Elektrické pohony

| Kategorie: Kniha Učebnice  | Tento dokument chci!

V knize je vyložena obecné theorie elektrických pohonů, jakož i některé části z řízení automatisovaných pohonů. Je určena jednak pro posluchače odborných škol specialisující se v oborech elektrické stroje, elektrické přístroje, elektrická zařízení, automatika a telemechanika, elektrická výzbroj letadel a motorových vozidel a pod., jednak pro inženýry a techniky, projektanty elektrických pohonů a všechny, kdož pracují v provozech, kde se používá elektrického pohonu.

Vydal: Státní nakladatelství technické literatury Autor: Michail Grigorjevič Čilikin

Strana 15 z 439

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Vědecké základy elektrických pohonů byly položeny klasické práci Dimitrije Alexandroviče Lacinova, nazvané „Elektromechanická práce“ uveřejněné v časopise „Električestvo“ 1880. Jedině známý tehdy systém stejnosměrného proudu neřešil uspokojivě otázku přenosu rozvodu elektrické energie brzdil rozvoj elektrického pohonu. Praktická elektrotechnika se době zabývala hlavně použitím elektrické energie pro osvětlování. Theorii elektrických pohonů vypracpvali rovněž ruští vědci. Svými vynikajícími pracemi objevil širokou oblast průmyslového využití střídavého proudu skutečným otcem dnešního trojfázového systému, jenž rozšířil celém světě. Druhý veliký ruský elektrotechnik, Vladimír Nikolajevič Čikolev (1845— 98) vynálezcem elektrického pohonu diferenciálního regulátoru pro oblou­ kové lampy stejnosměrným motorem (1879), elektrického pohonu šicího stroje (1882) ventilátoru. 1900 litografované přednášky „Elektrický přenos rozvod mechanické energie“ kde probíral otázky přenosu elektrické energie, elektrické trakce a elektrických pohonů průmyslu. Vynálezy Jakobiho však měly neobyčejně velký význam, poněvadž ukázaly, elektrického pohonu lze použít pro praktické účely. 1915 vydal knihu pod názvem 2 Elektrické pohony 17 . Profesor petrohradského elektrotechnic­ kého institutu Vojnarovskij, opíraje práce Lacinova, vydal r. Historie elektromotoru, tedy historie elektrického pohonu, začíná právě těmito vynikajícími pracemi Jakobiho. Tyto průkopnické práce čikoleva jsou význačné tím, ukázaly mnohostranné možnosti použití elektrického motoru pro pohon. Později, 1903, profesor téhož institutu V. Přesto však konce minulého století pára voda byly stále hlavní silou pro pohon strojů mechanismů průmyslu. Talentovaný ruský elektrotechnik Dolivo-Dobrovolskij položil zá­ klady technice trojfázového proudu. Dimitrijev vydal knihu zabývající otázkami elektrické trakce a elektrických průmyslových pohonů. Vy­ nálezy Dolivo-Dobrovolského trojfázový asynchronní motor (1889) a přenos střídavého proudu —-uspíšily zavádění elektromotorů průmyslu. Vynikající úloha při vyřešení problému přenosu rozvodu elektrické energie náleží Pavlu Nikolajeviči Jabločkovovi (1847—94) Michailu Osipoviči Dolivo-Dobrovolskému (1862—1919). Tato historická fakta svědčí nesporném prvenství Ruska oblasti prů­ myslového využití elektrické energie, použití elektromotorů otáčivým pohybem elektrického pohonu.Poněvadž době nebylo ještě levných spolehlivých zdrojů energie ani prostředků pro její přenos, nebylo možno použít elektrického pohonu v průmyslových závodech. Jabločkov nejen zakladatelem elektrického osvětlení, nýbrž vynálezcem transformátoru a zakladatelem použití střídavého proudu praktické elektrotechnice