipól všesměrově. vzdálenou oblast, (nazývá také oblast záření).13)
Vzorce udávají intenzity polí elementárního dipólu oblasti záření, je-li dipól situován
podle 720H719HObr.8) 715H714H(9. Elektrické i
magnetické pole mají jedinou složku.dz, závisí směru a
dosti složitým způsobem vzdálenosti bodu příjmu, 2π/λ vlnové číslo.
. Její
hranici leží vzdálenosti několika vlnových délek dipólu. Naopak velkých vzdálenostech, kdy jsou
v rovnicích 714H713H(9.11) platí jen situacích, kdy elementární dipól je
rovnoběžný osou .
Podmínka vymezuje tzv.11) pouze členy první mocninou dosadíme-li parametry
vakua, dostaneme úpravě vztahy
r
e
dz
k
jIdE
jkr−
= sin
2
60 (9. Vektor kolmý na
vektor také průvodič r. Pro elementární dipól poloze podle 722H721HObr.14)
a různé antény liší jen funkcí F(ϕ,ϑ). Leží-li bod pozorování uvnitř blízké oblasti, můžeme zanedbat
členy nižšími mocninami kr.
Ve vztahu 721H720H(9. Obecně můžeme tedy vyjádřit intenzitu
elektrického pole jakékoli antény vztahem
r
e
FIE
jkr−
= ),(60 (9.8) 719H718H(9.8) 713H712H(9.11) rozhodující pouze členy první mocninou jmenovateli.12) pro intenzitu elektrického pole vyskytuje součin 60.
Zbývající část výsledku (mimo uvedený součin) specifická pro určitou anténu, nazývá se
funkce záření antény budeme označovat F(ϕ,ϑ). Intenzita elektrického pole složku vektor je
kolmý průvodič prodloužení protíná (podélnou) osu dipólu.11) ponechat pouze členy první mocninou ve
jmenovateli. Ponecháme-li tedy ve
vztazích 718H717H(9. Leží-li bod pozorování této
oblasti, můžeme rovnicích 716H715H(9.I.
Pro výpočty vyzařování antén potřebujeme znát především intenzitu pole elementárního
dipólu vzdálené oblasti (bod příjmu bývá daleko vysílací antény).2 (osa rovnoběžná osou je-li okolí vakuum (vzduch). 9.2 je
dz
k
jF ϑϑϕ sin
2
),( (9. 9.Elektromagnetické vlny, antény vedení 89
Vidíme, složky intenzit polí jsou úměrné momentu dipólu I
