V knize je vyložena obecné theorie elektrických pohonů, jakož i některé části z řízení automatisovaných pohonů. Je určena jednak pro posluchače odborných škol specialisující se v oborech elektrické stroje, elektrické přístroje, elektrická zařízení, automatika a telemechanika, elektrická výzbroj letadel a motorových vozidel a pod., jednak pro inženýry a techniky, projektanty elektrických pohonů a všechny, kdož pracují v provozech, kde se používá elektrického pohonu.
Theorii elektrických pohonů vypracpvali rovněž ruští vědci.
Vynikající úloha při vyřešení problému přenosu rozvodu elektrické
energie náleží Pavlu Nikolajeviči Jabločkovovi (1847—94) Michailu
Osipoviči Dolivo-Dobrovolskému (1862—1919).
Talentovaný ruský elektrotechnik Dolivo-Dobrovolskij položil zá
klady technice trojfázového proudu. Profesor petrohradského elektrotechnic
kého institutu Vojnarovskij, opíraje práce Lacinova, vydal
r. Vy
nálezy Dolivo-Dobrovolského trojfázový asynchronní motor (1889)
a přenos střídavého proudu —-uspíšily zavádění elektromotorů průmyslu.
Druhý veliký ruský elektrotechnik, Vladimír Nikolajevič Čikolev (1845—
98) vynálezcem elektrického pohonu diferenciálního regulátoru pro oblou
kové lampy stejnosměrným motorem (1879), elektrického pohonu šicího
stroje (1882) ventilátoru.
Jedině známý tehdy systém stejnosměrného proudu neřešil uspokojivě
otázku přenosu rozvodu elektrické energie brzdil rozvoj elektrického
pohonu. 1900 litografované přednášky „Elektrický přenos rozvod mechanické
energie“ kde probíral otázky přenosu elektrické energie, elektrické trakce
a elektrických pohonů průmyslu. Dimitrijev vydal knihu zabývající otázkami elektrické trakce
a elektrických průmyslových pohonů. Praktická elektrotechnika
se době zabývala hlavně použitím elektrické energie pro osvětlování.
Historie elektromotoru, tedy historie elektrického pohonu, začíná
právě těmito vynikajícími pracemi Jakobiho. Vědecké
základy elektrických pohonů byly položeny klasické práci Dimitrije
Alexandroviče Lacinova, nazvané „Elektromechanická práce“ uveřejněné
v časopise „Električestvo“ 1880. 1915 vydal knihu pod názvem
2 Elektrické pohony 17
.
Tato historická fakta svědčí nesporném prvenství Ruska oblasti prů
myslového využití elektrické energie, použití elektromotorů otáčivým
pohybem elektrického pohonu.
Přesto však konce minulého století pára voda byly stále hlavní
silou pro pohon strojů mechanismů průmyslu. Tyto průkopnické práce čikoleva jsou
význačné tím, ukázaly mnohostranné možnosti použití elektrického
motoru pro pohon. Později, 1903, profesor téhož institutu
V. Jabločkov nejen
zakladatelem elektrického osvětlení, nýbrž vynálezcem transformátoru
a zakladatelem použití střídavého proudu praktické elektrotechnice.Poněvadž době nebylo ještě levných spolehlivých zdrojů energie
ani prostředků pro její přenos, nebylo možno použít elektrického pohonu
v průmyslových závodech. Vynálezy Jakobiho však měly neobyčejně velký
význam, poněvadž ukázaly, elektrického pohonu lze použít pro praktické
účely. Svými vynikajícími pracemi objevil
širokou oblast průmyslového využití střídavého proudu skutečným
otcem dnešního trojfázového systému, jenž rozšířil celém světě
