Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.
40), vypočteme první přiblížení
451
.40)
a provedem zpřesnění
Jestliže platí (8. Mohou nastat dva případy
g \GU\ l/l \d\
gf |G„| |/| \d\
Jestliže platí (8. Proto třeba volit optimální
diference, pro které vliv zbylých členů Taylorova rozvoje účelové funkce stejně
velký jako vliv zaokrouhlovacích chyb.. Hlavním problémem při numerickém výpočtu parciálních
derivací účelové funkce určení vhodných diferencí. Tyto metody liší metod prvního řádu pouze tím, nepoužívají analy
tické vyjádření pro parciální derivace účelové funkce. Určení optimálních diferencí pochází od
Stewarta.39), vypočítáme první přiblížení
(8. Zvolíme-li malé
diference, projeví vliv zaolcrouhlovacích chyb. Při výpočtu diference používá odhad pro první derivaci účelové
funkce směru odhad pro druhou derivaci účelové funkce směru et. Nechť
kde dfje relativní přesnost výpočtu hodnoty účelové funkce dxje relativní přesnost
zobrazení nezávisle proměnné.. Zvolíme-li velké diference,
projeví vliv zbylých členů Taylorova rozvoje účelové funkce., jsou souřadnicové vektory jsou diference ne
závisle proměnných.řádu.v /(¡e,) f(.37)
8X:
nebo
rf(.38)
kde e;, 1,.
Obvykle g{je í-tá složka gradientu účelové funkce vypočítaná předchozím iterač-
ním kroku diagonální prvek matice, která aproximuje Hessovu matici
v duálních metodách proměnnou metrikou.39)
(8. Parciální derivace účelové
funkce počítají podle vztahu
dí(x) í(x htet) f(x)
(8.v —lipi)
(8.v) f(
