V knize je vyložena obecné theorie elektrických pohonů, jakož i některé části z řízení automatisovaných pohonů. Je určena jednak pro posluchače odborných škol specialisující se v oborech elektrické stroje, elektrické přístroje, elektrická zařízení, automatika a telemechanika, elektrická výzbroj letadel a motorových vozidel a pod., jednak pro inženýry a techniky, projektanty elektrických pohonů a všechny, kdož pracují v provozech, kde se používá elektrického pohonu.
Dosadíme-li rovnice (401) hodnoty E\, E'2 E'a, dostáváme úpra
vách
čili
3 tl
eg cos ■
= cos O
■O, (403)
(404)
Z rovnice (404) patrno, elektromotorická síla, indukovaná jedno
fázovém vinutí přijímače, závisí úhlové odchylce dosahuje maximální
hodnoty při .Zaneďbáme-li reakci rotorového obvodu vysilače jeho primární obvod
a uvažujeme-li pouze činné jalové odpory vinutí rotoru, budou proudy
v jeho vinutích
A =
/, =
Ei
2 Z
E ,
2 Z
e 3
2 Z
(400)
kde impedance jedné fáze vinutí rotoru (oba selsyny mají stejné para
metry). tedy
kde
es á
E\ lcl\ cos 2
E't kT2 cos (O2— 120°)
E'3 kl',, cos 240°)
(401)
(402)
k činitel úměrnosti mezi proudem magnetickým tokem.
Proudy 7j, 3vytvoří přijímači výsledný tok, jenž indukuje elektro
motorickou sílu jednofázovém vinutí.
Toho snadno dosáhneme tím, výchozí pokládáme polohu soustavy
při úhlové odchylce 90°; rovnice (404) přejde pak tvar
eB— sin (404a)
419
.
Elektromotorická síla egse rovná součtu jednotlivých elektromotorických
sil, uvažujeme-li výsledný magnetický tok jako součet tří toků, vytváře
ných jednotlivými vinutími.
V praxi obvykle snažíme dosáhnout, aby při byla hodnota Ut
nulová
