Elektřina slouží i škodí

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Výklad elektrotechnických předpisů v zrcadle skutečných příběhů. Tato kniha je určena každému, kdo přichází do styku s elektrickým zařízením. V zrcadle skutečných příhod odhaluje chyby, jichž se při obsluze, údržbě a montáži elektrických zařízení dopouštíme. Bude namnoze poučením i pro četné odborníky, neboť na příkladech z praxe se poučí, jak důležité je přesně zachovávat všechny elektrotechnické předpisy. Každá příhoda je doplněna rozborem, aby bylo úplně jasné, které předpisy byly porušeny, a proč k nehodě došlo.Lektor:

Vydal: Státní nakladatelství technické literatury Autor: František Soukup

Strana 177 z 217

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Jarda svíral dráty pevně kouřilo při­ tom rukou. Maleěek vypovídá: „Procházel jsem okolo zadní zdi skladu asi hodin dopoledne, ale ještě tam žádné spadlé dráty elektrického vedení nebyly. však nepomohlo. Pak jsem utíkal na místo nehody. Vyhlédl jsem okna viděl jsem Ky­ selého, jak tluče nějakou holí Skaličky. Popadl jsem lat ležící zemi a uhodil jsem Jardu přes ruce, aby drátů pustil.Museli jsme projít celým skladem výlisků. Ohlédl jsem se a viděl Jaroslava, jak drží drátů, které chtěl zvednout nad hlavu. Tloukl jsem proto konsoly, abych dráty přerušil. Domníval jsem se, jde rvačku, běžel jsem tedy hochy rozehnat. Podlezl jsem šel jsem dále přímo železné brance. však již nakládali postiženého Skaličku do auta záchranné stanice Havlíček něho ještě před rozjetím zavedl umělé dýchání. tom však přiběhli lidé těm po-, dařilo vyrazit Jaroslavovi dráty ruky. Svíjel křičel. Více nemám co říci. sloupu visely dva zkřížené elektrické dráty, končící kus dále holé zemi. Zblízka jsem však ihned poznal, vlastně jde, proto jsem utíkal přímo vrátnice, aby vrátný rychle vypnul elek­ trický proud.“ S. Konsola byla dost vysoko tak jsem stěží dosáhl koncem latě. Když jsem vyšel zadním východem skladu a chtěl zamířit železné brance plotě, narazil jsem na překážku.“ 176 . Najednou jsem uslyšel sebou výkřik. Odtud jsem běžel rovnou ošetřovnu pro lékaře. tam lépe vyznám, proto jsem propletl uličkami nejkratší cestou a předběhl jsem tím Jaroslava, který původně šel přede mnou. Byla bohužel přítomna jen zdravotní sestra, tak tedy jsem rychlé vyrozuměl aspoň ji. Před polednem jsem zaslechl otevřeným oknem své kanceláře výkřiky