Vyzařování a šíření elektromagnetických vln je oblastí, se kterou se denně setkáváme aniž bychom si to přímo uvědomovali. Elektromagnetické vlny se šíří prostorem, různé druhyvedení je nutí šířit se podle přání uživatele a také při tom i sloužit. Je proto velmi užitečné znát podmínky pro jejich využívání, především v technické praxi. Vždyť přechod na stále vyšší kmitočty nás nutí respektovat vlnovou povahu jevů i v situací, které byly doménou obvodů. Dnes již nikoho nepřekvapí, že úsek vedení mezi dvěma součástkami v počítači je spíše vedením než jen vodivým spojem.
4)
Na promítacím plátně nám jevil jako osnova šikmých pruhů. Tuto
nesnáz lze však obejít.3)
V symbolickém vyjádření jednotkovou amplitudou tvar
( exp exp= (12. Amplitudy fáze jednotlivých kmitočtových složek vyjadřuje
dvojrozměrná spektrální funkce ωx, ωy) prostorového signálu.2) neuniformní rovinnou vlnou. Tak především pro intenzitu pole rovinné vlny šířící směru
+z musí být
( em
jkz
= +
(12. vlnoploše není
amplituda vlny konstantní, ale mění se. neuniformními vlnami ale špatně počítá. Signál popsán zpětnou
Fourierovou transformací spektrální funkce:
( )
( )
( exp exp=
−∞
+∞
−∞
+∞
∫∫
1
2
2
π
ω (12.Elektromagnetické vlny, antény vedení 131
T
Tx
y
x
y
Tx
x
y
a) b)
Obr. Počáteční fáze teď ale týkají sinusovky prostorového rozložení
intenzity pole, časového.2) resp.
.3) různými prostorovými kmitočty různými amplitudami různými
počátečními fázemi.1: Elementární prostorový signál
a) jednorozměrný dvourozměrný
Analogicky elementárnímu prostorovému signálu směru existuje elementární
signál směru E(y) Emy sin( y)].5)
s kladným znaménkem exponentu: jkz znamená teď fázové zpoždění. Spektrální složky
s nejvyššími prostorovými kmitočty určují detaily obrazu.
Protože této stati nezajímáme časovou závislost exp( učiníme zde výjimku
od běžné konvence shodě mnoha publikacemi oboru teorie pole budeme předpokládat
časovou závislost exp(- t), tedy záporným znaménkem exponentu. 12.
Každý prostorový signál můžeme složit elementárních signálů 896H895H(12. Ukážeme, neuniformní vlnu rozložením amplitud např.
897H896H(12. úhlovou prostorovou frekvenci a
prostorovou periodu Složením obou signálů získáme dvojrozměrný signál
( sin= (12.6)
Naopak spektrální funkce signálu dána přímou Fourierovou transformací.
Elementární prostorový signál 898H897H(12. Tato změna
vyžaduje, abychom všech dosud odvozených vzorcích, pokud budeme potřebovat,
zaměnili naopak
