Vyzařování a šíření elektromagnetických vln je oblastí, se kterou se denně setkáváme aniž bychom si to přímo uvědomovali. Elektromagnetické vlny se šíří prostorem, různé druhyvedení je nutí šířit se podle přání uživatele a také při tom i sloužit. Je proto velmi užitečné znát podmínky pro jejich využívání, především v technické praxi. Vždyť přechod na stále vyšší kmitočty nás nutí respektovat vlnovou povahu jevů i v situací, které byly doménou obvodů. Dnes již nikoho nepřekvapí, že úsek vedení mezi dvěma součástkami v počítači je spíše vedením než jen vodivým spojem.
vlnoploše není
amplituda vlny konstantní, ale mění se.
Elementární prostorový signál 898H897H(12.Elektromagnetické vlny, antény vedení 131
T
Tx
y
x
y
Tx
x
y
a) b)
Obr.4)
Na promítacím plátně nám jevil jako osnova šikmých pruhů.3) různými prostorovými kmitočty různými amplitudami různými
počátečními fázemi. Amplitudy fáze jednotlivých kmitočtových složek vyjadřuje
dvojrozměrná spektrální funkce ωx, ωy) prostorového signálu. Signál popsán zpětnou
Fourierovou transformací spektrální funkce:
( )
( )
( exp exp=
−∞
+∞
−∞
+∞
∫∫
1
2
2
π
ω (12.2) resp. Tato změna
vyžaduje, abychom všech dosud odvozených vzorcích, pokud budeme potřebovat,
zaměnili naopak.
Každý prostorový signál můžeme složit elementárních signálů 896H895H(12.1: Elementární prostorový signál
a) jednorozměrný dvourozměrný
Analogicky elementárnímu prostorovému signálu směru existuje elementární
signál směru E(y) Emy sin( y)]. 12. Ukážeme, neuniformní vlnu rozložením amplitud např. úhlovou prostorovou frekvenci a
prostorovou periodu Složením obou signálů získáme dvojrozměrný signál
( sin= (12.
.5)
s kladným znaménkem exponentu: jkz znamená teď fázové zpoždění.2) neuniformní rovinnou vlnou.3)
V symbolickém vyjádření jednotkovou amplitudou tvar
( exp exp= (12.6)
Naopak spektrální funkce signálu dána přímou Fourierovou transformací. Počáteční fáze teď ale týkají sinusovky prostorového rozložení
intenzity pole, časového.
897H896H(12. neuniformními vlnami ale špatně počítá. Spektrální složky
s nejvyššími prostorovými kmitočty určují detaily obrazu. Tak především pro intenzitu pole rovinné vlny šířící směru
+z musí být
( em
jkz
= +
(12.
Protože této stati nezajímáme časovou závislost exp( učiníme zde výjimku
od běžné konvence shodě mnoha publikacemi oboru teorie pole budeme předpokládat
časovou závislost exp(- t), tedy záporným znaménkem exponentu. Tuto
nesnáz lze však obejít
