Základnová stanice
Základnová stanice celulárního telefonního
systému vybavena sadou antén instalovaných na
stožárových nebo věžových nosných konstrukcích,
které jsou ukotveny zemi nebo střeše budovy,
příp.
Prostřednictvím mnoha různých modulů
a zařízení, které tvoří tzv. Tím zajištěno, se
neoprávněný uživatel nemůže připojit síti pomocí
této karty. Subscriber Identity
Module). kontakty nebo
textové zprávy. vestavěny konstrukce kostelní věže apod. tam, kde se
pohybují uživatelé.
Antény jsou připojeny vysílacím přijímacím
zařízením pomocí anténních kabelů. Následuje navázání
spojení. Základnové
stanice mají názvy, které liší podle systému pro
GSM BTS (ang. Personal
Identification Number).
Identifikace uživatele síti
Uživatel telefonu síti identifikován
prostřednictvím SIM karty (ang. Base Transceiver Station), pro
UMTS NodeB pro LTE eNodeB. Kromě toho může
uchovávat menší množství dat, např. souladu
se specifikací takovým zařízením možné volat na
čísla tísňového volání Polsku číslo 112 (volání
na tísňové linky mají vyšší prioritu, takže jim je
v případě nadměrného zatížení sítě přidělována
radiová kapapcita rychleji). Samotný telefon bez
SIM karty omezenou funkčnost, pokud jde
o využívání služeb mobilní telefonní sítě. SIM karta může být
navíc zabezpečena PIN kódem (ang. rádiovou přístupovou síť
RAN (ang. Spojení volaného účastníka volajícímu
účastníku probíhá stejnou cestou, ale opačným
směrem.I. Díky oddělení identifikační funkce
prostřednictvím SIM změna koncového zařízení
nevynucuje změnu telefonního čísla stačí vložit
SIM kartu nového přístroje. Radio Access Network) páteřní síť, se
vytvoří spojení konkrétní základnové stanice,
v jejímž dosahu nachází koncové zařízení
volaného účastníka. Jedná malou
mikroprocesorovou kartu, jejíž rozměry spolu
s technologickým vývojem stále zmenšují –
z původní velikosti kreditní karty nanoSIM
o rozměrech cca mm.
V současné době uživatelé často pořizují nová
koncová zařízení. Základnové stanice jsou
nejviditelnější součástí komplexní síťové
infrastruktury celulárních systémů více informací
naleznete další částí tohoto oddílu. Nyní tato základnová stanice
vysílá signál určené frekvenci spojuje se
s vybraným koncovým zařízením, které přijímá
signál právě této frekvenci.
Vzhledem potřebě pokrytí signálem větší oblasti,
zejména menší vzdálenosti povrchu země, se
sektorové antény umisťují mírným sklonem od
vertikální osy směrem zemi, tj.
Součástí páteřní sítě jsou mimo jiné:
• ústředna pro komutovaná spojení/pakety –
odpovídá přenos spojení nebo datových
paketů stanovené relaci;
• registr zařízení seznam registrovaných telefonů
na základě identifikačních čísel IMEI;
• registr vlastních účastníků zde uchovávají
údaje, jejichž základě určují uživatelé
systému (podle SIM karty);
• další prvky odpovídající správné fungování
systému, vytváření spojení, provoz zařízení
a zajišťující spolupráci ostatními systémy
(rozhraní jiných sítí).
Antény, které používají řešeních mobilní
telefonie, jsou obvykle umístěny stožáru třech
sadách.
. SIM karta použitá
k identifikaci účastníka prostřednictvím sítě tedy
hraje roli přístupového klíče. Kompletní funkční koncové zařízení se
skládá fyzického přístroje SIM karty, která je
v něm vložena.6 Fyzika
Koncové zařízení volajícího uživatele vysílá na
předem stanovené frekvenci připojuje se
k nejbližší základnové stanici, která přijímá signál
právě této frekvenci. Každá sada zodpovědná pokrytí
sektoru úhlu cca 120 (právě proto antény
tohoto typu nazývají sektorové) přesně
definovaném směru označovaném jako azimut
