V knize je vyložena obecné theorie elektrických pohonů, jakož i některé části z řízení automatisovaných pohonů. Je určena jednak pro posluchače odborných škol specialisující se v oborech elektrické stroje, elektrické přístroje, elektrická zařízení, automatika a telemechanika, elektrická výzbroj letadel a motorových vozidel a pod., jednak pro inženýry a techniky, projektanty elektrických pohonů a všechny, kdož pracují v provozech, kde se používá elektrického pohonu.
ů1 0,5 A#n (0,8 0,9) A#n.
Oteplovací konstanta, určená pomocí tečny vedené počátkem souřadnic
k experimentálně zjištěné křivce, min, kdežto pro exponenciálu je
x min.
Chráněné motory menších výkonů mají oteplovací časovou konstantu až
2 min.
Nepřesnost tohoto způsobu patrná experimentálně zjištěné oteplovací
křivky (viz obr. Tím dostaneme
A&= Atf2níl . Abychom dostali závis
lost (ř) při ochlazování motoru A#in Afřzn, použijeme rovn. velkých uzavřených motorů činí několik hodin. 215) pro asynchronní motor kotvou nakrátko kW,
ns 500 ot/min, min.
časová konstanta určená pro bod skutečný křivky min, což
se již příliš neliší theoretické hodnoty.
Časová konstanta závisí konstrukčním provedení velikosti stroje. Experim entálně zjištěná oteplovací křivka asynchronního motoru
nakrátko.Vlivem odchylky oteplovací křivky exponenciály počátku pochodu
je určení časové oteplovací konstanty libovolném bodě nespolehlivé.
Proto při praktickém určování časové konstanty trvalého chodu bereme
střední hodnotu tří hodnot určených methodou tečny, pro počátek
pochodu, pro !S.A9m (267)
236
.
Oteplovací časová konstanta větší zavřených strojů, jejichž vnější
rozměry musí být větší vzhledem horším podmínkám chlazení.
Obr. 215. (259),
do níž dosadíme A$„ A$2n A$ln.
Až dosud jsme uvažovali jen oteplování motorů
