V knize je vyložena obecné theorie elektrických pohonů, jakož i některé části z řízení automatisovaných pohonů. Je určena jednak pro posluchače odborných škol specialisující se v oborech elektrické stroje, elektrické přístroje, elektrická zařízení, automatika a telemechanika, elektrická výzbroj letadel a motorových vozidel a pod., jednak pro inženýry a techniky, projektanty elektrických pohonů a všechny, kdož pracují v provozech, kde se používá elektrického pohonu.
Dimitrijev vydal knihu zabývající otázkami elektrické trakce
a elektrických průmyslových pohonů.
Jedině známý tehdy systém stejnosměrného proudu neřešil uspokojivě
otázku přenosu rozvodu elektrické energie brzdil rozvoj elektrického
pohonu. 1915 vydal knihu pod názvem
2 Elektrické pohony 17
. Jabločkov nejen
zakladatelem elektrického osvětlení, nýbrž vynálezcem transformátoru
a zakladatelem použití střídavého proudu praktické elektrotechnice.Poněvadž době nebylo ještě levných spolehlivých zdrojů energie
ani prostředků pro její přenos, nebylo možno použít elektrického pohonu
v průmyslových závodech. Vědecké
základy elektrických pohonů byly položeny klasické práci Dimitrije
Alexandroviče Lacinova, nazvané „Elektromechanická práce“ uveřejněné
v časopise „Električestvo“ 1880.
Druhý veliký ruský elektrotechnik, Vladimír Nikolajevič Čikolev (1845—
98) vynálezcem elektrického pohonu diferenciálního regulátoru pro oblou
kové lampy stejnosměrným motorem (1879), elektrického pohonu šicího
stroje (1882) ventilátoru.
Tato historická fakta svědčí nesporném prvenství Ruska oblasti prů
myslového využití elektrické energie, použití elektromotorů otáčivým
pohybem elektrického pohonu. Profesor petrohradského elektrotechnic
kého institutu Vojnarovskij, opíraje práce Lacinova, vydal
r.
Theorii elektrických pohonů vypracpvali rovněž ruští vědci.
Přesto však konce minulého století pára voda byly stále hlavní
silou pro pohon strojů mechanismů průmyslu. Svými vynikajícími pracemi objevil
širokou oblast průmyslového využití střídavého proudu skutečným
otcem dnešního trojfázového systému, jenž rozšířil celém světě. Praktická elektrotechnika
se době zabývala hlavně použitím elektrické energie pro osvětlování.
Talentovaný ruský elektrotechnik Dolivo-Dobrovolskij položil zá
klady technice trojfázového proudu. Vy
nálezy Dolivo-Dobrovolského trojfázový asynchronní motor (1889)
a přenos střídavého proudu —-uspíšily zavádění elektromotorů průmyslu. Později, 1903, profesor téhož institutu
V.
Vynikající úloha při vyřešení problému přenosu rozvodu elektrické
energie náleží Pavlu Nikolajeviči Jabločkovovi (1847—94) Michailu
Osipoviči Dolivo-Dobrovolskému (1862—1919). 1900 litografované přednášky „Elektrický přenos rozvod mechanické
energie“ kde probíral otázky přenosu elektrické energie, elektrické trakce
a elektrických pohonů průmyslu. Vynálezy Jakobiho však měly neobyčejně velký
význam, poněvadž ukázaly, elektrického pohonu lze použít pro praktické
účely. Tyto průkopnické práce čikoleva jsou
význačné tím, ukázaly mnohostranné možnosti použití elektrického
motoru pro pohon.
Historie elektromotoru, tedy historie elektrického pohonu, začíná
právě těmito vynikajícími pracemi Jakobiho
