Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.
Obvykle g{je í-tá složka gradientu účelové funkce vypočítaná předchozím iterač-
ním kroku diagonální prvek matice, která aproximuje Hessovu matici
v duálních metodách proměnnou metrikou.v —lipi)
(8.40), vypočteme první přiblížení
451
.v) f(. Mohou nastat dva případy
g \GU\ l/l \d\
gf |G„| |/| \d\
Jestliže platí (8. Hlavním problémem při numerickém výpočtu parciálních
derivací účelové funkce určení vhodných diferencí. Proto třeba volit optimální
diference, pro které vliv zbylých členů Taylorova rozvoje účelové funkce stejně
velký jako vliv zaokrouhlovacích chyb.39), vypočítáme první přiblížení
(8. Tyto metody liší metod prvního řádu pouze tím, nepoužívají analy
tické vyjádření pro parciální derivace účelové funkce. Při výpočtu diference používá odhad pro první derivaci účelové
funkce směru odhad pro druhou derivaci účelové funkce směru et. Zvolíme-li velké diference,
projeví vliv zbylých členů Taylorova rozvoje účelové funkce.v /(¡e,) f(. Nechť
kde dfje relativní přesnost výpočtu hodnoty účelové funkce dxje relativní přesnost
zobrazení nezávisle proměnné.39)
(8., jsou souřadnicové vektory jsou diference ne
závisle proměnných..řádu. Určení optimálních diferencí pochází od
Stewarta. Zvolíme-li malé
diference, projeví vliv zaolcrouhlovacích chyb.38)
kde e;, 1,.40)
a provedem zpřesnění
Jestliže platí (8. Parciální derivace účelové
funkce počítají podle vztahu
dí(x) í(x htet) f(x)
(8..37)
8X:
nebo
rf(
