Vyzařování a šíření elektromagnetických vln je oblastí, se kterou se denně setkáváme aniž bychom si to přímo uvědomovali. Elektromagnetické vlny se šíří prostorem, různé druhyvedení je nutí šířit se podle přání uživatele a také při tom i sloužit. Je proto velmi užitečné znát podmínky pro jejich využívání, především v technické praxi. Vždyť přechod na stále vyšší kmitočty nás nutí respektovat vlnovou povahu jevů i v situací, které byly doménou obvodů. Dnes již nikoho nepřekvapí, že úsek vedení mezi dvěma součástkami v počítači je spíše vedením než jen vodivým spojem.
12)
π
ϑ
ϕ
120
dE
dH (9. blízká oblast Její hranice vzdálenosti asi 2%
vlnové délky dipólu.8) 719H718H(9.2 je
dz
k
jF ϑϑϕ sin
2
),( (9.11) platí jen situacích, kdy elementární dipól je
rovnoběžný osou .Elektromagnetické vlny, antény vedení 89
Vidíme, složky intenzit polí jsou úměrné momentu dipólu I.
Zbývající část výsledku (mimo uvedený součin) specifická pro určitou anténu, nazývá se
funkce záření antény budeme označovat F(ϕ,ϑ). Leží-li bod pozorování uvnitř blízké oblasti, můžeme zanedbat
členy nižšími mocninami kr. Oblast,
splňující podmínku tzv. Pro elementární dipól poloze podle 722H721HObr.11) pouze členy první mocninou dosadíme-li parametry
vakua, dostaneme úpravě vztahy
r
e
dz
k
jIdE
jkr−
= sin
2
60 (9.14)
a různé antény liší jen funkcí F(ϕ,ϑ).
Podmínka vymezuje tzv.I.12) pro intenzitu elektrického pole vyskytuje součin 60.11) rozhodující pouze členy první mocninou jmenovateli.dz, závisí směru a
dosti složitým způsobem vzdálenosti bodu příjmu, 2π/λ vlnové číslo. 9. Leží-li bod pozorování této
oblasti, můžeme rovnicích 716H715H(9.
.
Připomeňme však, vztahy 712H711H(9.8) 715H714H(9.
Ve vztahu 721H720H(9.2 (osa rovnoběžná osou je-li okolí vakuum (vzduch). vzdálenou oblast, (nazývá také oblast záření).11) ponechat pouze členy první mocninou ve
jmenovateli. Ponecháme-li tedy ve
vztazích 718H717H(9. Elektrické i
magnetické pole mají jedinou složku.15)
Funkce F(ϕ,ϑ) nezávisí proměnné dipól proto vzhledem souřadnici září
dipól všesměrově.e-jkr
/r Stejný
součin objevuje výrazech pro intenzitu pole všech proudových zdrojů (lineárních antén). Intenzita elektrického pole složku vektor je
kolmý průvodič prodloužení protíná (podélnou) osu dipólu.
Pro výpočty vyzařování antén potřebujeme znát především intenzitu pole elementárního
dipólu vzdálené oblasti (bod příjmu bývá daleko vysílací antény). Obecně můžeme tedy vyjádřit intenzitu
elektrického pole jakékoli antény vztahem
r
e
FIE
jkr−
= ),(60 (9. 9. Naopak velkých vzdálenostech, kdy jsou
v rovnicích 714H713H(9.13)
Vzorce udávají intenzity polí elementárního dipólu oblasti záření, je-li dipól situován
podle 720H719HObr.
V nejmenších vzdálenostech, kterých rozhodují intenzitách polí
prakticky jen členy nejvyšší mocninou jmenovateli (první členy závorkách). Vektor kolmý na
vektor také průvodič r. Její
hranici leží vzdálenosti několika vlnových délek dipólu.8) 713H712H(9.8) 717H716H(9
