Využití počítače při elektrotechnických návrzích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.

Vydal: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej litera­túry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3 Autor: Heřman Mann

Strana 457 z 480

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Obvykle g{je í-tá složka gradientu účelové funkce vypočítaná předchozím iterač- ním kroku diagonální prvek matice, která aproximuje Hessovu matici v duálních metodách proměnnou metrikou. Nechť kde dfje relativní přesnost výpočtu hodnoty účelové funkce dxje relativní přesnost zobrazení nezávisle proměnné. Parciální derivace účelové funkce počítají podle vztahu dí(x) í(x htet) f(x) (8. Mohou nastat dva případy g \GU\ l/l \d\ gf |G„| |/| \d\ Jestliže platí (8.řádu.37) 8X: nebo rf(.40) a provedem zpřesnění Jestliže platí (8.39), vypočítáme první přiblížení (8..39) (8., jsou souřadnicové vektory jsou diference ne­ závisle proměnných. Tyto metody liší metod prvního řádu pouze tím, nepoužívají analy­ tické vyjádření pro parciální derivace účelové funkce. Při výpočtu diference používá odhad pro první derivaci účelové funkce směru odhad pro druhou derivaci účelové funkce směru et. Proto třeba volit optimální diference, pro které vliv zbylých členů Taylorova rozvoje účelové funkce stejně velký jako vliv zaokrouhlovacích chyb. Zvolíme-li velké diference, projeví vliv zbylých členů Taylorova rozvoje účelové funkce.v —lipi) (8.v /(¡e,) f(.v) f(. Zvolíme-li malé diference, projeví vliv zaolcrouhlovacích chyb. Hlavním problémem při numerickém výpočtu parciálních derivací účelové funkce určení vhodných diferencí. Určení optimálních diferencí pochází od Stewarta..38) kde e;, 1,.40), vypočteme první přiblížení 451