Vyzařování a šíření elektromagnetických vln je oblastí, se kterou se denně setkáváme aniž bychom si to přímo uvědomovali. Elektromagnetické vlny se šíří prostorem, různé druhyvedení je nutí šířit se podle přání uživatele a také při tom i sloužit. Je proto velmi užitečné znát podmínky pro jejich využívání, především v technické praxi. Vždyť přechod na stále vyšší kmitočty nás nutí respektovat vlnovou povahu jevů i v situací, které byly doménou obvodů. Dnes již nikoho nepřekvapí, že úsek vedení mezi dvěma součástkami v počítači je spíše vedením než jen vodivým spojem.
Pro elementární dipól poloze podle 722H721HObr.11) rozhodující pouze členy první mocninou jmenovateli.8) 717H716H(9.
. Vektor kolmý na
vektor také průvodič r.11) ponechat pouze členy první mocninou ve
jmenovateli.13)
Vzorce udávají intenzity polí elementárního dipólu oblasti záření, je-li dipól situován
podle 720H719HObr. Obecně můžeme tedy vyjádřit intenzitu
elektrického pole jakékoli antény vztahem
r
e
FIE
jkr−
= ),(60 (9. Naopak velkých vzdálenostech, kdy jsou
v rovnicích 714H713H(9.I. Leží-li bod pozorování uvnitř blízké oblasti, můžeme zanedbat
členy nižšími mocninami kr.e-jkr
/r Stejný
součin objevuje výrazech pro intenzitu pole všech proudových zdrojů (lineárních antén). Oblast,
splňující podmínku tzv. vzdálenou oblast, (nazývá také oblast záření). Ponecháme-li tedy ve
vztazích 718H717H(9. Elektrické i
magnetické pole mají jedinou složku.8) 715H714H(9.
V nejmenších vzdálenostech, kterých rozhodují intenzitách polí
prakticky jen členy nejvyšší mocninou jmenovateli (první členy závorkách).11) platí jen situacích, kdy elementární dipól je
rovnoběžný osou .
Pro výpočty vyzařování antén potřebujeme znát především intenzitu pole elementárního
dipólu vzdálené oblasti (bod příjmu bývá daleko vysílací antény).11) pouze členy první mocninou dosadíme-li parametry
vakua, dostaneme úpravě vztahy
r
e
dz
k
jIdE
jkr−
= sin
2
60 (9.12) pro intenzitu elektrického pole vyskytuje součin 60. Leží-li bod pozorování této
oblasti, můžeme rovnicích 716H715H(9.
Zbývající část výsledku (mimo uvedený součin) specifická pro určitou anténu, nazývá se
funkce záření antény budeme označovat F(ϕ,ϑ). Intenzita elektrického pole složku vektor je
kolmý průvodič prodloužení protíná (podélnou) osu dipólu.2 je
dz
k
jF ϑϑϕ sin
2
),( (9.12)
π
ϑ
ϕ
120
dE
dH (9. blízká oblast Její hranice vzdálenosti asi 2%
vlnové délky dipólu.8) 713H712H(9. 9.
Podmínka vymezuje tzv.
Připomeňme však, vztahy 712H711H(9. Její
hranici leží vzdálenosti několika vlnových délek dipólu.dz, závisí směru a
dosti složitým způsobem vzdálenosti bodu příjmu, 2π/λ vlnové číslo.Elektromagnetické vlny, antény vedení 89
Vidíme, složky intenzit polí jsou úměrné momentu dipólu I.14)
a různé antény liší jen funkcí F(ϕ,ϑ).
Ve vztahu 721H720H(9.8) 719H718H(9.2 (osa rovnoběžná osou je-li okolí vakuum (vzduch).15)
Funkce F(ϕ,ϑ) nezávisí proměnné dipól proto vzhledem souřadnici září
dipól všesměrově. 9
