Kniha se zabývá problematikou sledování provozního stárnutí izolačních systémů elektrických strojů a přístrojů na vysoké napětí. Podrobně jsou popsány diagnostické metody a důraz je kladen na jejich použití v praxi. Je určena inženýrům, projektantům, provozním technikům z elektráren, rozvoden a výrobních podniků. Budou ji moci používat i studující vysokých škol a středních škol příslušných specializací.
Naopak,
složitost nutné mít zřeteli při aplikaci které metody, při jejich kombinacích
a při vyhodnocení.
Volba vhodné diagnostické metody dána těmito požadavky:
— zkouška musí týkat vlastnosti, která předmětem zájmu,
— zkouška musí být dostatečně průkazná,
— rozložení namáhání odpovídat skutečnému,
— přednost mají zkoušky nedestruktivní,
— zkouška sama nesmí ovlivnit'podstatně degradaci,
— zkušební zařízení odpovídat použití rozměru, nákladnosti, přesnosti
apod.
Diagnostické zkušební metody lze tedy, jak již bylo řečeno, rozdělit metody
nedestruktivní destruktivní.
zkoušky přiloženým vysokým střídavým napětím, měření ztrátového činitele, jež
samo sobě postupem nedestruktivním, přiložené střídavé napětí však může
způsobit trvalé změny izolantech. destruktivní považována metoda,
která způsobí urychlení degradaČních pochodů, aniž projevilo bezpro
středně ztrátou funkční schopnosti objektu. Přesto jim nelze upírat význam, spočívající zejména zkuše
nosti techniků, pokud jde vyhodnocení. Mají sice destruktivní charakter, zkušební
zařízení rozměrné zpravidla nepřenosné výsledkem zkoušky může být maxi
málně výrok, době zkoušky měl zkoumaný objekt určitou vlastnost, aniž
bychom mohli Činit jakékoli opodstatněné závěry tom, jaké vlastnosti měl
objekt zkoušce. Jedině pak poskytuje diagnostika přiměřeně reálné odpovědi. Zkoušky vysokým napětím stejnosměrným
se začaly používat teprve nedávné době své uplatnění nalezly zejména profy-
laktice.
Pro svou jednoduchost dílem určité tradice jsou praxi stále nejvíce rozšířeny
zkoušky vysokým střídavým napětím.
19
. Rázové zkoušky pro poměrnou náročnost zdroj, měřicí přístroje ně
kterých případech přizpůsobení laboratoře, zůstávají zkušebních laborato
řích omezeny poměrně úzký okruh elektrotechnických výrobků, nichž hlavně
imitují přepěťové jevy.
Zjednodušeně řečeno znamená, zkušební technik předtím, než rozhodne
pro určitou metodu, musí položit otázku, zda tato zkouška poskytne potřebné
informace zda tato metoda pro daný případ vhodná použitelná. poslední době nabývají významu rozsahu použití
zkoušky neelektrické, nichž mnohé mají charakter laboratorních fyzikálních
nebo chemických analýz.Skutečnost, problematika diagnostiky elektrotechnice velice kompliko
vaná současné době zcela vyřešená, neubírá nic jejího významu. Zkouškami tohoto typu jsou např. Jako doplněk zkoušek elektrických poskytují velmi cenné
údaje.
Přitom poškození nemusí být takového rázu, předmět není schopen dalšího
provozu bezprostředně zkoušce. Destruktivní metody jsou takové, nichž
lze výsledek vyhodnotit jen cenu trvalého poškození zkoumaného objektu. nedestruktivní považují takové, které možné
libovolně Často opakovat, aniž zkoušený objekt vykazoval postřehnutelné trvalé
změny, způsobené zkouškou samotnou
