V knize je vyložena obecné theorie elektrických pohonů, jakož i některé části z řízení automatisovaných pohonů. Je určena jednak pro posluchače odborných škol specialisující se v oborech elektrické stroje, elektrické přístroje, elektrická zařízení, automatika a telemechanika, elektrická výzbroj letadel a motorových vozidel a pod., jednak pro inženýry a techniky, projektanty elektrických pohonů a všechny, kdož pracují v provozech, kde se používá elektrického pohonu.
Snížených otáček dosáh
ne mechanickým spojením
dvou asynchronních motorů,
z nichž jeden pracuje jako mo
tor, druhý brzdí protiprou
dem (obr. Momentové charakteristiky dvou
asynchronních motorů, nichž jeden brzdí
dó odporu.
126).
Přibližně stejného účinku se
dosáhne, spojí-li asynchron
ní motor pomocným stejno
směrným strojem, jenž rov
něž brzdí odporu. Druhý stroj dynamic
ky brzdí tak, vinutí sta
toru připojí zdroj stejno
směrného proudu (obr. 124.
133
. 124.
Obr.
Tato charakteristika odpovídá
zapojení, němž první stroj
pracuje jako motor (křivka 1),
druhý brzdí odporu (křiv
ka 2). Zásadní schéma zapojení dvou
asynchronních motorů dosažení ¡tvrdých
charakteristik.
Momentové charakteristiky
i těchto strojů jsou uve
deny obr. 125).
Obr. 125. Momentové charakteristiky dvou
asynchronních motorů, pracuje-li jeden nich
v protiběžném spojení.
Tvrdší momentová charak
teristika motorickém chodu
při nízkých otáčkách zná
zorněna křivkou obr. Zmenše
ním odporu obvodu kotvy
stejnosměrného stroje možno
dosáhnout poměrně tvrdé vý
sledné charakteristiky (obr. 122). 123. Sklon cha
rakteristik vzrůstá při zvět
šování odporu rotorovém
obvodu. Grafickým sečtením
obou těchto charakteristik do
stáváme výslednou charakte
ristiku pohonu jež mo
torové oblasti dostatečnou
tvrdost při nízkých otáčkách.
Způsoby regulace uvedené
v tomto odstavci mají zřejmě
malou účinnost, proto jich
nepoužívá při trvalém chodu.
Obr. 123
