V knize je vyložena obecné theorie elektrických pohonů, jakož i některé části z řízení automatisovaných pohonů. Je určena jednak pro posluchače odborných škol specialisující se v oborech elektrické stroje, elektrické přístroje, elektrická zařízení, automatika a telemechanika, elektrická výzbroj letadel a motorových vozidel a pod., jednak pro inženýry a techniky, projektanty elektrických pohonů a všechny, kdož pracují v provozech, kde se používá elektrického pohonu.
Proudy 7j, 3vytvoří přijímači výsledný tok, jenž indukuje elektro
motorickou sílu jednofázovém vinutí.
Toho snadno dosáhneme tím, výchozí pokládáme polohu soustavy
při úhlové odchylce 90°; rovnice (404) přejde pak tvar
eB— sin (404a)
419
.Zaneďbáme-li reakci rotorového obvodu vysilače jeho primární obvod
a uvažujeme-li pouze činné jalové odpory vinutí rotoru, budou proudy
v jeho vinutích
A =
/, =
Ei
2 Z
E ,
2 Z
e 3
2 Z
(400)
kde impedance jedné fáze vinutí rotoru (oba selsyny mají stejné para
metry).
Dosadíme-li rovnice (401) hodnoty E\, E'2 E'a, dostáváme úpra
vách
čili
3 tl
eg cos ■
= cos O
■O, (403)
(404)
Z rovnice (404) patrno, elektromotorická síla, indukovaná jedno
fázovém vinutí přijímače, závisí úhlové odchylce dosahuje maximální
hodnoty při .
Elektromotorická síla egse rovná součtu jednotlivých elektromotorických
sil, uvažujeme-li výsledný magnetický tok jako součet tří toků, vytváře
ných jednotlivými vinutími. tedy
kde
es á
E\ lcl\ cos 2
E't kT2 cos (O2— 120°)
E'3 kl',, cos 240°)
(401)
(402)
k činitel úměrnosti mezi proudem magnetickým tokem.
V praxi obvykle snažíme dosáhnout, aby při byla hodnota Ut
nulová
