Využití počítače při elektrotechnických návrzích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Kniha je úvodem do metod praktického modelování, analýzy, návrhu a optimalizace elektrotechnických zařízeni na číslicovém počítači. Výklad je doprovázen jednoduchými názornými příklady řešených úloh z různých odvětví elektrotechniky.Kniha je určena inženýrům a technikům, kteří se zabývají moderním návrhem elektrotechnických zařízení.

Vydal: Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej litera­túry, n. p., 815 89 Bratislava, Hurbanovo nám. 3 Autor: Heřman Mann

Strana 456 z 480

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
|^ kde přede­ psaná mez, položíme -*•j případě, nebo ->j případě, n, a opakujeme celý postup počínaje jednorozměrnou minimalizací (8...36) platí \tj\ e. každém iteračním kroku nejprve pro­ vedeme jednorozměrnou minimalizaci f(x„+1 tje;) minf(x„+1 te) (8.,«„) pro Potom určíme směr ,l'tt+1 n II*» - provedeme jednorozměrnou minimalizaci ( t„+1sn+1) minf(x„ tsH+1) teE i a položíme ín+1s„+1 -►xn+í, f(x„ tH+lsn+1) ->fn+v si+1 1 Proces ukončíme, jestliže pro sebou následujících jednorozměrných minima­ lizací (8.položíme xn-* x0, f0.36). Tato metoda opět iterační. Zřejmě počáteční odhad minima účelové funkce f(x). Mezi metody, které používají jednorozměrnou minimalizaci, patří Zangwillova metoda. Jestliže Ifyl provedeme lokální průzkum jednorozměrnou minimalizací (ve směrech Sj, .36) teE i a položíme xn+1 tfj x0, f(x„+1 ->/ Jestliže |í. Zvláštní skupinu metod nultého řádu tvoří diferenční verze metod prvního 450 . prvním iteračním kroku používají lineárně nezávislé směry S1 •••’ en a hodnoty x„+1, /„+1, které získají hodnot jednorozměrnou minimalizací f(* t„sn) min f(s tsn) teE i a dosazením tnsn-> x„+1, f(x í„s„) ->/„+1, —>j. opačném případě určíme směrvo S 4-, xJn+1 ^0 provedeme jednorozměrnou minimalizaci f(x„ ín+iS„+i) minf(x„ fs„+1) teE i položíme tn+1sn+1-> x0, f(x„ í„+1sn+1)->/0 dále si+1 sf, = Proces ukončíme, jestliže platí l|x?> l'\\<e K +1) *o’l £ kde _1>, Xq* xjj1+1) jsou hodnoty vektoru proměnných počátku —l)-ního, /c-tého l)-ního iteračního kroku