V knize je vyložena obecné theorie elektrických pohonů, jakož i některé části z řízení automatisovaných pohonů. Je určena jednak pro posluchače odborných škol specialisující se v oborech elektrické stroje, elektrické přístroje, elektrická zařízení, automatika a telemechanika, elektrická výzbroj letadel a motorových vozidel a pod., jednak pro inženýry a techniky, projektanty elektrických pohonů a všechny, kdož pracují v provozech, kde se používá elektrického pohonu.
Dimitrijev vydal knihu zabývající otázkami elektrické trakce
a elektrických průmyslových pohonů.
Theorii elektrických pohonů vypracpvali rovněž ruští vědci. 1915 vydal knihu pod názvem
2 Elektrické pohony 17
. Vědecké
základy elektrických pohonů byly položeny klasické práci Dimitrije
Alexandroviče Lacinova, nazvané „Elektromechanická práce“ uveřejněné
v časopise „Električestvo“ 1880. 1900 litografované přednášky „Elektrický přenos rozvod mechanické
energie“ kde probíral otázky přenosu elektrické energie, elektrické trakce
a elektrických pohonů průmyslu. Vynálezy Jakobiho však měly neobyčejně velký
význam, poněvadž ukázaly, elektrického pohonu lze použít pro praktické
účely.Poněvadž době nebylo ještě levných spolehlivých zdrojů energie
ani prostředků pro její přenos, nebylo možno použít elektrického pohonu
v průmyslových závodech. Později, 1903, profesor téhož institutu
V. Praktická elektrotechnika
se době zabývala hlavně použitím elektrické energie pro osvětlování.
Historie elektromotoru, tedy historie elektrického pohonu, začíná
právě těmito vynikajícími pracemi Jakobiho.
Talentovaný ruský elektrotechnik Dolivo-Dobrovolskij položil zá
klady technice trojfázového proudu. Vy
nálezy Dolivo-Dobrovolského trojfázový asynchronní motor (1889)
a přenos střídavého proudu —-uspíšily zavádění elektromotorů průmyslu. Jabločkov nejen
zakladatelem elektrického osvětlení, nýbrž vynálezcem transformátoru
a zakladatelem použití střídavého proudu praktické elektrotechnice.
Vynikající úloha při vyřešení problému přenosu rozvodu elektrické
energie náleží Pavlu Nikolajeviči Jabločkovovi (1847—94) Michailu
Osipoviči Dolivo-Dobrovolskému (1862—1919). Profesor petrohradského elektrotechnic
kého institutu Vojnarovskij, opíraje práce Lacinova, vydal
r. Tyto průkopnické práce čikoleva jsou
význačné tím, ukázaly mnohostranné možnosti použití elektrického
motoru pro pohon.
Jedině známý tehdy systém stejnosměrného proudu neřešil uspokojivě
otázku přenosu rozvodu elektrické energie brzdil rozvoj elektrického
pohonu.
Druhý veliký ruský elektrotechnik, Vladimír Nikolajevič Čikolev (1845—
98) vynálezcem elektrického pohonu diferenciálního regulátoru pro oblou
kové lampy stejnosměrným motorem (1879), elektrického pohonu šicího
stroje (1882) ventilátoru.
Přesto však konce minulého století pára voda byly stále hlavní
silou pro pohon strojů mechanismů průmyslu.
Tato historická fakta svědčí nesporném prvenství Ruska oblasti prů
myslového využití elektrické energie, použití elektromotorů otáčivým
pohybem elektrického pohonu. Svými vynikajícími pracemi objevil
širokou oblast průmyslového využití střídavého proudu skutečným
otcem dnešního trojfázového systému, jenž rozšířil celém světě
