V knize je vyložena obecné theorie elektrických pohonů, jakož i některé části z řízení automatisovaných pohonů. Je určena jednak pro posluchače odborných škol specialisující se v oborech elektrické stroje, elektrické přístroje, elektrická zařízení, automatika a telemechanika, elektrická výzbroj letadel a motorových vozidel a pod., jednak pro inženýry a techniky, projektanty elektrických pohonů a všechny, kdož pracují v provozech, kde se používá elektrického pohonu.
214 vidíme, A$n AC, tg« =
AC
w
poněvadž však =
BC, je
= BC
Tuto grafickou konstrukci časové konstanty lze ovšem provést pro kte
rýkoliv jiný bod exponenciály. 2J3.AT?-
vedenou křivce (t) bodě jak naznačeno obr. vedeme-li tečnu bodě dostá
váme úsečku (obr.
235
. 214, kde úsečka
J3 rovná z.
půkaz: vypočtěme první derivaci výrazu (260) dle času:
Pro je
dAi?
dí
AK 7
-------e r
r
áAů
dí
Atfn
= a
■3
06?-. 214).
Jak ukazují četná měření, liší skutečná oteplovací křivka theore-
tické.
Obr. Tak př. počátku oteplování skutečný vzrůst teploty rychlejší než podle
theoretické křivky. 214. Určení oteplovací časové
konstanty bodu 0,632 A#fl.
a toho
Aůn
tgcx
Z obr. Teprve při teplotách (0,5 0,6) Aůn =
= Aůn skutečná oteplovací křivka blíží exponenciále. Určení oteplovací časové
konstanty methodou tečny
