V knize je vyložena obecné theorie elektrických pohonů, jakož i některé části z řízení automatisovaných pohonů. Je určena jednak pro posluchače odborných škol specialisující se v oborech elektrické stroje, elektrické přístroje, elektrická zařízení, automatika a telemechanika, elektrická výzbroj letadel a motorových vozidel a pod., jednak pro inženýry a techniky, projektanty elektrických pohonů a všechny, kdož pracují v provozech, kde se používá elektrického pohonu.
Podmínkou normálního
chodu zařízení je, aby elektromotorické síly obou pomocných strojů byly
stejné.
To patrno obr.
jež pohánějí hřídele II
Synchronisace chodu obou hří
delů provádí dvěma pomoc
nými čili synchronisujícími
stroji VMj VM2, jež mohou pomocí hlavních strojů otáčet buď směru,
nebo proti směru točení magnetického pole statoru. Tato soustava může obsahovat dva nebo několik prvků, nichž
každý skládá hlavního čili pracovního motoru pomocného stroje,
Do první skupiny patří soustavy
Obr. 138
jsou hlavní motory.
Otáčejí-li rotory obou pomocných strojů směru pole mají-li osy
rotorových vinutí stejnou polohu vzhledem ose statorového pole, nebude
rotorovými obvody strojů VMj VM2protékat proud. Osy těchto cívek ztotožňují.
Obr. 139, němž jsou rotorová vinutí pomocných strojů
znázorněna jednotlivými cívkami VMt VM2, jež pohybují stejnou rych
lostí směru točení pole statoru. Schéma vzájemné polohy cívek
rotorů vektorový diagram při souhlasné
poloze 0).
Vezměme nejjednodušší
případ, kdy soustava skládá
ze dvou prvků.
Ve schématu obr. 138. Schema elektrického hřídele pomocnými stroji.
V praxi nejčastěji používá soustav pomocnými asynchronními
stroji.
&
10=0
jež jsou vzájemně pevně me
chanicky spojeny.pomocnými stroji asynchronními (indukčními),
b) pomocnými stroji synchronními.
[ Jednotlivé prvky soustavy
mechanicky spojeny nejsou. Poněvadž
rotorová vinutí jsou zapojena proti sobě, kompensují elektromotorické
146
. 139
