Vyzařování a šíření elektromagnetických vln je oblastí, se kterou se denně setkáváme aniž bychom si to přímo uvědomovali. Elektromagnetické vlny se šíří prostorem, různé druhyvedení je nutí šířit se podle přání uživatele a také při tom i sloužit. Je proto velmi užitečné znát podmínky pro jejich využívání, především v technické praxi. Vždyť přechod na stále vyšší kmitočty nás nutí respektovat vlnovou povahu jevů i v situací, které byly doménou obvodů. Dnes již nikoho nepřekvapí, že úsek vedení mezi dvěma součástkami v počítači je spíše vedením než jen vodivým spojem.
6)
Naopak spektrální funkce signálu dána přímou Fourierovou transformací.4)
Na promítacím plátně nám jevil jako osnova šikmých pruhů.
897H896H(12. Počáteční fáze teď ale týkají sinusovky prostorového rozložení
intenzity pole, časového.
Protože této stati nezajímáme časovou závislost exp( učiníme zde výjimku
od běžné konvence shodě mnoha publikacemi oboru teorie pole budeme předpokládat
časovou závislost exp(- t), tedy záporným znaménkem exponentu. Amplitudy fáze jednotlivých kmitočtových složek vyjadřuje
dvojrozměrná spektrální funkce ωx, ωy) prostorového signálu. Ukážeme, neuniformní vlnu rozložením amplitud např. vlnoploše není
amplituda vlny konstantní, ale mění se. Tak především pro intenzitu pole rovinné vlny šířící směru
+z musí být
( em
jkz
= +
(12.2) resp. 12.2) neuniformní rovinnou vlnou.5)
s kladným znaménkem exponentu: jkz znamená teď fázové zpoždění.3)
V symbolickém vyjádření jednotkovou amplitudou tvar
( exp exp= (12. Signál popsán zpětnou
Fourierovou transformací spektrální funkce:
( )
( )
( exp exp=
−∞
+∞
−∞
+∞
∫∫
1
2
2
π
ω (12.1: Elementární prostorový signál
a) jednorozměrný dvourozměrný
Analogicky elementárnímu prostorovému signálu směru existuje elementární
signál směru E(y) Emy sin( y)].3) různými prostorovými kmitočty různými amplitudami různými
počátečními fázemi.Elektromagnetické vlny, antény vedení 131
T
Tx
y
x
y
Tx
x
y
a) b)
Obr. Tuto
nesnáz lze však obejít.
Elementární prostorový signál 898H897H(12.
. neuniformními vlnami ale špatně počítá. úhlovou prostorovou frekvenci a
prostorovou periodu Složením obou signálů získáme dvojrozměrný signál
( sin= (12.
Každý prostorový signál můžeme složit elementárních signálů 896H895H(12. Spektrální složky
s nejvyššími prostorovými kmitočty určují detaily obrazu. Tato změna
vyžaduje, abychom všech dosud odvozených vzorcích, pokud budeme potřebovat,
zaměnili naopak
