Patří nim: Země (vytvářející magnetické
pole svém jádru), Slunce (generující záření
v infračerveném ultrafialovém spektru, včetně
viditelného světla slunečního větru), atmosférické
jevy (související bleskovými výboji), kosmické jevy
a doslova každá hmota teplotou nad absolutní
nulou.
Obr. Tyto zdroje zapadají do
existujícího spektra přirozeného elektromagne-
tického pole.
Zdroj: Wikimedia Commons
.
Tělesa při extrémně nízkých teplotách generují
elektromagnetické vlny mikrovlnném frekvenčním
rozsahu. Člověk při svém civilizačním vývoji začal
zhruba před 150 lety vytvářet umělé zdroje
elektromagnetického pole.
Zdroj: Wikimedia Commons
Obdobně reaguje kočičí srst, niž při hlazení
může vytvořit potenciál několik tisíc voltů. Zdrojem tohoto typu
záření jsou elektricky nabité částice, které se
přemisťují uvnitř hmoty vlivem tepelného pohybu.Přirozené zdroje elektromagnetického pole 31
Obr. Četnost výskytu blesků povrchu Země.
U tepelné záření tedy jedná určitý druh
přirozeného elektromagnetického záření, jehož
vlnová délka závisí pouze teplotě. Přirozené zdroje nejsou produktem lidské
činnosti.
Jaké zdroje jsou? Běžné žárovky, nichž se
wolframové vlákno vlivem elektrického proudu
zahřívá teplotu řádu 2500°C. Hustota
energie tepelného záření, které vyzařuje člověk při
37°C, přibližně 2,5 mW/m2
. rostoucí
teplotou délka emitované elektromagnetické vlny
kratší frekvence vyšší. Tělesa, jejichž teplota blízká pokojové
teplotě (to platí pro lidi), generují hlavně
elektromagnetické vlny infračerveném pásmu,
avšak část vlnění rádiovém rozsahu. druhou stranu,
tělesa, jejichž teplota větší než 600°C, vyzařují
elektromagnetické vlny, které jsou viditelné lidským
okem, jednoduše světlo.
Mýtus:
Elektromagnetické záření, které nás
obklopuje, umělým lidským výtvorem
Člověk žije prostředí, němž vždy existovalo
elektromagnetické záření pocházející přirozených
zdrojů.
Až donedávna byly každé domácnosti zdroje
tepelného záření extrémně vysokými teplotami.
Tepelné záření
Tepelné záření generováno spontánně
jakoukoli hmotou, jejíž teplota vyšší než absolutní
nula K), tedy −273,15°C. Tepelné záření. Barva žáru mění podle
teploty: tmavě červené (přibližně 650°C), přes
oranžovou (přibližně 1100°C) bílé (nad
1400°C)
