V knize je vyložena obecné theorie elektrických pohonů, jakož i některé části z řízení automatisovaných pohonů. Je určena jednak pro posluchače odborných škol specialisující se v oborech elektrické stroje, elektrické přístroje, elektrická zařízení, automatika a telemechanika, elektrická výzbroj letadel a motorových vozidel a pod., jednak pro inženýry a techniky, projektanty elektrických pohonů a všechny, kdož pracují v provozech, kde se používá elektrického pohonu.
praxi častější brzdění protiproudem, zvláště tehdy, je-li
třeba měnit směr otáčení nebo dynamického brzdění podle schémat obr.
rového vinutí zatíženy rovnoměrně,
avšak schéma přepojování statoru je
složité. Schemata zapojení statorových vinutí při dynamickém brzdění. podle sché
matu obr. 61). Prvé dva způsoby jsou jedno
dušší praxi sejich také často používá. 62.
U motorů nakrátko poměrně malých
výkonů vinutí statoru může napájet
ze střídavé sítě přes kuproxový nebo se
lenový usměrňovač (obr. Někdy se
používá brzdění samobuzením, jež se
provádí tak, statoru připojí kon
densátorové baterie, př.
74
. Tím, budí statoru, stroj při
určitých otáčkách vyrábí energii, jež se
přeměňuje teplo rotorovém obvodu. 61. 60. tomto případě stroj pra
cuje jako asynchronní generátor, jenž si
bere magnetisační proud kondensáto
rů.
Těchto schémat brzdění dosud po
užívá zřídka, poněvadž kondensátory
jsou drahé.d)
Obr. 59
a přitom není nutno obracet směr točení. Schéma dynamického brzdě
ní asynchronního motoru nakrátko,
jehož stator napájen přes seleno
vý usměrňovač.
Obr
